To hlavní je ještě před námi, přehlasování ve věci kvót z minulého týdne je epizoda, která nemá trvalý význam. Při přívalu v řádu desítek tisíc migrantů denně nemá smysl o nějakých číslech mluvit. Ve vzduchu je něco jiného, totiž jakýsi přídělový kvocient, který připadne na každý členský stát Unie. Proti tomu stojí vláda a podpořil ji i parlament. V tomto pohledu je třeba vládu v dalším jednání podporovat.

Pokud by měl projít systém trvalého přídělu, naplno se rozjede sociální experiment s nedozírnými důsledky pro všechny zúčastněné, pro evropské obyvatelstvo i pro imigranty, kteří se do Evropy hrnou v naději, že vejdou do ráje. ODS při tomto jednání sehrála trapnou roli povykujícího radikála. Ti skuteční radikálové jsou někde jinde a lichá je naděje povozit se na protiemigrační vlně. Už proto je dobře, že padl pod stůl nápad žaloby systému kvót ve Štrasburku. K zápasu o trvalý přídělový systém je třeba najít spojence a přemrštěná reakce by mohla takové snahy spíš zhatit.

Nicméně je třeba jasně říci, že odpor proti trvalému přídělu musí být důsledný a absolutní.

Trvalý příděl by totiž dal signál do celého světa, že Evropa se stala otevřeným squattem, do kterého může kdokoli kdykoli jakkoli přijít a usadit se v něm s nárokem na podporu – zde se rýsuje jako děsivá hrozba nápad Angely Merkelové, že vůči imigrantům musí všechny členské státy Unie akceptovat normy německého sociálního státu, rozumějme tedy výši podpory.

Pokud by se měl tento sociální experiment prosadit, nejhůře dopadne právě na imigranty. Přesně tak, jak dopadly socialistické experimenty komunistů na dělnickou třídu: kromě ohlupovacích tanečků na tom byla podstatně hůře, než dělníci takzvaně vykořisťovaní ve světě svobodného podnikání. Ti, kdo do Evropy přicházejí v naději ráje, budou vytrženi z kořenů, propadnou se do sociální poloexistence, nezbude jim nic jiného než si vytvářet své státy ve státě, enklávy bídy, zločinu a fanatismu. Pak se může snadno stát, že jednou bude jméno Angely Merkelové proklínáno spolu s jinými sociálními experimentátory, jako byl Vladimír Uljanov, hlasatel masové loupeže a plošného vyvražďování, a Adolf Hitler, proklamátor rasové čistky, tedy též loupeže a vraždy.

Sněmovna tedy rozhodla dobře. Budeme ale zvědavi na praktické činy. Armádní výpomoc Maďarům v počtu pětadvaceti mužů zní jako trapný vtip a co je hlavně nejasné, je to navracení lidí bez práva azylu. Podle kvalifikovaných odhadů jich je 40 procent. To znamená 320 tisíc lidí z těch 800 set tisíc zavalujících Německo. Jak je pochytají a vrátí? Zřejmě tu vládne představa, že ti lidé jsou ukáznění Němci, kteří dostanou do ruky papírek a učiní, co je na něm napsáno.