V neděli 4. října začal Mezinárodní týden vesmíru. Na tento den připadá výročí startu první umělé družice Země, legendárního sovětského Sputniku (1956). Tento týden je také v Česku přítomno kolem padesátky účastníků kosmických letů. Na našem území totiž probíhá jejich celosvětový kongres, na kterém se sešli kosmonauti, astronauti a taky jeden thaikonaut.

Rozdíl mezi nimi je asi takový: Astronauti prý míří k nebeským tělesům (proto "astro-", tak označují své hvězdoplavce Američané), kdežto kosmonauté létají do kosmického prostoru (proto "kosmo" - tak označují své prostoroplavce Rusové.). A thaikonauté - to jsou halt Číňani, snad nebeplavci... Mají nárok na vlastní označení - jako třetí vypustili člověka na oběžnou dráhu kolem Země svou vlastní nosnou raketou.

Pamatuji se ještě na společný let "amerických astronautů" a "ruských kosmonautů" - jak by se asi nazýval český "-naut", kterého bychom vykopli do vesmíru my? Abychom nepoklonkovali ani Americe, ani Číně a ani Rusku, a při dodržení různých pazvyků by to mohl být i "českonaut". Avšak to nehrozí.

My už jednoho "českonauta" navíc máme, totiž československého kosmonauta. Neletěl československou raketou, avšak ruskou (sovětskou), proto je to kosmonaut: Vladimír Remek. Jmenuje se po slovenském tatínkovi (proto má maďarské jméno:), protože se však české mamince narodil v Českých Budějovicích, má dnes české občanství. Takže, Česko má kosmonauta - a stalo se tak (jako dědic dřívější ČSSR) třetím státem, který měl svého občana ve vesmíru. Jenže to má svá určitá jenže.

Když jsem tu zprávu o startu Sojuzu 28 dne 2. března 1978 uslyšel, zmocnily se mě smíšené pocity. Přesně ve stylu dávného nekorektního vtipu: Smíšené pocity jsou, když se dozvíte, že se vaše stará tchýně zabila ve vašem novém automobilu. Přesně stené pocity, jako v tom vtipu (ne ve skutečnosti!) jsem měl, když jsem se dozvěděl, že československý kosmonaut vyletěl sovětskou raketou. Což bylo v té době silně využíváno komunistickou propagandou.

Další "jenže" se týkalo pochyb o způsobu výběru. Tak samozřejmě první kolo bylo výběru jasné - kosmonautem se měl stát poměrně mladý vojenský pilot s určitými nalétanými hodinami. Do posledního kola postoupili Remek s Pelčákem. Ale definitivní rozhodnutí, jestli poletí ten nebo onen, mohlo být ovlivněno (ať už přímo nebo nepřímo) skutečností, že Remkův otec generálmajor byl velitelem letectva Československé lidové armády. A zrychlený výcvik (dva roky) vyprodukoval "kosmonauta-výzkumníka", u kterého na nějakých pilotních dovednostech s řízením kosmického stroje nezáleželo... To podezření je podle mě nespravedlivé, avšak existuje.

Jiné "jenže": Našinci se ptali, čímže jsme si to vysloužili onu čest, aby prvním interkosmonautem byl Čechoslovák. Přirozený skepticismus velel odvětit "protože lezeme nejvíc Rusákům do řiti." Pravda byla taková, že se naši technici a vědci nejvíce činili při mezinárodním programu Interkosmos. Například v době Remkova startu se připravovalo vypuštění naší první družice. Magion 1 odstartoval v říjnu 1978 a Československo bylo 16. státem, který to svedl. A jediným ze zemí "tábora míru a socialismu" - než se tento rozpadl. (17. státem s družicí se až roku 1985 stala Saúdská Arábie.) Když vynecháme Němce (kteří nastoupili do rozjetého spolkového vlaku) a země bývalého Sovětského svazu (Ukrajinu a Kazachstán - na jejichž území jsou dodnes umístěny ruské raketodromy), tak jsme dodnes jedinou zemí východního bloku, která byla schopna vyrobit, řídit a exploatovat vlastní družice (zatím jich bylo šest).

Tak to bejvalo. Dnešní situace je jiná. Čeští výzkumníci se na mezinárodním trhu s kosmickými technologiemi uplatňují spíše jako soukromníci a firmy. Snad se tato situace trochu zlepší poté, co jsme se 12. listopadu 2008 stali plnohodnotným členem Evropské kosmické agentury - zase jako první východňári. Maďarsko, Polsko a Rumunsko mají zatím s ESA podepsanou pětiletou smlouvu o spolupráci. Nu a teď náš ministr zahraničí Jan Kohout navrhuje Američanům, aby se postarali o výcvik a vypuštění dalšího našeho kosmonauta, vlastně astronauta. Poněkud hloupé mi připadá posměšné konstatování, že se to už do konce letů raketoplánů nestihne. Protože jejich kapacity jsou vyprodané. Že to budeme muset zaplatit. A proč vlastně kosmonaut, že.

Tak ano, už máme kosmonauta, vlastně "prvního evropského kosmonauta" Remka, co chtít více? Nu, Vladimír Remek je nepochybně osobně velice statečný, skromný i schopný člověk, dobrý vyjednavač v Evropském parlamentu, jehož účinkování může přispět k umístění evropského řídícího centra pro globální družicový navigační systém Galileo do Prahy. Jenže, je tu poslední "jenže": Je evropským poslancem za KSČM a podle všeho i nadále věřícím komunistou. ("Svědomí mám čisté, protože v EP se snažím zastupovat řádné a plnoprávné občany ČR, kteří mi tento mandát dali. Komunistická strana je parlamentní stranou na základě pravidel a zákonů ČR jako všechny ostatní politické strany.") To se po více než třiceti letech nezmůžeme na skutečně "vlastního" kosmonauta? Slováci už deset let mají svého Ivana Bellu, kterého jim do kosmu vyslali Rusové.

Nu, náš kosmonaut by nejspíš taky letěl nějakým tím Sojuzem (dnes jeho klonem Sojuz TMA), ale v americké posádce. Když už naši politici neměli dost fištrónu, aby o to poprosili naše americké kamarády, když jejich zahraniční politice šéfovala Madlenka Albright...

Otázkou přesto zůstává, jakým "-nautem" by měl být náš českonaut, letící s americkými astronauty v kosmické lodi ruských kosmonautů. Asi nejspíš - jako člen ASE (Association of Space Explorers) - "kosmický výzkumník". Dokud se tohle nevyřeší, další Čech ve vesmíru nebude. Jen jejich jména na planetkách...

Psáno v Praze dne 6. října 2009