25.7.2016 | Svátek má Jakub






RECENZE: Neil Gaiman, Kniha hřbitova

29.1.2009 0:05

Kniha hřbitova Neil GaimanTOPlistHlavním hrdinou je malý chlapec, který má štěstí v neštěstí, velkou roli hraje svět existující mimo náš reálný, nemůže chybět silný, vtahující příběh o záchraně světa... ano, to vše v Knize hřbitova najdete. A nadto špetku hlubších myšlenek, kapku hororové atmosféry, co by se za nehet vešlo mytologie, několik zlatých zrníček mystifikace a dva půllitry hřbitovního humoru. Výsledkem je lahodný pokrm, a to od prvního sousta do posledního polknutí. Neil Gaiman čaruje. Nechte se okouzlit!

Každá nová kniha Neila Gaimana je událostí. Nevzpomínám si, že by byl napsal něco špatného. Rozporuplného snad – osobně nemám rád Anansiho chlapce – ale vždy nového, neokoukaného, překypujícího nápady. Následující soud by se mohl zdát (měsíc od publikace knihy) uspěchaný. Přesto si dovolím tvrdit, že Kniha hřbitova je od Nikdykde to nejlepší, co Gaiman napsal. A to i přes knoflíky místo očí v Koralině...

Zadní obálka vystihuje zápletku asi nejlépe: Nikdo Owens, známý jako Nik, je normální kluk. Byl by naprosto normální, nebýt toho, že žije na hřbitově a vychovali ho duchové, vlkodlaci a jiné příšery, spolu s jeho strážným andělem, který nepatří ani do světa živých, ani mezi mrtvé. Gaiman mistrně využívá prostředí hřbitova, staví na hlavu zavedené stereotypy (duchové, upíři a vlkodlaci jsou „ti dobří“, okolní svět skrývá neslýchaná zvěrstva), do sucha ždímá každé zákoutí obvykle ponurého místa posledního odpočinku, a to jak prostorově (např. místo, kde leží sebevrazi a čarodějnice), tak časově (hřbitovní hierarchie je odvozena od „stáří“ duší; nicméně o nejstarším místě na hřbitově nemluví rády ani ony). Když usoudí, že je to potřeba, s konkrétním místem si Gaiman pohraje a vylíčí ho v nejpodrobnějších detailech; jindy stačí naznačit a diametrálně změnit atmosféru – nikdy se například naplno nedozvíme, kdo je Silas. Ač Kniha hřbitova není nijak dlouhým románem, autor využívá i několika digresí. Nejkouzelnější je ta lyrická, ve které je obyvatelům hřbitova dovoleno navštívit městečko, až mrazivě naopak působí část nazvaná Mezihra, v níž se muž Jack, vrah Nikových rodičů, objevuje zpět v příběhu.

Byla by škoda nezmínit Gaimanův jemný humor. V nezvyklém a mírně zkostnatělém prostředí hřbitova se některé vtípky přímo nabízejí, ať už je to oživení každého náhrobního kamene v podobě epitafu (Nik pohladil rukou kámen Thomase R. Stouta /1817-1851, Hluboce želen všemi, kdo ho znali/ a cítil, jak se mu v prstech drolí mech) nebo vylíčení problematické výchovy pro zmíněné prostředí nezvyklého elementu – lidského chlapce („Copak to je, to si z domu nepamatuju?“ prohlížela si paní Owensová žlutohnědý předmět. „Je to banán. Ovoce, z tropických krajů. Podle všeho musíte oloupat vnější slupku.“ /.../ Paní Owensová sledovala, jak chlapec jí. „Ba-nán,“ opakovala si váhavě. „O tom jsem nikdy neslyšela. Nikdy. Jak to chutná?“ „Absolutně netuším,“ řekl Silas, který konzumoval jenom jednu potravu, a banány to nebyly...).

Kniha hřbitova má i vážnější tvář. Čtenář se dozví něco málo o hnutí Jacků, o tom, že v každém z nás je muž Jack, ale neměl by zvítězit (asi nejdidaktičtější sdělení, ale nijak nevyčnívá). Znovu se odehrává odvěký souboj dobra a zla (Dobra a Zla?), naštěstí není pro Knihu hřbitova to nejpodstatnější. Hnutí Jacků a boj o záchranu světa je v knize jakoby mimochodem, jen pro formu – potřebujeme přece dotáhnout příběh do konce, že? To důležité je Nikdo, jeho dospívání, jeho dospívající Já, všechny jeho drobné i větší starosti. A tím se Gaiman vymyká průměru – zasadí neobvyklou postavu do neobvyklého prostředí, naznačí obrysy něčeho velkého v pozadí, ale nejvíce čeká, co Nik udělá, jak se zachová – a všechno přesně zaznamenává.

Knize i v českém vydání vévodí ilustrace. Je znát Gaimanova zkušenost s prací s komiksem, využívá jeho prvky – některé strany jsou jediným velkým obrazem s minimem textu, kresby (např. úvodní) na sebe navazují, stačí jen otočit list. Dave McKean odvedl vynikající práci.

Ať vezmeme Knihu hřbitova z jakéhokoliv pohledu, jednoznačně vyčnívá a převyšuje průměrnou produkci podobného typu. Konec jen lehounce dohrává rozehranou partii, spouští se opona a děti jdou spát. Je až dětsky jednoduchý a logický. Už jenom chybí do ticha po dočteném příběhu zašeptat tak pravdivý název Sapkowského povídky – Něco končí, něco začíná...

Kniha hřbitova
/The Graveyard Book/
Gaiman, Neil

Nakladatel: Polaris
Překladatel: Ladislava Vojtková
Obálka: Dave McKean
Redakce: -
Rok vydání: 2008
Počet stran: 304
Rozměr: 130 x 200
Provedení: paperback
Cena: 249 Kč

Jan Křeček


Bomba slevy
Bomba slevy

Chcete mít přehled o těch nejlepších slevách a nakupovat chytře?

Diskuse


Jajoch
20:16
4.2.2009

Dalmatin
10:15
29.1.2009

počet příspěvků: 2, poslední 4.2.2009 08:16
















Přijďte si popovídat na nový Sarden
Denně několik článků s obrázky, které zde nenajdete. Denně mnohem více možností a zábavy. Denně diskuze s přáteli i oponenty. Denně možnost dám najevo redaktorům a ostatním čtenářům, které texty stojí za to číst... více...

Členství vás nic nestojí, naopak můžete něco získat. Čtěte více...