21.10.2018 | Svátek má Brigita


RUSKO: K teplomilné Soči a zimní olympiádě

11.10.2018

Rozloučení s tuze pozoruhodným Istanbulem, jeho panorama nám pozvolně mizí z dohledu, náš Prinsendam, stejně jako čtyřicet tisíc jiných lodí ročně vplouvá do třicet kilometrů dlouhé, strategicky významné úžiny Bosporu. Míjíme majáky, věže, tvrze, rozeseté na obou březích. Tvrz Rumeli Hisaki, tu snad nejmohutnější, dotvořil sultán Mehmet Dobyvatel v roce 1452, několik měsíců před zdoláním Cařihradu. Odborníci ji hodnotí jako zvlášť znamenité dílo vojenské architektury. Tam v amfiteátru se každoročně pořádá hudební festival, každý den s výjimkou pondělí, čili něco podobného českým zvyklostem. Míjíme paláce a méně honosná sídla, v potvrzení dojmu, že takové končiny - třeba na rozdíl od východnější částí Anatolie - vůbec nedělají dojem Třetího světa.

První seznamování za tmy s Černým mořem. Tady někde vpravo byl měl být Benátčany ve středověku založený přístav Amastis a kousek dál pak přístav Sinop, kdysi kypící řecká kolonie a rodiště mudrce Diogena v hodně dřívější době někdy kolem roku 400 před Kristem. Nic z toho ovšem nevidíme, natož pak kousek Gruzie severním směrem. Nezbývá než na dálku aspoň zasalutovat prezidentu Saakašvilimu, vzdělání získavším v Kyjevě, New Yorku a Washingtonu, s výtečnou znalostí angličtiny a dosud neutuchající nelibostí kremelských vládců, ex-kágébáka Putina zejména. Toho doprovází pověst, že zejména on rozdmychal hodně krvavý konflikt v sousední Abcházii, za jejíž hranicí pak máme Soči, onu ruskou Riviéru, pyšnou perlu papalášů. Toť oblast Kavkazu, nejmohutnějšího evropského pohoří, s kopcem Elbrusem o téměř tisíc metrů vyšším než alpský Mont Blanc.

- - -

Tuze jsem se vzpouzel představě, že bych někdy měl vlézt k Azbukům. Jsem na ně alergický a na často slýchaný podiv, proč já se svou posedlostí šmejdit do všelijakých Tramtárií se stále zarputile vyhýbám tomu nejrozsáhlejšímu státu světa. Vysvětluji nepříliš racionálně, že oni přišli k nám, a proto já nepůjdu k nim. Ještě jako studentíci na gymnáziu jsme se snažili mít co nejvíc jedniček, ale bylo věcí principu a cti prolézat z ruštiny se čtyřkou. Spolužák, posléze upláchnuvší do Klokánie, ruské „jesť“ - s jeříkem, při zkoušce u tabule vyřešil jako „ECM6“. (Osud se mi ale pomstil. Doktorská studia na Kolumbijské univerzitě vyžadovala znalost dvou cizích jazyků, jimiž ovšem nemohla být ani angličtina, jazyk vyučovací, ani čeština, jazyk můj mateřský. Tedy jsem musel vyhovět němčinou, kterou jsem od své sudetské matky dost dobře znal, a nezbývalo než se v New Yorku pustit po ruštiny, jíž jsem v Plzni pohrdal.)

A nyní to věru bude Soči, tam jsme dopluli po zdolání téměř 800 kilometrů. Dostalo se nám instrukcí o zákazu individuálního, nekontrolovaného vstupu na souš. Jedině v kolektivu pod komandem oficiálního průvodce.

Pasy, razítkování, opakované kontroly.

Seznamování s měnou - veselé to překvapení: vzdor chřadnoucímu stavu amerického souchotinářského dolaru, rubl = $0.03. Alexej Nikolajevič Kosygin, někdejší premiér a partner Nikity Sergejeviče, přece předpovídal náramnou hodnotu sovětských peněz - výměnný kurs jednoho rublu za deset amerických dolarů

- - -

Oblast s pestrou, pro takové končiny nikterak překvapivou minulostí. V 6. století ji ovládali Chazaři, poté se to stalo majetkem abcházského království, dalším majitelem se stala Gruzie. Po 15. století celé ono pobřeží pohltili tehdy se hladově rozmáhající Turci. Miniaturní enklávy izolovaných kavkazských královstvíček tam ale nadále přežívaly. V 19. století (1829) po válce rusko-turecké celý ten region připadl carovi, jenž si tam budoval letní sídla a ruská nobilita z nejlepších kruhů ho do příjemného klimatu následovala.

Soči je nyní město prý půlmilionové a v sezoně, zejména v červenci a srpnu, zmohutní desetinásobně. Lákavý pobřežní terén do údajné délky 150 kilometrů, s pohořím do výše 700 metrů za zády Přírodní rezervace Krasnaja Poljana 50 kilometrů daleko.

Odolali jsme nabídce s názvem „The Best of Sochi“ (6 hodin, cena $239 pro dospělé, $179 pro děti), návštěva zahrad, seznamování se stromy, křovinami, květinami, čajovými plantážemi, s příležitostí vylézt na vyhlídkovou věž.

Méně nákladná ($104 dospělí, $54 děti) byla návštěva Stalinovy dáči z roku 1936, s muzeem, pečlivě zachovaným vybavením interiérů, s nahlédnutím do ložnice s překvapivě malinkou postýlkou tak velikého tyrana. Dojem pak vrcholil v obývacím pokoji, setkáním se Stalinem ve voskovém provedení, což slovy turistické brožurky vytvářelo homely atmosphere (“útulný dojem“). Navíc k ochutnání se nabízela Stalinova oblíbená gruzínská vína u plápolajícího krbu.

Tam jsem se tedy nevypravil, ale zpovídal jsem několik účastníků, kteří se průvodců přeptávali, jaký že ten Stalin byl vlastně člověk a jak si ho národ teď nejvíc a nejlíp pamatuje. Nejčastěji vyslovenou charakteristikou bylo ujišťování, že byl modest - člověk skromný. Nedovedl bych si představit takové odpovědi v Německu, týkající se jejich někdejšího lidumila Adolfa.

- - -

My se vydali na expedici skromnější, emocionálně méně náročnou. V autobusu s číslicí 8 nás svými rozumy obdařoval Voloďa či Vasil, každopádně patetický pitoma, jenž si svého primitivismu nebyl vědom. S sebou měl pomocnici - vlastní neteř, pohlednou blondýnu, neznala snad ani jedno anglické slovo, toliko schopná nad hlavou třímat autobusovou číslici 8, abychom se neztratili. Perfektní Homo Sovieticus dovedl informovat, že tady vlevo jsou stromy a vpravo také jsou stromy. Svému podrobnějšímu sdělování zřejmě rozuměl jen on, poněvadž svá slova po jejich vyslovení oceňoval pochvalným smíchem. Ukázal, kterým směrem že je muzeum, těátr, park Frunze. Slyšel jsem jména Vorošilov, Ordžonikidze. Na otázku, kolik že v Soči zůstalo Stalinových soch, odpověděl, že už zbyl Josip Vissarionovič jen jeden, ale mnohokrát zdůraznil jeho zásluhy v roce 1936 na výstavbě Soči a jeho dáči zejména. Na mou otázku, zda tak činil už před rozjetými čistkami nebo až po jím zahájeném teroru, Vasil či Voloďa odpověděl informací, že tady vpravo je hotel Radisson, kde nedávno pobývali Putin a Medveděv se svými zahraničními hosty a kde se za pobyt účtuje 200 dolarů denně.

První automobil po odjezdu z přístavu, co jsme postřehli, byl Rolls Royce s místním číslem. Vhodná ilustrace k okolnímu přepychu, obchodům s luxusním zbožím - Dior, Gucci, takoví. Rolí místní broadwaye a páté avenue je pověřen Kurortnyj Prospekt se zoufale obtížně se pohybující dopravou. Za tak tristní stav věcí ale nelze vinit Putina či Stalina z pekelného záhrobí. O neřešitelnost potíže se postarala příroda - pouze úzký pobřežní pruh a za ním trčí značné svahy. Podařilo se nám zácpě uniknout k místnímu zdravotnímu zařízeni, na mapě označenému jako Matsesta Spa: dojem sice značně rozlehlých, ale chátrajících západočeských lázní, kde si nejvyšší představitelé strany a státu kurýrovali těla trýzněná kouřem, vodkou, nekonečným schůzováním. Nomenklatura nasávající siřičitou páchnoucí vodu. Naši pobídnutí spolucestující rovněž si poslušně usrkli a přikyvovali.

Odjezd do kopců přemnoha zatáčkami až úplně nakonec, kam směřovala řada svatebně zdobených mercedesů. Z nich vystupovaly nevěsty - mladičké, štíhlé, vysoké, atraktivní, lahodné, samá jen pochvalná epiteta. Určitě žádné údernice, kolchoznice, ani jedna dojička družstevních krav. V elegantním bělostném hávu, radost se podívat, žalost nás gerontů, uvědomujících si takové nedosažitelno.

Procesí svatebčanů kráčelo k věži k jakýmsi námi nezjišťovaným obřadům. Podél cesty nabídka prodeje s obligátními tretkami - nejen bábušky různých velikostí, jedna v druhé, ale i buddhové, značně pravděpodobně Made in China.

- - -

Synátor architekt tentokrát s námi nejel a dal přednost expedici směrem k zimní olympiádě 2014. Soči se v roce 2007 stalo vítězem na právo na jejich nákladné uspořádání a rok poté tam došlo k dvěma záhadným bombovým výbuchům, jejichž původ, pokud se kdy zjistil, mi unikl. Ona „olympifikace“ již s vervou probíhá, výdaje města na vylepšení infrastruktury se odhadují ve výši přesahující ekvivalent deseti miliard dolarů. Dochází k rozšiřování onoho beznadějně přecpaného Kurortného Prospektu, vznikají sportovní stadiony, budována je olympijská vesnička, lyžařské svahy a skokanské můstky.

Junior referoval o svých zkušenostech či aspoň dojmech: oficiální tvrzení o 70 procentech všech olympijských projektů již údajně dosažených pokládá za pravděpodobné. Země, pozbyvší status supervelmoci, je nyní posedlá snahou zbavit se dopadu takové potupy, má pramálo ohledů na konečný účet. Několik pětihvězdičkových hotelů dobudováno, probíhá projekt kopírující MAGLEB, šanghajskou novinku dopravy vlakem, který pluje po elektromagnetickém koberci či podušce - neslyšně, supersvižně, s maximem rychlosti až 500 kilometrů za hodinu. Pokračuje úsilí do kopců provrtávat větší počet tunelů.

Řada tedy přírodních překážek a navíc i hrozba, ba i kletba meteorologické nepředvídavosti. V oněch končinách v zimní třeskuté sezoně totiž občas dojde k oblevě, po sněhu pak ani stopy.

Stát sice může vychrlit miliardy, ale přírodní vrtochy nepozmění a nebude to mít příliš snažší při snaze o změnu občanské mentality. Syn oznamoval, že na jedné té silnici postřehli sedm dopravních karambolů. Kolem pílilo policejní auto, aniž se obtěžovalo zastavit.

Optimismus však dominuje, očekávání zisků značné. Na prodej jsou trička s logem olympiády 2014 za nehoráznou nemravnou cenu 100 dolarů. Který cizinec by tolik zaplatil? Žádný cizinec. To je zboží pro ruské zbohatlíky, těm přece na penězích nezáleží.

Schváceni dojmy odpočíváme na palubě. Listuji programy o filmech toho dne k mání, o showtime a čtu nabídku Today’s Special: Full Body exfoliation (choose from Lime & Ginger, Exotic Coconut & Frangipani Wrap), Relaxing Body Wrap, Hydrating Facial, Scalp or Foot Massage, Back, Neck & Shoulder Massage. Normally $225 - Today Only $149.

Podívejme se na tu láci! Ruští zbohatlíci by třeba přispěchali.

KONEC



Diskuse


J. Růžička 714
13:48
11.10.2018

Z. Vydra
17:18
11.10.2018

P. Papež
20:38
11.10.2018

M. Krátký
12:12
11.10.2018

J. Fridrich
11:34
11.10.2018

J. Fridrich
17:56
11.10.2018

V. Novák
19:32
11.10.2018

J. Fridrich
20:31
11.10.2018

V. Novák
10:04
12.10.2018

J. Fridrich
11:27
12.10.2018

F. Houžňák
22:33
11.10.2018

P. Papež
20:41
11.10.2018

A. Alda
9:39
11.10.2018

M. Valenta
8:53
11.10.2018

J. Nový
14:47
11.10.2018

počet příspěvků: 21, poslední 12.10.2018 11:27









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.