19.4.2019 | Svátek má Rostislav


ROZHOVOR: Za metál od Zemana vyhazov

19.3.2019

Jaká je pozice vědy a její financování, je vůbec ještě potřeba Akademie věd?

Jste spokojen s tím, jak přistupuje nynější česká vládnoucí garnitura k vědě?

S překvapením můžeme zjistit, že tomuto světu vládne zkratka: „v.v.i.“, jednak jako Veřejná výzkumná instituce, ale hlavně v postoji vlády jako „Výzkum, vývoj a inovace“, kde jako by slovo věda vymizelo. Letos vláda schválila Inovační strategii ČR do roku 2030, kdy by stát měl zavést programy strategicky orientované na technologie, které lze významně využít v různých inovačních odvětvích, jako například nanotechnologie, biomateriály, biotechnologie, čisté povrchy nebo umělá inteligence. Máme Radu pro výzkum, vývoj a inovace, která je poradním orgánem vlády České republiky nebo Českou styčnou kancelář pro výzkum, vývoj a inovace a existují dotace pro výzkum, vývoj a inovace či Grantovou agenturu. Zdá se, jako by se společnost styděla za slovo věda, které Wikipedie vysvětluje jako systematický způsob racionálního a empirického poznávání skutečnosti, zaměřený na spolehlivost výsledků a na možnosti jejich predikce a aplikace. Jako bychom zapomněli, že Louis Pasteur (1822-1895) kdysi řekl: „Neexistuje žádná aplikovaná věda, ale pouze aplikace vědy jako takové“, a přitom Rada vlády přichází se zásadní změnou „Začínáme vědu řídit, nikoli ji pouze monitorovat“.

Jakým směrem se věda momentálně ubírá?

Například citlivosti našich měření se natolik zpřesnila, že jsme schopni indikovat neuvěřitelně nepatrné příměsi, dalo by se říci na hranici ´homeopatického obsahu ničeho´. Tím jsme objevili smrtelné nebezpečí něčeho malého, třeba poletujícího v ovzduší (azbest) což v důsledku své malosti se může hromadit v plicích či dokonce pronikat třeba i kůží. Po nejčastější inhalaci jsou nanočástice schopny přecházet do krevního řečiště, kde důležitou roli hrají povrchové vlastnosti včetně povrchového náboje. Při translokaci nanočástic do krevního oběhu mohou pak vyvolávat alveolární zánětlivé procesy následně provázené kardiovaskulárními problémy. Možná jsme pochopili, že vzrůstající množství těchto nanočástic představuje větší nebezpečí i pro klimatické změny než nárůst koncentrace oxidu uhličitého jak paradoxně ukazují nanočástice vznikající, třeba následkem sopečné činnosti, kdy se jich do ovzduší dostanou mraky.

Dá se charakterizovat, jakým směrem se věda momentálně ubírá?

Sama příroda však využívá biotechnologické postupy na molekulární úrovni od objevení života na Zemi. Nicméně nanotechnologie jako vědecký a průmyslový obor má za sebou relativně krátké období, její vznik se datuje do poloviny minulého století jako konsekvence tradiční nauky o koloidech. Lepší analytické postupy najednou poukazují na dříve nezjistitelné nežádoucí příměsi v odpadních vodách, zejména léků, což se někdy zveličuje, protože k požití jen jedné tablety takového léku, bychom museli vypít celé hektolitry. Nanotechnologie nás třeba poučila, proč byly meče našich předků tak výjimečné, a proč se kovaly (zmenšování zrn) a proč se kalily do těl nepřátel (nitridace). Pochopili jsme, že současný způsob přípravy materiálů postupem od shora, tj. postupným obráběním a zmenšováním předmětu je méně účelné než obrácený postup od zdola nahoru, tj. postupným sestavováním objektu z jednotlivých mikro/nano-částic (třeba molekul). Tak to kolem nás provádí sama příroda. Nové poznatky musí současná věda umět absorbovat a použít třeba v různých obměnách a aplikacích, a v tom je právě kouzlo poznávání, kde každý badatel se stává neparným, ale nezbytným kolečkem v soukolí pokroku. Jsem rád, že i já mohu přispět třeba pozvanou plenární přednáškou na letošní 6. Nanomaterials and Nanotechnology konferenci v Ostravě.

Jak si v tom soukolí pokroku vede Akademie věd České republiky, která sdružuje vědecké ústavy v zemi a v roce 1992 navázala na Československou akademii věd, jež tu působila předchozích čtyřicet let?

V říjnu 2009 jsem napsal do Akademického bulletinu článek pod titulkem „Necháme si vytunelovat i českou vědu?“, kde jsem řadu témat podrobněji analyzoval, ale dnes jsem dospěl k trochu kritičtějšímu postoji. Akademie má svoji historii už od roku 1769, kdy vznikla v českých zemích Společnost učená až po Královskou českou společnost nauk, 1784–1952 a Československou akademii věd, 1953–1992. Začátkem devadesátých let byly tendence připojit Akademií k vysokým školám, ale Václav Klaus tehdy řekl, že vysoké školy nejsou pro to připraveny. Po roce 2013 vznikla v Rusku silná kontraverze mezi Ministerstvem vzdělávání a vědy a s námi analogickou Ruskou akademií věd, když Ministerstvo usiluje o posílení vědy a výzkumu na vysokých školách a tak prosazuje změny v organizaci Akademie, jejíž struktura nedoznala žádnou změnu od pádu Sovětského svazu. Je otázka, jak je to dnes s českou Akademií a Vysokými školami a jaké by byly možnosti restrukturalizace? V současné době je rozpočet na vědu, výzkum a inovace ve výši takřka 33 miliard korun, zatímco VŠ mají rozpočet téměř 23 miliard Kč, tak AVČR dostává 6 miliard (včetně podpory činnosti kanceláře 0,18). Grantová agentura pak má kolem 4 miliard a svoje institucionální výdaje kolem 0,11 miliardy. Zůstává tak otázkou jak to všechno stmelit do racionálního systému, jak by se měla stabilizovat institucionální základna financování, jak lépe skloubit výchovu (VŠ) a výzkum (AV) a konečně i jak odstranit nevraživosti, a tak dále.

Co vás vede k tomu, že jste tak kritický k systému grantů?

Ušlechtilé grantové předsevzetí může být dobře dlážděnou cestou do pekel. Je to tím, že není dost peněz pro všechny a bohužel právě úspěšnost projektů například technických věd je jen 17,3 procenta, stejně jako grantů o neživé přírodě 20,2 procenta. Nižší než statisticky významnou úspěšností 1/3 se proces výběru stává citlivým předmětem možné korupce, i když se grantové agentury brání bezchybným obhospodařováním procesu výběru recenzentů. Ale o možnosti objektivnějšího losování a o GAČRu jsem mluvil minule a tak se podívejme na Evropskou unii, odkud sice dostáváme více peněz, než odvádíme, ale získané dotace jsou zhusta využívány pro rozvoj hospodářství neefektivně (golfová hřiště) a navíc se opět stávají snadným terčem korupce. Asi nejúčelnější by bylo, aby o dotacích rozhodovaly k tomu určené státní orgány, třeba ministerstva v rámci celkové rozpočtové strategie. Možná by stálo za úvahu rozdělit grantové peníze jednotlivým universitám a ústavům tak, aby si mohli vytvořit vlastní interní grantový systém, které by lépe odpovídal jejím zájmům a strategii rozvoje.

Jaký je váš nynější vztah k Akademii věd?

Pohříchu, Vědecká rada a potažmo Kancelář Akademie věd nejsou schopny ani po měsíci odpovědět na standardní formu mého elektronického dovolání. Svého půl století zasloužilého zaměstnance přehlíží, i když je profesorem, doktorem věd, doktorem honoris causa, nositelem Heyrovského medaile AV a dokonce i jejím emeritním badatelem, což je úctyhodná kolekce titulů a pracovních ohodnocení, která se nezískávají zadarmo. A kuriózně se dá počet takto oceněných pracovníků na Akademii spočítat na prstech. Je to smutné zjištění a navíc by se Akademie měla zabývat problémy každého ze svých pracovníků bez ohledu na jejich status. Bohužel, následně se dozvím v osobním kontaktu s jedním z nejvyšších představitelů Fyzikálního ústavu a Akademie věd, že „…pokud je to ve tvé pochroumané mysli takto šeredně poskládané, tak ti již není pomoci a stihomamy léčit neumíme…“ poukazující na to, že kde chybějí argumenty, dochází na invektivy. Léčba jistě není námětem práce Akademie - ale na seriózní dopis se požaduje i seriózní odpověď, což je základní požadavek na instituci. Zároveň si kladu otázku, zač je Kancelář AV tak dobře placená, když se nijak neobtěžuje ani nezatěžuje nějakou korespondencí, zejména když na její činnost stát a daňoví poplatníci vynakládají 178,4 milionů korun ročně!

Kam se vaše kauza posunula?

Moje badatelské výsledky byly nejprve standardně oslavovány, třeba udělení významné Kurnakovy ceny Ruské akademie věd, nebo křtiny knihy „Thermal physics and thermal analysis“ představiteli Akademie, a tak dále. Zlom nastal v okamžiku udělení státního vyznamenání z rukou prezidenta Zemana, za které mu nikdo nepoblahopřál, které se nejen nijak nezmedializovalo na webových stránkách ústavu, ale vlastně nastolilo období šikany. To se odrazilo se i v revidované výroční zprávě FZU (2017), v kapitole 2.10.3: knihy a monografie. Springerovká kniha zde nebyla vůbec uvedena, a to přesto, že dosáhla výjimečného ocenění, když se etablovala mezi nejžádanější knihy uznávaného mezinárodního nakladatelství. Následně tam bylo vyjmenováno jen několik kapitol s tím, že kapitoly autora Šestáka byly eliminovány, i když pod hlavičkou FZU. Nádavkem je na Šestákovi rozhovory publikované v Parlamentních listech nahlíženo s velkou nelibostí a dokonce byl vyzván, aby se za ně omluvil. V ústavu byla vytvořena nevraživá atmosféra, ve smyslu nebavte se s člověkem, který publikuje v Parlamentních listech. Hodně to připomíná atmosféru bolševického období, kdy pracovníci byly varování vůči styku s chartisty. Ale ani v tehdejší diktatuře však nebyly vědecké výsledky disidentů cenzurou infiltrovány!

V LN ze dne 7/2 se objevila i rekce Jiřího Chýly, který je asi obdivovatelem westernů když použil sousloví ´hodný a zlý´, ale kde mu ale do třetice chybí ten ´ošklivý´, buď asi nechtěný postarší státník, nebo jím ochraňovaný mlaďoch ředitel. Jeho tvrzení svědčí, že je dobře placeným zaměstnancem ústavu, za který se angažuje i když vykradenými a zfalšovanými argumenty, což pro částicového fyzika není dobré renomé. Měl by si alespoň pořádně přečíst kapitoly v knižním triptychu, které kritizuje a které jsou u Šestáka pod spoluautorstvím FZU. Stejně tak by měl připustit, že ve FZU pracuje řada podobných důchodců placených jen z institucionálních peněz, u kterých nenajdeme žádné výsledky. Jinak řečeno, všem těmto pracovníkům FZU byla zachována privilegia práce ve FZU, jen Šestákovi byl ředitelem Prouzou odebrán plat!

Je sice smutné, že s vámi Fyzikální ústav Akademie věd poté, co jste převzal od prezidenta Miloše Zemana vyznamenání, ukončil pracovní poměr sjednaný na dobu určitou, ale nemůžete zpochybnit, že ze strany vašeho zaměstnavatele se jednalo o zcela legální krok?

Tento právní akt jsem nikdy nezpochybňoval, měl jsem námitky proti etice přerušení mé kvalitní vědecké práce, což bylo ředitelem Prouzou namířeno výhradně vůči mně a nikomu jinému - něco jako čistka, která zasáhla jen jednoho pracovníka v dané plejádě shodných pracovníků FZU. Právní postupy jsou jedna část řešení, s kterou ale souvisí etika a lidskost daného rozhodnutí. Z historie známe mnoho příkladů, třeba z bolševické minulosti víme, že disidenti byli řádně odsuzováni podle tehdejšího práva. V současné době se podivujeme, že kauza spadlého mostu ve Studénce a následní mrtví v nabouraném vlaku je po deseti letech bez viníků. 

Zdá se, že pravdu má vždy jen ten silnější. Současnost tak často zůstává obnažená a teprve (a bohužel) až historici se pak vyslovují k vině či nevině jednotlivce se zřetelem k tehdejšímu právu. Pokoušejí se minulost pochopit v tehdejších dimenzích a učinit ji srozumitelnější. Nepochybně však posuzují, zda se daná osoba se zachovala dobře a tamta ne. Jejich přítomnost tak nastolila i otázky vědecké metody a právě humánní etiky v daném tristním rozhodnutí. Lenka Bradáčová ve stati ´Etika v trestním řízení´ připomněla, že při srovnávání povinností uložených zákonem s pravidly, která jsou obecně uznávaná coby normy etické, dojdeme k závěru, že tyto se mnohdy překrývají. Akademie jistě dodržuje právní předpisy, ale opovrhuje etickou analýzou, ačkoliv k tomu vytvořila svou vlastní komisi.

Jaké jste na svoji hodně medializovanou kauzu ohlas ze strany veřejnosti?

Nejsem soudce a tak těžko mohu situaci osobně zhodnotit, ale na ukázku uvádím dvě odezvy, cituji:

„…Je vůbec špatné, když se politika plete do vztahů mezi lidmi. Ale abych pravdu řekl, zaujala mne hlavně Prouzova replika, je mu čtyřicet, to znamená, že v r. 1989 byl nejvýš pionýrem. Ale přece koná a hovoří jako zkušený bolševik a tak dobře reprezentuje totalitně zapouzdřenou Akademii. Doufám, že za čtyřicet let i jemu „synek koryto udělá“…“ a

„… Souputnicí Šestákova státního vyznamenání v roce 2017 byli Luděk Sobota a Martina Sáblíková. Jak by asi hlasitě reagovala veřejnost, kdyby herci Sobotovi neprodloužili v divadle angažmá či kdyby světová rekordmanka Sáblíková nedostala peníze na další reprezentaci. Vyhozený vědec ale nikoho nezajímá, navíc Akademie je vnímána jako přežitek bolševizmu a taky tak totalitně jedná, když hájí svého perzekvujícího ředitele Prouzu - potřebovala by zrušit …“.

Ale obraťme list. Kolik lidí pracuje ve vědě a jak jsou placeni?

Dnes máme úředníků opravdu hodně, přes 65 tisíc, zatímco samotná Evropská unie jich má o deset tisíc méně. Za to mohou zejména minulé vlády, ale ani současná vláda nijak nezaostala a najala další tisíce. V ČR celkem pracuje ve výzkumu téměř dvacet a půl tisíc pracovníků, přičemž na akademii jich připadá asi osmina. Pouze třetina zaměstnanců AV přitom měla pracovní smlouvu na dobu neurčitou, přičemž pětina dotázaných se obávala ztráty zaměstnání. Nejvyšší míru nejistoty přitom vcelku logicky pociťovali lidé, kteří jsou financováni výhradně nebo z většiny z účelových zdrojů.

O akademických platech nemám přehled, ale podívejme se na proces zvyšování platů ve školství. Pokud se pro srovnání podíváme na oblast poslaneckých platů, je jejich nárůst publikován na desítky korun. Na druhou stranu u učitelů se dozvídáme jen průměrné navýšení o daných několik procent, ale skutečné navýšení se rozředí postupným sítkem státních a obecních struktur, takže získaná částka v rukou ředitelů postačí sice na dané zvýšení základního platu, ale často na úkor odnětí osobního ohodnocení. To je, bohužel, smutná zkušenost!

Pokud budeme pokulhávat v investicích do školství a do vzdělávání, lze vůbec očekávat naše výraznější úspěchy ve vědě a technice? Kde se můžeme přiučit?

Technika (z řečtiny ´techné´tj. umět) původně obsahovala vědomosti a dovednosti vztahující se k umělecké tvorbě a řemeslné práci a proto je s vývojem kultury těsně spjata. Věda a technika vždy dávala prostor pro intuici, šikovnost a novotu a stala se i stěžejní podmínkou pokroku. Související vzdělání je základním právem všech lidí, a může pomoci zajistit nejen rozvoj znalostí, ale i bezpečnější a zdravější svět, který je i šetrnější k životnímu prostředí. Může i přispět k ekonomickému a kulturnímu rozvoji, ale k tomu se musí najít společná řeč. Málo se ví, že Jan Amos Komenský (1592-1670) se zabýval otázkami univerzálního jazyka a mezilidského porozumění a kolem roku 1644 vydal knihu „Obecná porada o nápravě věcí lidských pojednávající o pansofii, tj. vědě, jež se snaží skrze poznání a zahrnutí všech vědních oborů harmonizovat svět a odstranit i jazykové bariéry.

Když jste zmínil učitele národů Jana Ámose Komenského, čímpak je pro vás i po staletích zajímavý?

V mé profesi termodynamika mě Komenský zaujal v jeho málo známé roli jako fyzika, o které napsal dvě knihy (např. Physicae synopsis, 1633 v Lipsku, a její 4 reedice po Paříž 1647). Zde se zabýval úvahami o roli tepla a chladu v přírodě, a kde je považoval za druh pohybu, což ale musí být teprve jednou prokázáno. V roce 1659 tyto úvahy vyvrcholily samostatnou, téměř neznámou knihou o povaze tepla a chladu „Disquisitiones de Caloris a Frigoris Natura“. Zavedl zde termín kalorik, dnes obecně aplikovaný v oboru kalorimetrie a rozlišil stupně zimy (frigus, algor) a tepla (calor, fervor a ardor), kde poslední stupeň ardor překvapivě koreluje s dnešním pojmem stavu plazmy. Překlad jeho fráze „abychom účinky tepla a zimy spatřili světle, sluší se vzíti předmět viditelný, i sluší se pošetřovati změn jeho, když se ohřeje a zase ochladí, by se očitě ukázalo, co teplo a zima dělají smyslům pochopitelné“ předznamenal vlastně definici termofyzikáních měření.

Závěrem jsme se tedy dostali až do vzdálené historie. Vybavíte si teď nějaký zákon, který považujete obzvlášť za hodný připomenutí?

Vzpomeňme třeba Pierre de Fermata (1601-1655), který zavedl v přírodě princip nejkratšího času. Je to proto, že příroda se snaží optimalizovat své procesy prostřednictvím nejjednodušší a nejvíce přístupné cesty v rámci nejmenšího trvání doby konání. O sto let později to upravil další Francouz Pierre-Louis M. de Maupertuis (1698-1759), který v roce 1744 navrhl princip nejmenší akce, tj. když nastane nějaká změna, množství působení nezbytné pro její realizaci je vždy nejmenší možné. Matematicky to znamená, že výsledek získaný vynásobením hmotnosti tělesa (m), jeho rychlosti (v) a překonané vzdálenost (k) koreluje s univerzální Planckovou konstantou, h (= mvk). Stalo se to základem pro vysvětlení přirozené sobě-obdobnosti a periodicity většiny přirozených procesů, od kvantové úrovně, k rýhování mikrosvěta živočichů, nárůstu letorostů stromů až po makroskopické složení geologických vrstev. Možná to poukazuje i na to, že příroda je stejně „líná“ v optimalizaci konání jako my, lidé.

Ptal se Jiří Hroník, PL, 27.2.2019

Související literatura:

* P. Janoušek: Věda jako agón: volná soutěž a falešná hra. Vesmír 92 (2013) 107-111

*J. Šesták: Člověk a věda. Chemické Listy 104 (2010) 267-292

* J. Šesták: Necháme si vytunelovat českou vědu? Chemické Listy 103 (2009) 689-671

* J. Šesták: Peripetie hodnocení vědy a vědeckých výsledků. Neviditelný pes - Věda: 30.5.2013, http://neviditelnypes.lidovky.cz/veda-peripetie-hodnoceni-vedy-a-vedeckych-vysledku-f8q-/p_veda.aspx?c=A130528_213828_p_veda_wag

* J. Šesták, P. Hubík. J.J. Mareš „Thermal physics and thermal analysis“ https://www.springer.com/de/book/9783319458977?gclid=EAIaIQobChMI6Oyzrrih3wIVCQvgCh1C9w_PE

* J. Šesták: Thermodynamics and thermal analysis, v přípravě, Springer 2020

* J. Šesták: K čemu je termodynamika: http://neviditelnypes.lidovky.cz/rozhovor-k-cemu-je-termodynamika-d47-/p_veda.aspx?c=A181008_171206_p_veda_wag

* J. Šesták: Světem badatele, OPS Kanina 2015

http://neviditelnypes.lidovky.cz/kniha-svetem-badatele-sestaka-d2m-/p_kultura.aspx?c=A150318_202940_p_kultura_wag

* J. Šesták: Provídky: eseje na pomezí vědy a filosofie přírody , ZČU Plzeň, 2017. https://www.kosmas.cz/knihy/251868/providky-eseje-na-pomezi-vedy-a-filozofie-prirody/

* Výroční zpráva FZU 2017: https://www.fzu.cz/sites/default/files/vyrocni_zprava_fzu_2017.pdf

Emeritus, čestný občan a dr.h.c.



Diskuse


M. Pivoda
16:01
19.3.2019

V. Pavelka
19:53
19.3.2019

V. Braun
13:35
19.3.2019

M. Hoblík
11:33
19.3.2019

V. Čermák 376
17:45
19.3.2019

počet příspěvků: 7, poslední 19.3.2019 07:53









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.