Pátek 6. Března – 1. den

Byl to přesně rok bez jednoho dne oproti starému termínu, kdy měl v městečku Novém Jičíně vypuknout již druhý ročník akce zvané Cravatacon, tentokráte s příponou 2009. Proto jsem už od poloviny února, kdy se na internetu objevila informace o plánovaném termínu akce, netrpělivě čekal na další informace ohledně programu a jiných podrobností. Letos jsem se totiž nechystal na Con jako čistokrevný návštěvník, nýbrž jsem měl ve třech případech účinkovat také mezi přednášejícími. Když byla moje účast potvrzena, nemohl jsem se dočkat pátku. Po té, když jsme s kamarádem dorazili odpoledne do Nového Jičína, jsme vyrazili směr DDM Fokus, kde se celá akce opět konala a po cestě ještě přibrali dva lehce dezorientované návštěvníky, kteří cestovali na Con až z jižních Čech. Po příchodu a následné registraci jsme si uložili věci do sálu, kde jsme měli po dvě noci skládat hlavu, a já vyrazil na obhlídku přednáškových místností. Hned v prvním patře byla kromě právě se rozjíždějícího baru ještě v prostorách tělocvičny pro judo umístěna promítací místnost (loni se v těchto prostorách hrálo dračí doupě), a v prostorách, kde se zase promítalo loni, se připravovalo DDR (pro neznalé – jedná se o japonskou taneční hru, kde stojíte na podložce s šipkami dopředu, dozadu, doleva a doprava a skáčete po nich podle toho, jak se objevují na monitoru před vámi). Na stolech v chodbě před místností s DDR se pomalu přinášely krabice s rozmanitým množstvím deskových, karetních a jiných stolních her, schopné uspokojit i toho největšího herního nadšence. V druhém patře mě čekala místnost určená pro anime sekci, stejná jako minule. Naproti tomu turnaj v Dračím Doupěti se usídlil v keramické dílně hned za ní. Dále v chodbě pak byl ještě jeden velký přednáškový sál, pojmenovaný Herní doupě a určený pro konání přednášek, které se svou tématikou týkaly převážně světa kybernetické zábavy. Ve třetím patře se pak nacházel druhý přednáškový sál, nesoucí název Fantasy room, a také herní místnost, kde měli účastníci možnost vyzkoušet bezdrátovou konzoli Wii, u níž hráč ovládá svoji postavu ve hře pomocí pohybu svého těla.

Zahájení ve velkém sále se letos buďto nekonalo, nebo se mi podařilo jej prošvihnout. Krátce po páté hodině jsem se ale už musel klidit do anime sekce, kde začínala moje první přednáška (a jedna z prvních přednášek Conu vůbec). Název Fenomén Manga Anime, mohl lidem, kteří se rozhodli tuto přednášku navštívit, napovědět, okolo čeho se bude moje povídání točit. V přednášce jsem probral vznik mangy a anime, jejich historický vývoj, přednosti a odlišnosti oproti západní animované scéně i jeho postupné pronikání mezi české čtenáře komiksu, a obzvláště pikantní diskuze se strhla, když jsem se na závěr rozmluvil o žánrech, které lze v manze a anime nalézt (a věřte mi, že tam jdou najít opravdu všechny).

Po skončení přednášky mě kamarád upozornil, že jsme se ještě nestačili zaregistrovat do turnaje v DrD, což jsme záhy napravili. Krátce na to turnaj započal. Oproti loňsku, kdy se jednalo v podstatě tradiční dobrodružství typu: splň úkol, dostaneš odměnu (pravda, byť s poněkud netradičním koncem), se letos začínalo kapku jinak. Naše postavy byly vhozeny do děje s tím, že byly, jakožto vojáci poražené nepřátelské armády, odvezeny do zajateckého tábora-vězení, kde z nich měli být vytrénováni vojáci věrní svým novým pánům. První krok byl tedy jasný – utéct. Naše skupinka ve složení hraničář, válečník a alchymista mnoho předpokladů pro splnění tohoto cíle díky svým schopnostem neměla (jak jsem jenom litoval, že jsem si raději nevybral povolání zloděje), nápady nám ale rozhodně nechyběly. Zkoušeli jsme všechno možné, od založení požáru až po otrávení stráží, nakonec jsme ale unikli tajnou chodbou ukrytou ve studni, kterou jsme náhodou objevili. Hrálo se nám dobře, a nebýt toho, že třetí člen naší družiny nepřespával na místě, bůh ví, jestli bychom se alespoň trochu vyspali. Po jeho odchodu jsme si s kamarádem zašli vyzkoušet, jak se hraje na Wii konzoli (pekelný stroj pro někoho, kdo to zkouší poprvé) a pak jsme ještě využili možnosti si trochu zaskákat na DDR, než jsem ve tři hodiny ráno definitivně zalehnul na kutě.

Sobota 7. Března – 2. den

Druhý den jsem si docela přispal, a tak se mi podařilo ze spacáku vyhrabat teprve o půl jedenácté, půl hodiny před mojí druhou přednáškou. Když jsem se po rychlé snídani začal shánět po Hance „Sid“ Šimečkové, vedoucí anime sekce, abych si mohl připravit promítačku, dozvěděl jsem se, že bohužel onemocněla a po zbytek Conu se už asi neukáže. Vedení anime sekce mi tak v podstatě spadlo do klína, neboť já a Sid jsme byli jediní, kdo měl ještě mít přednášku. Zbytek programu naštěstí tvořilo pouze promítání. Nezbývalo, než si připravit materiály, a pak už začínala moje přednáška o vynikající manze D.Gray-man. Děj tohoto seriálu je zasazen zhruba do konce 19. století, a jeho ústředními postavami jsou Exorcisté – kněží, kteří se specializují na vymítání ďábla. Ti bojují proti bytosti zvané „Tisíciletý Earl“, která chce, velmi originálně, zničit lidstvo. Pravdou je, že se dostavil pouze jediný člověk a přednáška se tím změnila v podstatě v diskuzi, což ale nebylo vůbec ke škodě věci.

Chvilku po skončení mojí přednášky jsem se vydal opět trochu pokročit v turnaji v Dračím Doupěti. Naše družina mě už netrpělivě očekávala. Po zdařilém útěku z cely se nám podařilo zmizet skrze studnu, kde jsme objevili tajný průchod do podzemí pod pevností. Chodby ale vedly mnohem dále, jak jsme později zjistili, a nakonec jsme se díky nim dostali až do kanalizace města, které leželo poblíž trestanecké kolonie, kde jsme až doposud přebývali. Při útěku jsme sebou vzali člověka, který se prezentoval jako neprávem odsouzený starosta onoho města, a jehož se pomocí lsti a záměny identity zbavilo jeho zlé dvojče, které mu závidělo jeho úspěchy. Po té, co jsme ve městě nalezli úkryt u jeho dobrého přítele, jsme mu slíbili, že mu pomůžeme se nezbednému bratrovi pomstít. Dobrodružství postupovalo svižně kupředu a snad bychom to i brzy dohráli, kdyby se v programu Conu neobjevily akce, které mě přiměly alespoň na chvíli na Dračí doupě zcela zapomenout.

Úderem druhé hodiny totiž začínalo ve Fantasy roomu autorské čtení vynikajícího českého spisovatele fantasy a sci-fi literatury Jaroslava Mosteckého. Pan Mostecký předčítal ze začátku své nové knihy, historického románu s prvky fantasy, který je momentálně těsně před dokončením. Příběh je na začátku situován do Indie v 17. století, tedy do doby, kdy tato země ještě nebyla britskou, ale portugalskou kolonií. Na začátku se setkáváme se dvěma portugalskými piráty, kteří po zpackaném únosu indické princezny prchají jak před hněvem indického vládce a portugalských vojáků, tak před vztekem svého kapitána. Bez přehánění můžu říct, že pro mě bylo čtení pana Mosteckého jedním z nejlepších zážitků celého Conu.

Jakmile tato část programu skončila, odebral se pan Mostecký společně s početnou suitou diskutérů občerstvit do baru. Moc jsem si přál je následovat, nicméně program byl neúprosný a mě už pomalu začínala moje třetí a poslední přednáška, v níž jsem se zaměřil na kultovní anime sérii Neon Genesis Evangelion. Jedná se o sci-fi z blízké budoucnosti, kde lidstvo po té, co přežije katastrofu, všeobecně zvanou „Druhý úder“, musí čelit dalšímu nepříteli, který se jej snaží vyhladit, bytostem známým jako „Andělé“. Proti nim lidé bojují s pomocí obřích robotů, Evangelionů. Nejde však o čistě akční sci-fi, děj asi v polovině seriálu přechází spíše do psychologického dramatu, o bojové scény ale rozhodně není nouze ani zde. Legendárním se celé toto anime stalo hlavně díky skvěle propracované dějové linii a charakterům jednotlivých postav, vynikající režii a na svou dobu také velmi dobrému grafickému zpracování.

Po mém posledním vystoupení jsem plánoval zúčastnit se soutěže, výmluvně nazvané Fantasy Riskuj, kterou moderoval Jakub „Marigold“ Kocourek. Do jejího začátku nicméně zbývalo trochu času, který jsem nakonec využil k dalšímu posunu v turnajovém dobrodružství. Naší družince se podařilo sehnat si ve městě práci a začala se pídit po informacích potřebných ke splnění úkolu. Čas zbývající do začátku soutěže ale utekl dříve, než jsme stačili zjistit něco podstatného. Ve Fantasy Riskuj na nás čekaly dvě kola otázek, uspořádaných přesně jako v televizní předloze soutěže. V prvním kole jsme si mohli vybírat otázky v hodnotě od jednoho do pěti tisíc z oblastí, jako byl třeba Barbar Conan, tvorba Terryho Pratcheta, svět Warhammeru nebo Pán Prstenů J. R. R. Tolkiena. V druhém kole na nás čekalo čtyřicet různých otázek snad ze všech oblastí fantasy, hodnocených v tisících adekvátně pořadovému číslu dané otázky. Soutěž mě opravdu bavila, ačkoliv jsem měl v určitých oblastech dosti velké mezery (což se otázek ze světa Dragonlance týkalo vlastně všech, takže jsme je nakonec po vzájemné shodě pokaždé přeskakovali).

Zlatým hřebem celého Conu měl pak být slavnostní galavečer, spojený s losováním tomboly, scénkou, ve které vystupovali samotní organizátoři a také přednáškou Etiketa na Conu od (podle programu) „nesmrtelné“ dvojice Davida „Dama“ Macháčka a Jiřího „Budjiho“ Budínského. Tombola, ve které bylo možné mezi cenami shlédnout kromě počítačových her také balíčky odličovacích tamponů (jedním ze sponzorů akce byla prodejna zdravotních a hygienických potřeb), pro mě moc úspěšná nebyla. Zato přednáška o Etiketě byla vskutku vynikající. Videa o tom, jak se chovat při cestě na Con, nebo jak se k takové akci vhodně obléknout, doprovázeli Dam a Budji komentáři plnými vytříbeného humoru. Bez nadsázky můžu říct, že jsem se na této přednášce skvěle bavil.

Po té už následovala organizátory sehraná scénka, kterou jsem ale ke své smůle neviděl. Ostatní členové družiny z turnajového dobrodružství mě přesvědčili, že je vhodná doba se zase vrhnout do hraní, a tak jsem se opět vrátil do svícemi osvětlené keramické dílny a jal se vytvářet osud své postavy. Ten byl poněkud násilně přerván po té, co jsme začali ještě s dalším členem družiny plnit úkol, který jsme dostali od městské stráže. Tam jsme se vetřeli za účelem získat přístup k falešnému starostovi. Tím úkolem byla likvidace gangu pašeráků drog, ale k naší smůle se jim podařilo bohužel zlikvidovat nás. Turnaj tak pro nás v podstatě skončil. Vydal jsem se tedy ještě na udílení cen, které se konalo po skončení scénky, a tam jsem, ke svému překvapení, obdržel za svůj výkon ve Fantasy Riskuj čokoládu.

Měl jsem v plánu se po vyhlášení přidat k soutěži v DDR, ale nakonec jsem své rozhodnutí změnil. Polska výprava, která se letos Cravataconu účastnila, totiž pořádala hru s lákavým názvem Aliens versus Marines, podle motivů známého filmu o krvelačných vetřelcích. Šlo o to, že se skupina lidí představujících vesmírné mariňáky (o 100% více svalů, o 50% méně mozku) vydala na průzkum opuštěné základny (zde představované ztemnělými chodbami DDM Fokus), kde měla najít vysílací zařízení a přivolat si pomoc. V tom jí měla zabránit početná partička vetřelců, a to jednoduše tím, že je měla do jednoho pozabíjet. Zatímco mariňáci zabíjeli vetřelce s pomocí zbraní a výkřiku „střílím, střílím, střílím“ na libovolnou vzdálenost, vetřelci mohli mariňáky zabít pouze dotykem. Díky tomu působila hra, hlavně ve větším množství lidí, poněkud chaoticky, kdy nikdo (ani mariňák, ani vetřelec) netušil, koho vlastně zabil, nebo jestli už je mrtvý. Hra mě definitivně přestala bavit ve chvíli, kdy jsem ve tmě zakopnul o jednoho „mrtvého“ vetřelce a návdavkem mi někdo šlápnul na ruku. Proto jsem se vydal shlédnout do promítací místnosti jeden díl známého sci-fi sitcomu Červený Trpaslík, a nakonec jsem zakotvil v baru, kde jsem strávil zbytek času v příjemném rozhovoru s dalšími účastníky až do té doby, než jsem se ve tři ráno uložil ke spánku.

Neděle 8. Března – 3. den

V neděli se mi podařilo vstát už před devátou hodinou, díky čemuž jsem ještě stihnul přednášku Jana „Gurgyho“ Kundery ze světa Warhammeru, ve které se mluvilo o válečné mašinerii Říše, nejmocnějšího státu lidí v tomto fantasy světě. Probraly se všechny aspekty říšské armády, od pěchoty, přes dělostřelectvo a rytířské řády až po takové technologické šílenosti, jako je třeba parní tank. Zbytek přednášek jsem už musel vypustit, abych stihnul včas dojít na vlak.

Závěrem mi nezbývá než konstatovat, že se druhý ročník (tedy alespoň podle mě) organizátorům opravdu povedl. Celá akce byla přes některé dílčí komplikace dobře zvládnutá a lesku dodala celému Conu také účast současných i minulých redaktorů z herního serveru Doupě.cz Karla Kališe, Davida Slámy a Petra Koláře, stejně tak jako několika vývojářů ze studií Altar Interactive a Bohemia Interactive a samozřejmě i Jaroslava Mosteckého. Že Cravatacon získává na proslulosti, šlo usoudit i z účasti polské výpravy, která na Conu nechala pozvánku na vlastní akci zvanou Goblinkon, chystanou v polské Racziborzi. I lidí bylo letos mnohem více, než loni. Jestliže půjde kvalita Conu tímhle tempem nahoru, mám se příští rok opravdu na co těšit.

Cravatacon 2008.