28.5.2016 | Svátek má Vilém






ROZHOVOR: Celoživotní kancléř

28.12.2015

Výkonný ředitel Institutu Václava Klause pro Lidové noviny

V posledních týdnech se s exprezidentem účastníte schůzek a jednání s českými politiky ohledně migrační krize. Považujete se za celoživotního kancléře Václava Klause?

S Václavem Klausem jsem letos oslavil 25 let spolupráce, což je, myslím, docela unikát. V okruhu lidí pohybujících se kolem exprezidenta jsem služebně nejstarší. Začínal jsem už na ministerstvu financí v roce 1990. Posléze jsem ho doprovázel na všech jeho funkčních zastávkách. Teď jsem jedním ze zakladatelů tohoto institutu. Dalo by se říci, že jsem vždy, i ve funkci vedoucího prezidentské kanceláře, nikdy nebyl pouze jeho organizačním spolupracovníkem, ale hlavně politickým a ideovým poradcem. Dobře se známe, naše spolupráce je vyladěná a máme přátelský vztah.

Na facebookovém profilu institutu jste nedávno zveřejnili fotografii z jednání s vicepremiérem Pavlem Bělobrádkem na Úřadu vlády. Jde o pozvolný nástup a návrat Václava Klause do vysoké politiky?

Václav Klaus nikdy nepřestal být aktivním účastníkem politické debaty, uchoval si vliv i autoritu ve společnosti. Jeho názory naši současnost do značné míry ovlivnily a formovaly, byl u všech zásadních rozhodnutí, která tady kdy padla. Odchod z Hradu nikdy nechápal jako odchod do důchodu. Záleží na tom, do jaké míry ho vnější pozorovatel sleduje, pak může nebo nemůže být překvapen. Co se týče uprchlické krize, Václav Klaus má vzácný dar odhadnout a předpovědět význam různých dějů, trendů a myslím, že jsme si to mnohokrát ověřili např. ve vztahu k Evropské unii, k euru nebo v dobách transformace. Má velký politický cit a tady podle mého oprávněně cítí, že to, co se v Evropě odehrává, není nějaká sezonní mediálně-politická hra, která s příchodem Vánoc odezní. Tohle je zásadní a závažný proces, z něhož se odehrává teprve úvodní část, a jestli se něco nestane, bude to mít dramatický vývoj, který svět promění zásadním způsobem. To ho vedlo, zvláště když sleduje naše i evropské politiky, k tomu, že nemohl zůstat v klidu a zticha – proto vystoupil s výzvou občanům vůči vládě a parlamentu. Václav Klaus oslovil představitele všech parlamentních a řady neparlamentních stran, ale nejenom je, i řadu společenských organizací, kterým není lhostejný politický a společenský vývoj. Setkává se s nimi, chce slyšet jejich názory. Jde mu o to, aby naše společnost byla schopná k této věci zaujmout postoj, který bude odpovídat našim národním zájmům a názoru veřejnosti. Když se podíváte na to, jak se uprchlická krize začala u nás pojímat, od počátku vidíte zuřivou polarizaci. Přístup k problému se stal součástí ideového střetu, názory jsou velmi extrémní. Těch extrémně vítajících i těch, co bojují proti islámu.

Proč se exprezident pustil do kritiky Sobotkovy vlády?

Václav Klaus se domnívá a se svojí politickou zkušeností ví, že vláda bude na mezinárodní scéně pod velkým tlakem, vnímá politickou situaci u nás i křehkost politických uskupení, křehkost vládní koalice a jejích rozdílných zájmů, které se do všeho prolínají. Také si všímá, jak je problém zobrazován mediálním mainstreamem a že se to velmi rozchází s názorem drtivé většiny veřejnosti. Veřejnost nesdílí představu elit, že zavodnění Evropy milionovou vlnou migrace je zázračným impulzem, který dá všemu nový smysl. To si Václav Klaus rozhodně nemyslí, a proto se snaží napříč spektrem oslovit osobnosti a veřejné struktury, aby se vytvořil nejmenší společný jmenovatel, který by umožnil zformulovat pozici České republiky k této krizi. Pokud ji nebudeme brát vážně a odvážně, pak nás vývoj nepochybně poškodí.

Až se vám podaří vytvořit nejmenší společný jmenovatel, jak říkáte, co s ním poté politicky provedete?

Respektujeme, že v České republice existuje vláda, která zodpovídá za naši zahraniční politiku, a chceme, aby se tato vláda mohla opřít o jasně formulovaný postoj platformy jdoucí napříč společností, která má společný názor na to, co se děje. Domníváme se, že vláda nemá mandát, aby na sebe vzala zásadní závazky typu trvalý přerozdělovací mechanismus, aby například někdo mimo občany České republiky měnil její etnické složení. Pokud si uvědomíme, že v pohybu jsou miliony lidí, a my nic neuděláme, budeme konfrontování s masovým stěhováním národů.

Jak zareagujete na situaci, až vláda vaše výstupy nepřijme za své a nebude na ně reagovat? Vytvoříte politické uskupení, které své ideály bude chtít prosazovat skrze volby?

My jinou ambici než zůstat neziskovou organizací nemáme. Je to jednodimenziální iniciativa, nikoliv platforma pro dlouhodobé politické působení. Je to moderace a snaha najít společného jmenovatele. Pro vládu to může být prospěšné, protože jí iniciativa dává argument a získá oporu v názorech širokého spektra společnosti. Vzpomeňme, jak dramatická byla jednání v minulých měsících v Evropě, pod jakým tlakem jsou ministři, jaké výhrůžky padají vůči těm, kdo si dovolí mít odlišný názor a hájit národní zájmy svých zemí. Vládě to může jedině pomoci, pokud jí jde o bezpečnost a prosperitu země.

Podle listopadového průzkumu agentury STEM má 55 procent lidí strach z islámu v souvislosti s příchodem uprchlíků.

A přesto žádná síla v zemi jasně neartikuluje tento většinový názor.

Proč se tedy bráníte tomu, jít a prosadit vlastní názor aktivně ve volbách?

My jsme nezisková organizace, think tank, nejsme zárodek politické strany, hnutí ani ničeho podobného. Tato iniciativa nemá podzemní, tajný druhý plán, je to skutečně omezeno na tuto krizi. My nemáme sílu a prostředky ani ambice do politiky zásadně vstupovat.

Vy byste coby poradce exprezidentu Klausovi nedoporučil, aby se vrátil do vysoké politiky a utkal se o výkonnou funkci?

Václav Klaus je člověk s takovými politickými zkušenostmi, rozhledem a záběrem, že v takto zásadních krocích si situaci rozebírá velmi dobře sám. Neslyšel jsem od něj, že by se chtěl vracet do řeky, v níž tak dlouho plul.

A váš osobní názor?

Že osobnosti, jako je on, v exekutivě chybí. Chybí lidé, kteří jsou ochotní a schopní se na mezinárodních fórech sebevědomě postavit a hájit českou pozici, to je nepochybné. Politických osobností u nás bylo vždycky pomálu. Současná doba není příliš bohatá na silné politiky, přestože se objevuje řada nových hnutí a politických subjektů.

Jak probíhalo jednání na Úřadu vlády s vicepremiérem Bělobrádkem? Naslouchali?

Mohu říci, že pan místopředseda reagoval velmi vstřícně na oslovení panem exprezidentem, proto nás také k sobě pozval. Myslím, že iniciativu přivítal jako něco, co považuje za potřebné. Přivítal, že nejde o konkurenční politický prvek a aktivitu zaměřenou proti vládě.

Co bylo výstupem toho jednání?

Dohodli jsme se, že budeme v kontaktu. Ještě je před námi řada takových schůzek a jednání, budeme se průběžně informovat. Byl to první potřebný kontakt se stranou vládní koalice.

Podle našich informací jste se nedávno setkal i s představiteli TOP 09 Miroslavem Kalouskem a Karlem Schwarzenbergem. Co bylo předmětem schůzky?

Vedení TOP 09 v čele s nově zvoleným předsedou Miroslavem Kalouskem se s námi sešlo včetně Karla Schwarzenberga a místopředsedů strany právě v souvislosti s iniciativou Václava Klause týkající se migrační krize. Předmětem jednání byla výměna názorů, o nichž není tajemstvím, že se v mnoha ohledech liší. Šlo o debatu v korektní atmosféře, ale přes řadu dílčích shodných pohledů na problém a jeho rizika k průlomovému sblížení základních přístupů dojít nemohlo. My si o možnostech takzvaných evropských řešení iluze neděláme. Náš postoj k migraci jsme s Václavem Klausem shrnuli v knize „Stěhování národů s. r. o. – stručný manuál k pochopení současné migrační krize“, která vyšla v těchto dnech. Ať si ji každý přečte a udělá si obrázek sám.

Václav Klaus po 17. listopadu kritizoval vystoupení prezidenta Miloše Zemana na Albertově po boku Martina Konvičky. Co si myslíte o Bloku proti islámu, který Konvička vede?

Nevím, jaké jsou ambice uskupení, která kolem tohoto bloku krystalizují, ale domnívám se, že akcent na boj proti islámu odvádí pozornost od skutečných problémů. Proti islámu nelze bojovat, protože jej vyznává 1,6 miliardy lidí. Že bychom je přesvědčili, aby vyznávali něco jiného, není realistické. Jiná věc je bojovat proti tomu, aby tady byly usazovány a uměle vytvářeny muslimské menšiny. Daleko větší problém než migranti, kteří jsou obětí toho dění, jsou ti, kteří považují přesouvání lidí a obrovský sociální experiment, který migrační krize představuje, za něco potřebného, co nechtějí zastavit. To představuje například systém kvót. Problém není v islámu či migrantech, ale v Evropě. My je sem lákáme našimi životními standardy, sociálními systémy, naším pojetím lidských práv a azylovou politikou. Na druhé straně vytváříme politické krize a konflikty exportem těchto hodnot do nepřipraveného prostoru Blízkého východu a Afriky.

Nemáte obavu, že lidé jako Konvička strachu veřejnosti zneužijí a přetaví jej ve velké politické zisky?

Fenomén vzniku tohoto uskupení je reakcí na něco, nevznikl sám od sebe. Je to reakce na druhý extrém, na bezbřehé aktivistické nadšení a vítání, na tento agresivní sentiment, který napadá každého, kdo jen zapochybuje, že je ohromné, když do Evropy denně přichází deset tisíc lidí. Když to do lidí buší ze všech stran, obranou je pak zase jen agresivní reakce. Tyto dva proudy se vzájemně živí a spolu jsou schopny zničit to, co se v Evropě vybudovalo. Více než ty proudy lidí, kteří nepřipravení přicházejí po tisících do prostředí, kde je nikdo nevítá, nečeká a nepotřebuje. Nebezpečí je v tom, co migrace udělá s evropskou společností. Není to jen o možných teroristech v řadách migrantů, ale o tom, co se stane s ghetty, která nevyhnutelně v Evropě vzniknou. Dopadnout to nemůže dobře v žádném případě, když taková masa lidí přijde do nepřátelského prostředí, kde se žije podle jiných pravidel, jiných kulturních vzorců. Šance na integraci a asimilaci takového počtu lidí je nulová. Spíše se vytvoří paralelní společnosti, které k sobě budou nepřátelské.

Nemohu se nezeptat: jak hodnotíte svého nástupce v kancléřské roli? Vratislav Mynář ji více politizuje.

Není příliš korektní se vyjadřovat k nástupcům, každý funguje v jiné situaci. Kancelář prezidenta republiky je specifická tím, že je velmi navázána na osobu prezidenta. Jaký on má styl práce, priority v politice, zvyky a styl vedení, to hraje velkou roli. Proto je velmi ošidné vést paralely, jak to fungovalo za jednotlivých prezidentů. Každý prezident vyžaduje něco jiného a úřad se tomu přizpůsobuje.

Vy jste ale na rozdíl od pana Mynáře měl bezpečnostní prověrku. Je to vlastně povinnost?

Veřejnost má špatnou představu o tom, co je to prověrka, co jsou to ty utajované skutečnosti. Myslí si například, že když přijede hlava cizího státu a sejde se s prezidentem, že by jejich jednání asi mělo být tajné. Tohoto typu jednání se obvykle ochrana utajovaných skutečností netýká. Jde o specifický okruh informací, jejichž autory jsou bezpečnostní orgány, tajné služby nebo obrana. Tyto zvláštní dokumenty mají i zvláštní režim oběhu – na to existuje tajná spisovna. Ty informace absolutně nejsou zásadní pro chod kanceláře. Záleží na tom, jak je funkce vedoucího kanceláře pojata. Kancléř může mít čistě organizační roli, v takovém případě prověrku na vysoké stupně utajení mít nemusí. Samozřejmě pokud ale někdo o prověrku požádá a nezíská ji, je to komplikace.

Vypravil jste někdy na Hrad autobusový zájezd svých známých z rodné vsi, jako to na 17. listopad ze svých Osvětiman učinil pan Mynář? Neohrozil bezpečnost Hradu?

Nevypravil. Těžko to mohu hodnotit, neznám detaily. Nevím, co je pravda a co je omáčka nad tím skandálem. V reprezentačních prostorách se dělají prohlídky pro veřejnost, jsou jmenné seznamy návštěvníků, které hradní správa vyžaduje a kontroluje. Jestli a proč někdo něco porušil, to nejsem schopen posoudit.

V posledních letech bylo vaše jméno zmiňováno v souvislosti s případem brokerské firmy Key Investments, která z několika českých radnic vytáhla stovky milionů korun a nevrátila je. Peníze této firmě svěřil v roce 2003 i CEP (v době, kdy jste v centru působil), kterému se na rozdíl od většiny ostatních věřitelů peníze vrátily. Jak jste to dokázal?

Neznám detaily, ale vím, že spoustě subjektů se peníze vrátily. Jedny dluhopisy byly splatné a byly nejenom nám vyplaceny, ale na to je třeba se zeptat ředitele CEP.

Mezi lety 2002 a 2003 jste ale vedl firmu Efficient Investments, jejíž dceřinou společností byla právě problematická Key Investments, takže o správě peněz CEP jste pravděpodobně měl vědět.

Takto tomu nebylo. Já jsem byl tři měsíce ve firmě, která až poté, co jsem odešel, koupila podíl v Key Investments. V době, kdy jsem tam byl, Efficient Investments nevlastnila Key Investments. Po dalších několika letech, kdy se několikrát změnili vlastníci, došlo k problémům, o kterých píšete. Když CEP u nich v roce 2002 investoval peníze, byl to standardní licencovaný obchodník s cennými papíry. Svěřili jsme jim peníze a celá léta běžela spolupráce bez problémů. V roce 2003 jsem však přestal být výkonným ředitelem CEP, věci jsem již nemohl detailně sledovat. Posléze asi kolegové přes firmu Key Investments postupně investovali další peníze.

Ondřej Koutník, publikováno v deníku Lidové noviny dne 21. prosince 2015

Institut VK



Diskuse


J. Navrátil
18:09
28.12.2015

Š. Hašek
19:57
28.12.2015

V. Vaclavik
13:18
28.12.2015

R. Brzák
10:42
28.12.2015

S. Donát
11:26
28.12.2015

J. Hejmala
7:50
28.12.2015

P. Kmoníček
8:28
28.12.2015

J. Hejmala
9:59
28.12.2015

S. Donát
10:03
28.12.2015

J. Hejmala
13:21
28.12.2015

počet příspěvků: 17, poslední 29.12.2015 12:08









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.