Dobře, že to tak dopadlo, ve stylu chytré horákyně. Olympijský výbor rozhodl, že o účasti a neúčasti ruských sportovců v Riu rozhodnou jednotlivé sportovní federace. Aspoň tak. Na chystaných hrách by byl nepěkný stín, kdyby byl zákaz absolutní. Šlo by o kolektivní vinu, na tom se asi shodnou i ti, kdo zákaz prosazovali a schvalovali.

Je zřejmé, že Putinův režim se vrátil k praktikám režimu starého. Olympijské hry jsou pro něj propagandistická příležitost ve stylu „my geroji, nas mnogo“. Je to trapné, ba odporné a naveskrz zavrženíhodné. I kdyby Rusové nedopovali a jejich atleti pobrali všechny zlaté, stříbrné, bronzové i bramborové medaile, nic by to neměnilo na tom, že Rusko je země v úpadku, neschopná vyrobit nic kromě vytěžené ropy, chlastu a samopalů. Je to až nepochopitelné, že tak velká země nemá prakticky žádný výkon. Dřív se to dalo vysvětlit socialistickým plánováním, dnes je vysvětlení asi jiné, je to souběh bordelu a lenosti, jedno podporuje druhé. Proto se režim upírá k nesmyslům, jako jsou medaile, a vybraným jedincům pumpuje do žil povzbuzení, aby vyhráli a ruská hymna zase jednou zazněla v televizních přenosech.

To vše ale má ještě jednu stránku.

Toto by se nedělo, kdyby se ze sportovního podniku zvaného olympiáda nestal megalomanský superpodnik, aréna pro kasání si trika. Je doslova šílené, že hry se pořádají v Brazílii, zemi proslulé bídou obyvatelstva a prohnilostí státního systému. Hlad, bída, obrovská kriminalita, pochybné hygienické podmínky, hrůza z infekcí, toto pořádá olympijské hry.

Kdo je tedy má pořádat?

Ať se vrátí tam, kde vznikly, do Řecka, do Olympie. Ať je to všechno jen televizní show, aspoň ubude mučedníků. Běžci si zaběhají, skokani zaskáčou, vždyť ti Řekové by mohli olympijský výbor zažalovat za zneužívání značky! Plzeňské pivo se má vařit v Plzni, burgundské víno se má pěstovat v Burgundsku a olympijské hry nemají co dělat jinde než v Olympii.