1.5.2017 | Svátek práce






ROZHOVOR: Uplácejí nás našimi vlastními penězi

19.4.2017

S vaším jménem si každý spojí skupinu Olympic a úspěšné hity Dej mi víc své lásky, Snad jsem to zavinil já, Želva a další. Co vás tedy, pro některé překvapivě, vedlo k tomu, že jste začal před časem publikovat komentáře a úvahy o České televizi, Českém rozhlase, o politice, islámu či migraci, které se v těchto otázkách naprosto rozcházejí s pohledem mainstreamových médií?

Pro ty, kteří mě znají delší dobu, to žádné překvapení nemohlo být. Je to jen návrat k profesi, kterou jsem dělal možná delší dobu než hudbu se skupinou Olympic. S ní jsem hrál a psal texty od doby jejího vzniku pouhých sedm let. Muziku jsem tehdy pověsil „na hřebík“ jen proto, abych mohl dokončit studium dramaturgie dokumentaristiky na FAMU. Což se sice podařilo, ale v naprosto špatné době. Psal se rok 1971. Od roku 1969 jsem prošel několika asistentskými posty, až jsem po své graduaci uvízl jako redaktor v kulturní rubrice Televizních novin tehdejší Československé televize. Začínala tzv. normalizace a neměl jsem to zrovna jednoduché, jenom tato epizoda by byla na hrozně dlouhé povídání. Ovšem pravda je, že základy žurnalistického řemesla, jehož pravidla jsou stejná ve všech politických režimech, jsem se naučil právě tam. On není až tak velký rozdíl, vyjadřujete-li se obrazem a komentářem, nebo pouhým psaným textem. Jak u nás politicky rychle přituhovalo, uprchl jsem ze zpravodajství do redakce vysílání pro děti a mládež, a nakonec jsem dal znormalizované televizi sbohem a pracoval jako scenárista a režisér v Krátkém filmu Praha. A konečně v roce 1980 jsem emigroval do Austrálie, protože se mi zdálo, že komunisté u nás budou vládnout opravdu na věčné časy.

Abych se vrátil k vaší otázce, politicky myslet a argumentovat mě už v době mého dospívání učil můj otec, i když jsme byli každý na opačné názorové straně. On totiž vedle toho, že byl řadový učitel, také přednášel obor mezinárodních vztahů na jakémsi tehdejším partajním institutu v Praze. Dál jsem se rozvíjel už pod vedením profesorů Viktora Růžičky a A. F. Šulce na katedře dokumentární tvorby. Někdy také velmi pomáhaly neformální rozhovory se spisovatelem Jiřím Muchou. Ať už tak či onak, zjistil jsem už tehdy, že mi psaní docela jde, a hlavně, že mám tuto činnost rád.

Politikou jste se však dlouho nezabýval, co způsobilo ten zlom?

Od Anglosasů jsem se vrátil domů až v roce 1994 a tehdejší žabomyší války na české politické scéně mě nechávaly celkem v klidu. Ze svého „zimního politického spánku“ jsem se začal probírat až v průběhu kauzy o podpisu či nepodpisu tehdy nové Lisabonské smlouvy mezi členskými státy Evropské unie. Zprvu jsem postoj Václava Klause nechápal, ale dnes už mu naprosto rozumím. A také jsem nerozuměl výroku Václava Havla, který krátce po onom podpisu prohlásil, že se „tetelí radostí“ nad tím, co dále nastane. Také tomu dnes už docela rozumím.

Jak všichni víme, v roce 2013 začal a v následujícím roce katastrofálně zesílil nájezd muslimských migrantů nejenom do Evropy, ale i do ostatních mnohdy velmi vzdálených zámořských zemí, které můžeme souhrnně nazvat západní demokratickou civilizací. Pochopil jsem, že se jedná o největší civilizační krizi našeho světa od dob druhé světové války. Uvědomil jsem si, že jsem se s kořeny tohoto novodobého zla, s doktrínou multikulturalismu, setkával velmi často jak v Austrálii, tak později i v Kalifornii, a že jsem jeden z mála lidí, kteří mohou dosvědčit a odhalit konkrétní propojení tohoto politického proudu na starý zkrachovalý marx-leninismus. Z tohoto důvodu jsem začal opět psát. Rozjezd to nebyl zrovna hladký, ale naštěstí mám dávného dobrého kamaráda, aktivního žurnalistu, od kterého se dodnes mám co učit. A také skvělého editora v Neviditelném psu.

Co si jako častý divák ČT24 myslíte o zpravodajství a publicistice České televize?

Víte, já se domnívám, a nejsem sám, že posláním žurnalisty v demokratické zemi je především informovat. A dělat to objektivně. Tohle se však v našich veřejnoprávních médiích neděje. Používají dvě metody. Sice informaci přinesou, ale následně ji jednostranně okomentují v trendu levicového liberalismu, jak je všem „doporučeno“, možná přímo i nadiktováno, postmarxisty z Bruselu. Druhá, mnohem horší metoda je, že informaci, která se jim ani trochu nehodí, jednoduše zamlčí. A my jsme pak odkázáni jen na alternativní média na internetu. Vezměte si například ostře sledované zprávy o činech prezidenta Trumpa. V našem veřejnoprávním prostoru vyznívají všechny negativně. Pokud to dokládají citací ze zahraničního tisku, vždycky jde o Trumpovi nepřátelská ostře levicově liberálně orientovaná média. Podíváte-li se na většinu skutečně seriózních zahraničních zdrojů, dostanete naprosto rozdílný obrázek.

Stejně jako Českou televizi si ve svých komentářích berete často na paškál i Český rozhlas, konkrétně způsob moderování na stanici ČRo Plus. Co vám konkrétně nejvíc vadí?

Pravda je, že v naší domácnosti jsme více „pověšeni“ na rádio, a to díky mé ženě, která jako bývalá herečka a později televizní hlasatelka má raději mluvené slovo než mluvené obrázky. A konkrétně mně na ČRo Plus vadí všechno, co jsem uvedl v odpovědi na předchozí otázku.

Veřejnosti bývá nenápadně, ale i otevřeně vnucován dojem, že mainstreamová média poskytují pravdivé informace, zatímco ta ostatní dezinformují. Přesto podle sociologického průzkumu agentury STEM z minulého roku už čtvrtina dotázaných obyvatel České republiky více důvěřuje alternativním médiím než těm tradičním, jako jsou Česká televize, Český rozhlas či deníky Právo nebo Hospodářské noviny. Čím především je podle vás klesající důvěra v tato média způsobena a jak jste na tom s důvěrou v tuzemská média vy?

Na to už jsem vlastně také odpověděl. Český národ je všechno možné, ale jako celek to není národ hlupáků. Pokud se lidé několikrát přesvědčí o tom, že tzv. média hlavního proudu, a nejde jenom o Českou televizi nebo Český rozhlas, jim řeknou jen polopravdu, často i úplnou nepravdu, anebo také nic, pak se nedivte, že si pravdu hledají všemi možnými způsoby sami. Jako příklad mohu uvést přímý přenos z prezidentské volby v USA, kde si ČT24 výběrem jednoznačně protitrumpovské CNN jako zdroje, a také jednostranně zaujatou prací svých vlastních komentátorů, uřízla pořádnou ostudu.

Může návratu prestiže mainstreamových médií pomoci nově vzniklé Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám Ministerstva vnitra ČR, které bude uvádět „informace na pravou míru“, což se právě takových médií jako Česká televize a Český rozhlas zcela jistě týkat nebude?

V tomto případě nemůže. Dezinformace může mít různou úroveň, od měkké nebo něžné, což bývá právě případ našeho veřejnoprávního prostoru, až po vyloženou „novinářskou kachnu“. Pokud nebudou měřit stejným metrem všem, je třeba, abychom se zamysleli nad pravým důvodem vzniku tohoto problematického úřadu. Jako to udělal prezident Zeman.

Čím si vysvětlujete, že zvolení Donalda Trumpa tak moc vadí českým médiím? Především tedy České televizi, jejíž selhání v pořadu Americká volební noc jste zmínil, a dokonce i podle Rady pro rozhlasové a televizní vysílání se ČT dopustila vícero porušení povinnosti poskytovat objektivní a vyvážené informace.

K tomu, co už jsem řekl, jen dodám, že pes je zakopán v těch, kteří z dobrého úkrytu mimo palbu jakékoli kritiky, šéfy našich médií hlavního proudu tvrdě a nekompromisně řídí. Rozhodně nemám na mysli Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, tohle zlo k nám přichází nejspíše přímo z Bruselu.

Nový americký prezident vyvolal velké pozdvižení vydáním dekretů, podle nichž by do USA nesměli vycestovat občané sedmi muslimských států. Jak se na tuto jeho snahu díváte ve světle toho, že Evropa jde v posledních letech opačným směrem a naopak otvírá náruč migrantům, kteří přicházejí většinou právě z muslimských zemí?

Je to jednoduché, a také jsem to už naznačil. Největší světovou krizí od druhé světové války je globální muslimský nájezd na celou tzv. západní židovsko-křesťanskou civilizaci. Právě toto je zákonitě hlavním volebním tématem všech voleb, které od počátku tohoto nájezdu proběhly, a také všech, které nás v blízké budoucnosti čekají. Média, která pracují, ať už vědomě, či nevědomě pro stranu nájezdníků, se snaží všemi způsoby tuto skutečnost rozmělňovat a zastírat. Naštěstí se jim jejich záměry nedaří. Podívejte se na brexit a na Trumpovu volbu. Znamená to, že většina Anglosasů velmi dobře pochopila, že v zachování dosavadní levičácky liberální politické linie jim hrozí to nejvážnější nebezpečí. Prezident Trump jen okamžitě plní to, k čemu se americkému lidu před volbami zavázal. Otázkou zůstává, jak se s levicovými liberály vyrovnáme my sami.

Příznivci Donalda Trumpa si od něj slibují, že dokáže zastavit trend, který ničí tradiční židovsko-křesťanskou civilizaci založenou na tradiční rodině a na psaných i nepsaných pravidlech chování. Spojujete si s ním také nějaká očekávání?

V pozadí islámského nájezdu na naši kulturu je skupina superbohatých globalizátorů naší planety, a je docela dobře možné, že právě tato skupina celou současnou krizi vyvolala. Znáte jistě jména jako Gyorgy Soros a další. Jsou velmi bohatí, a proto velmi mocní. Právě Soros podstatně přispěl na kampaň Hillary Clintonové a říká se, že byl z výsledku volby vzteky bez sebe. Jenže oni se nevzdávají. Organizují a platí protitrumpovské protesty levicových liberálů všude, kde je ve Spojených státech větší koncentrace jejich příznivců. Drží svými dotacemi nad vodou levicově liberální média, jejichž sledovanost prudce upadá. Existuje opodstatněná obava, že by Donald Trump mohl být odstraněn podobně, jako prezident John Kennedy a jeho bratr Robert. Prezidentu Trumpovi není co závidět, já jen bez dechu obdivuji jeho odvahu tomu všemu čelit.

Migrační krize, která postihla Evropskou unii v průběhu roku 2015, otevřela hodně vášnivé diskuse o islámu a muslimech v Evropě žijících nebo do ní teprve přicházejících. Jsou vám bližší názory těch, kteří před nimi i kvůli jejich náboženství varují, nebo jste zastáncem teorie, že jsou pro náš kontinent potřebným obohacením?

Proboha, jaké obohacení? Vždyť je to kulturně návrat toho nejhoršího, co jsme my v Evropě zažívali dávno za středověku. Snad jste také viděl, jak popravují své válečné zajatce, jak kamenují ženy k smrti, a jak učí své pětileté děti na živých obětech dělat to samé. A nechtějte, aby se mi znova zvedal žaludek. Nevěřím tomu jejich propagačnímu bludu, že zatímco jedna jejich část dělá tohle, tak jejich druhá část jsou učiněné holubice míru. Aby bylo jasno, historii a pravidla jejich nábožensko-politického systému jsem si pečlivě prostudoval, abych věděl, o čem hovořím a píšu. Tohle by bylo také dlouhé povídání, ale vřele doporučuji přečíst si pro začátek studii „Právo šaría pro nemuslimy“ od doktora Billa Warnera. Je to jen šedesát stránek.

Lze mluvit o migrantech z muslimských zemí jako o nějakém nebezpečí pro Českou republiku, když k nám ani nechtějí, a pokud ano, v čem by mohlo spočívat?

Po všem, co jsem se za tři roky o probíhající muslimské invazi dozvěděl, jsem přesvědčen, že potenciálním nebezpečím je každý, i tzv. legální imigrant. Jejich politicko-náboženský systém jim nejen dovoluje, ale přímo je vybízí nevěřícím lhát, podvádět je, terorizovat je. A nevěřící jsme pro ně my všichni, katolíci, protestanti, židé, pravoslavní, a také ateisti. Netvrdím, že se tak dnes chovají všichni, ale obávám se chvíle, kdy by to nastat mohlo. Nezlobte se, ale vidím zde určitou paralelu s tím, co se stalo s německým národem během vzestupu Hitlerova nacionálního socialismu.

V sousedním Německu je jich dnes odhadem už milion a půl. Stačilo by, aby naše vláda odklepla bruselskou směrnici o tom, že mají dostávat stejné sociální dávky jako v západní Evropě. A rázem jich je tu záplava, protože u nás jsou životní náklady přibližně poloviční než v západních zemích. Hranici přece nikdo nehlídá, je volně průchozí. Jenže tohle naše vládnoucí garnitura neudělá, protože je před volbami. Jenže po volbách? Zamyslete se nad tím, a pak teprve běžte volit.

Věříte vůbec stávající české politické garnituře, že bude respektovat hlas veřejnosti, který je opakovaně vyjadřován v průzkumech, a nepodlehne snaze Evropské unie rozptýlit do svých členských zemí migranty, což znovu hrozí poté, co Malta jako nová předsednická země EU usiluje vrátit téma uprchlických kvót znovu do hry?

Jak už jsem předeslal, do voleb se to rozhodně nestane. Nemám to sice ověřeno, ale zní to velmi pravděpodobně. Všechny Bruselu povolné socialistické vlády měly údajně dostat pokyn udržet se při nastávajících volbách všemi možnými prostředky u moci. Konečně, nasvědčovala by tomu i smršť ryze populistických předvolebních slibů našeho pana premiéra a dlouhé mediální tažení proti ministru financí. Tito politici se snaží uplatit obyvatelstvo jeho vlastními penězi a lacinými sliby modrého z nebe.

Ptal se Jiří Hroník, PL, 20.2.2017



Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Diskuse


J. Kanioková
1*
0:09
20.4.2017

A. Alda
13:05
19.4.2017

V. Kain
17:42
19.4.2017

V. Adrak
0:01
20.4.2017

J. Šimek 066
13:25
19.4.2017

J. Šimek 066
10:49
19.4.2017

M. Malovec
10:27
19.4.2017

M. Malovec
10:19
19.4.2017

J. Šimek 066
8:59
19.4.2017

P. Švejnoch
9:14
19.4.2017

J. Šimek 066
9:30
19.4.2017

P. Švejnoch
9:51
19.4.2017

J. Šimek 066
10:43
19.4.2017

P. Švejnoch
11:53
19.4.2017

J. Šimek 066
15:00
19.4.2017

P. Švejnoch
15:10
19.4.2017

J. Šimek 066
17:56
19.4.2017

J. Anděl
16:32
19.4.2017

J. Hanzal
9:53
19.4.2017

J. Hanzal
9:55
19.4.2017

J. Fridrich
10:05
19.4.2017

J. Šimek 066
10:44
19.4.2017

R. Gramblička
18:20
19.4.2017

J. Šimek 066
21:12
19.4.2017

M. Prokop
10:06
19.4.2017

J. Šimek 066
10:46
19.4.2017

J. Šimek 066
15:02
19.4.2017

M. Malovec
10:22
19.4.2017

M. Prokop
10:07
19.4.2017

V. Pokorný
12:15
19.4.2017

J. Farda
15:07
19.4.2017

J. Anděl
16:28
19.4.2017

M. Prokop
8:41
19.4.2017

J. Vlček
8:24
19.4.2017

V. Dosoudil
9:05
19.4.2017

J. Fridrich
9:31
19.4.2017

J. Hanzal
9:57
19.4.2017

J. Pleva
12:48
19.4.2017

K. Frauknecht
7:36
19.4.2017

M. Drašner
8:15
19.4.2017

počet příspěvků: 50, poslední 20.4.2017 12:09









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.