Začal alespoň pro nás v pátek 30. 6. na Florenci. Nějak se nám nechtělo přebíhat s tou horou bagáže z vlaku do vlaku a pak se s ní ještě vléci ty cca dva kilometry od chotěbořského nádraží ke kulturáku, když autobus nás za ne o moc vyšší sumu dopraví až na náměstí, odkud je to podstatně blíž. Nemluvě o tom drobném detailu, že na Florenci nemusíme být až tak přesně na čas, protože pokud nestihneme autobus před půl třetí, můžeme jet dalším o půl hodiny později. Teoreticky vzato bychom ten autobus před půl hravě stihli, leč nestihli jsme už zakoupit si do něj místenky, takže než riskovat stání, raději jsme zvolili variantu příjezdu do Chotěboře až po páté, tedy po oficiálním zahájení registrace. A to jsme ještě netušili, že jsme moc dobře udělali.

Jak jsme tak čekali na ten další, dorazila Hannah a poté i další známí lidé, se kterými jsme tudíž mohli poklábosit (a o čem jiném, než o budoucím conu). Naneštěstí měli místenky na sedadla poměrně daleko od nás, takže jsme v debatování s nimi nemohli pokračovat i v autobuse. Copak Darth Richie, tomu to nevadilo, vytáhl si čtvrtý díl Červeňákova Černokněžníka, ale já mám tu smůlu, že pokud si nechci vyzkoušet pevnost sáčků na zvracení, nemůžu si v autobuse ani prohlížet obrázky v magazínech typu Trnky brnky. Tudíž možnost celou cestu s někým prokecat by se mi vcelku zamlouvala, protože Darth Richie (jako každý správný knihomol) na veškeré mé pokusy o konverzaci reagoval dosti nevrle. A dost brzy mě taky přestalo bavit pozorovat déšť za oknem – jev to tak typický pro Festivaly fantazie, za posledních několik let nepamatuji jediný, který by nepropršel buď celý nebo aspoň jeho podstatná část... asi tam úplně nahoře Vašek Pravda ještě ty správné kontakty nemá. Nebo přinejmenším do letoška neměl, ale k tomu se ještě dostanu.

Po nějaké době mě naštěstí déšť úspěšně ukolébal ke spánku. Jestli to teda vůbec bylo nějakou jeho zvláštní zásluhou, podle mého za to mohlo spíše to, že jsem (z důvodu chystání si přednášek jako vždy na poslední chvíli) týden před FF nespala žádnou noc déle, než nějaké chabé čtyři hodinky, a tělo se rozhodlo, že toho má právě tak dost. Jaké a kde přesně byly zácpy, objížďky a podobné faktory způsobující opět vcelku velmi tradiční jev – značné zpoždění – tudíž nemám páru. Abych byla úplně přesná, po páté měl ten autobus do Chotěboře dojet podle jízdního řádu, v reálu dojel skoro o třičtvrtě hodiny později. Pospíchali jsme proto z náměstí co nejrychleji k registraci netušíce, co se stalo.

V souladu s Murphyho zákony se vše pokazí v ten nejméně vhodný moment a pokud možno tak, aby to napáchalo co nejvíce škod. Takže jak Pavel Bačkovský dokončoval celkovou databázi přihlášených (a na rozdíl ode mě vůbec nezamhouřil v noci na 30. 6. oko), nějak se mu zadařilo si veškerou tuto svou celonoční práci po dokončení jaksi neuložit.

Pořadatelé v čele s Vaškem osobně tudíž obětavě (a na rozdíl od pořadatelů jiných conů, kteří v případě průšvihů „po anglicku“ zmizí nebo trpí selektivní hluchotou) jak ovčáčtí psi obíhali všechna místa, kde se fanoušci vyskytovali ve větších skupinkách, a trpělivě na potkání vysvětlovali, k čemu došlo. Jejich návrhy zněly celkem rozumně – posílali lidi na projekce či jiný již běžící program s tím, že registrace bude později. Prý tak asi od osmi.

My jsme v tom žádnou tragédii neviděli, odebrali jsme se do Velkých vočí s tím, že tedy holt zapaříme, zahulíme a uvidíme. Ježto bar byl takřka natřískán (mj. proto, že bar v kulturáku se stal až do desíti večer nechutně nekuřáckým a venkovní kuřácká hospůdka byla v tomto počasí nepoužitelná) spoustou sympatických lidiček, z nichž mnohé jsme už drahnou dobu neviděli, čas do osmé utekl velmi rychle. Ještě navíc když se k tomu na velkém plátně dalo sledovat fotbalové mistrovství. Vlastně bych tam byla bývala klidně seděla i dávno po osmé, kdybych nepovažovala za slušnost za prvé přece jen nenechat sedět u registrace v hale celý večer samotnou chudinku Hannah, která se nezištně nabídla, že nám bágly pohlídá (ježto tomu chlastu a cigárám moc nedá) a za druhé jsem měla takový nějaký dojem, že na svou vlastní přednášku bych měla dojít a to dokonce pokud možno i včas.

Dobří kamarádi vedeni snahou, aby kvůli mému případnému zdržení se u registrace vzdělání milovné publikum nepřišlo o nápravu jednoho jediného z všeobecně oblíbených omylů o Sithu a Impériu, mi podrželi místo, takže jsem se stala asi druhým nebo třetím zdárně zaregistrovaným účastníkem letošního FF. Ovšem kdyby se nepovedlo, taky by se až tak moc nedělo. Bágly bychom nechali v hale (ostatně ti, co spí v tělocvičně, je nechávají pod daleko méně pozorným dozorem, než hrozí u registrace, a taky to přežijí – oni i jejich zavazadla) a zaregistrovala bych se až někdy později, neb ten den registrace probíhala nejméně do půlnoci. Svým způsobem špatně chápu lidi, kteří místo aby udělali něco podobné, stáli přes hodinu ve frontě a rozčilovali se, že stojí přes hodinu ve frontě a nevidí program, o který měli zájem. Jako by jim snad někdo kázal, že tam musejí stát zrovna fčíl...

Narychlo dodělávaná databáze nám způsobila ještě jeden drobný problémek s ubytováním. Tím, že zmizela spousta dat, nejspíš se nějak ztratila i informace o tom, kolik lidí se v reálu vejde do naší třídy, takže na recepci v domnění, že obýváme hangár pro džedájvíkolik desítek osob či že snad máme k dispozici nějaké pandimenzionální prostory navíc, nám tam posílali stále nové a nové lidi – které jsme museli vcelku drsně vyhazovat, nechtěli-li jsme riskovat, že budeme trávit noci v několika vrstvách na sobě. (Pro nás) naštěstí nesrovnalostí s ubytováním na Smetance bylo povícero, takže Pavel Bačkovský se vypravil prošetřit vše přímo na místě a poté, co obhlédl tu naši třídu, velmi rozumně uznal, že k osmi dávno předem přihlášeným lidem a dalším dvěma přihlášeným dodatečně (kteří všichni už tam byli přítomni) sem více než další dva poslat vážně nemůže. Snad leda kdyby se jednalo o upíry, kteří by mínili během celého FF spát v podobě netopýrů zavěšených na tabuli, ale nacpat tam více běžných smrtelníků že by bylo fakt v rozporu se všemi známými fyzikálními zákony. Jo, není nad to, když se lidi dovedou dohodnout!

Po zbytek večera již vše probíhalo – přinejmenším u nás – naprosto v pohodě, takže někdy po půlnoci nastala ta pravá chvíle k otevření první z mnoha lahví kalifornského chardonnay. Sobota nás pak všechny překvapila tím, že se vyjasnilo nejen obrazně (nově přijíždějící by o včerejších problémech s registrací nic netušili, kdyby jim to nebylo mnoha „dobrými dušemi“ barvitě políčeno s náležitě jedovatými komentáři), ale i fakticky. Od soboty až do konce FF panovala povětšinou bezmračná obloha a (naprosto překvapivě) úplně stejné vedro jako na zbytku území České republiky.

Díky tomu všechny bary a hospody na conu jely na plno od rána do velmi pozdních nočních hodin – Velký voči a bar ve Velkém sále do dvou, hlavní bar v kulturáku do čtyř (poslední den údajně až asi do šesti, nevím, nebyla jsem tam) a ta převážně venkovní kuřácká hospůdka v přízemí kulturáku, kde každý večer grilovali úžasné stejky a po celý den měli v nabídce neméně úžasné bramboráčky, měla otevřeno do jedenácti a čajovna ve druhém patře pak do půlnoci.

V tradiční závěrečné přednášce o conu po conu Vašek cosi povídal i o tom, že se účastníkům podařilo vypít celé dvě palety coly. O množství vypitého piva se ovšem nezmínil – nevím proč, třeba mne by vcelku zajímalo, kolik sudů na tuto akci nakonec prasklo. Stejně jako nebyla řeč ani o jiném alkoholu, nepočítám-li tedy Vaškovo soukromé oznámení, učiněné hned první den a určené mé osobě, že griotka je a je jí dost. Jak jsem záhy zjistila, nebyla jsem samotná, kdo ji pil. Ovšem měla bych si na hlavu vysypat trochu popela, že jsem jí vypila letos méně, než obvykle, protože v tom úděsným vedru jsem na „sladký hubolepy“ až takovou chuť neměla a navíc ve Velkých vočích měli akci „sedmihvězdičková Metaxa za cenu pětihvězdičkové“, čemuž se teda odolat nedalo.

Každý con je tedy pochopitelně hlavně (nebo převážně) o programu a ani letošní FF tím pádem nebyl výjimkou. Kromě vybraných nápojů (opravdu se nesnažím předstírat, že na conech jakož i jinde přísně abstinuji, ostatně abstinent byl třeba takový Adolf Hitler, což pro mne není zrovna příklad hodný následování) a skvělé krmě pro potěchu těla (prase fakt nemělo chybu a klobásky a kuřecí špízy jakbysmet, mnozí vychvalovali i hotová jídla dovážená v poledne z Geofondu na hlavní bar, já nemohu posoudit, nekuřácké prostředí je něco, kde se nevyskytuji pokud vážně nezbytně nutně nemusím) byla samozřejmě servírována i bohatá potrava duševní. Nezvládnu vypočítat všechno a zejména asi nemá smysl barvitě popisovat něco, na čem jsem nebyla, takže jen ve stručnosti. Např. díky Padmé jsem začala vážně uvažovat o tom, že bych si přece jen měla rozšířit své kostýmové vybavení a zejména se za tímto účelem inspirovat luxusními oděvy mého oblíbence číslo jedna Palpatina, zvláště jestli se mi podaří přesvědčit sestru, aby pro mne odcizila v jejich divadelní krejčovně nějaký zajímavý kus brokátu či obdobné látky...

Vynášet do nebe přednášky Ondreje Herce (se kterým jsme opět podstatnou část conu prokecali), Františky Vrbenské a Jarka Mosteckého snad nemá příliš valného smyslu, protože to, že jsou skvělé, tady snad úplně všichni vědí. A kdo to neví, udělá nejlíp, když pojede na nějaký con a poslechne si to pěkně sám na vlastní uši. (Martin Koutný zajisté odpustí, že jeho přednášku o superhrdinech pochvalně nezmiňuji, byť o její kvalitě nepochybuji, ale před jedenáctou mě nikdy nikdo neviděl ani na přednáškách na vysoké, natož pak na conu.)

Cimrmanologové pochopitelně rovněž nezklamali, stejně jako nemohou nikdy zklamat filmy Tima Burtona (snad až na Planetu opic trpící všemi klasickými neduhy remaků), Červený trpaslík a Galaxy Quest (kteréžto obé znám skoro zpaměti) a The Divadlo se svou startrekovou parodií (kterou už taky znám skoro zpaměti). Možná i vzhledem k tomu, co všechno já (a hlavně co všechno Darth Richie) známe téměř zpaměti, pro nás nebylo až tak obtížné docela slušně se umístit v soutěži hádání filmových hlášek. Díky čemuž nám přibyla jedna kabela navíc na odvoz domů – tu druhou „navyše“ měli na svědomí rovným dílem sponzoři soutěže Vidoucí 2005 (díky, Harve, že plastika nebyla včas vypálena, neb bych ji musela nejspíš nést v zubech) a tradiční antikvariát s knihami (konečně se mi podařilo sehnat Bulyčovův román Slyšel jsem Zemi a posledního chybějícího Součka)

Byli jsme taktéž jedněmi z mála těch, kdo dorazili na besedu s Marcusem Hertzem (autorem Trpaslíků) a musím říct, že všichni, kteří nebyli, o dost přišli. V rámci linií Jatkonu, RPG pod vedením Maelstrőmu, hororu (organizovaného Studnou) a „filmů, her a knih“ (též měli na svědomí lidé z Maelstrőmu) se jeden taky ledacos zajímavé dozvěděl a pro mne osobně bylo velmi účelných i několik hodin strávených na webconu – zatímco Darth Richie si rozšiřoval své obzory učením se Bangu a především spolu s Morfem, Bizonem, Goofem a pár dalšími hraním pétanqueu pod dozorem mistra nad jiné povolaného, francouzského malíře Coriata.

Letos jako novinka nechyběl ani LARP (mrzí mě, že CP mága jsem si teda nakonec nezahrála, protože hráči se ke třetímu questu, kde měli napadnout sídlo magické skupiny „Uroboros“, propracovali asi o dvě hodiny později proti předběžnému programu a v té době jsem už přednášela) a pochopitelně byla (stejně jako loni) naprosto úžasná i na FF přítomná „ruská delegace“ Vlad Taupeš se svým asistentem Sergejem, Andrej Běljanin a bratři Rudněvové, všichni v doprovodu všudypřítomné Iriny (a škoda, že Lukjaněnka s sebou nakonec nevzali, ovšem nemůžeme holt mít úplně všechno a třeba někdy příště).

Dosud odnikud mi neznámý film Donnie Darko (těžko říci, zda je to více horor nebo sci-fi, já sázím na sci-fi) mě vcelku příjemně překvapil. Ani Doba ledová 2 – Obleva mé očekávání v ničem nezklamala, což se naneštěstí nedalo říci Battle Royal 2. On i ten první díl posuzován z hlediska přísné logiky není nic extra, ale špatný film to není. Ale ta dvojka? No co je moc, to je trochu příliš. Vážně mi hlava přestává brát, proč každý záměrně protiamerický film musí být tak strašně blbý jako... jako třeba Troja. Z tohoto důvodu jsem vynechala promítání „veledíla“ Tristan a Isolda – když jsou pod filmem na námět starých artušovských legend podepsáni tvůrci, z jejich předchozí práce (na námět jiných legend) se chudák starý slepý Homér musí přesýpat v urně, je lépe to nevidět. Někteří lidé právě tuhle informaci ovšem předem neměli a pak strašně nadávali, proč do toho kina vůbec lezli, případně se divili, jak jen může být natočena podobná hrůza. Jak? Odpověď zní „země neomezených možností“.

Že Underworld 2: Evolution patří dle mého do obdobné kategorie jako výše uvedené a tudíž nemá smysl kazit si s ním pěkný den, jsem naštěstí věděla předem, takže jsem se raději věnovala jinému a podstatně zajímavějšímu programu, kterého nebylo málo. Dokonce tolik, že jsem ani všechen, který bych chtěla vidět a zejména slyšet, nakonec nestíhala. Ovšem kvůli tomu máme přece Avalcon Speciál, na který určitě pojedu (teda nepřejede-li mě transport s jaderným odpadem nebo tak něco), to vím už teď jasně – a roli nehraje rozhodně jen ta sleva na vstupném pro účastníky letního (a málem bych zapomněla napsat, že tentokráte i jubilejního) FF. Který jen tak mezi námi bez ohledu na to, že jsme na vlastní kůži zakusili neúprosnou všeobecnou platnost již zmíněných Murphyho zákonů, se velmi vydařil, takže se už teď moc těšíme na další.

Nyní pouze doufám, že většinu toho, co jsem za těch 10 dní vidět a slyšet nestihla (neb bych se občas musela naklonovat), za ty čtyři říjnové dny (skvělý!!! tak by to mělo být každý rok!) Avalconu Speciál uvidím a uslyším.

A všem těm, kteří na letošní letní fantastické dovolené (patrně nějakým nedopatřením) nebyli, radím totéž. Přesněji řečeno má rada zní následovně: Vyhraďte si určitě čas na pobyt v Chotěboři letos v říjnu kolem státního svátku a počátkem prázdnin roku příštího pak o něco více času kolem dalších státních svátků na totéž. Ať mi to věřit chcete či nikoli, zaručeně to za to stojí!

P.S.: A taky se pak třeba dozvíte, kdo BYL (!!!) Zrádce národa v Chotěboři, což se může vždycky hodit.