27.5.2019 | Svátek má Valdemar






RECENZE: Františka Vrbenská a Jakub D. Kočí, Vítr v piniích

30.12.2009 0:05

Vítr v píniích Františka Vrbenská Jakub D. KočíTOPlistMistr Ituan je mnichem řádu Nejzaššího předělu a rozhodl se, že se ctí splní jeden z největších úkolů, které kdy mohl dostat – doprovodí poutníky na posvátnou horu Asun Ghol, pomodlí se za štěstí panovníka a rozkvět říše a nazpět donese božský, zázračný olej.

…Třináct poutníků si jeden po druhém připíná na široký rákosový klobouk lasturu, odznak cesty. Kolem nich se hromadí mošny, vaky a tlumoky, měchy a tykvové čutory na vodu, tenké prošívané pokrývky a spací podložky. Jejich dlouhé hole jsou zhotovené z lehkých kmínků waynanské bílé růže, či naopak z těžkého tmavého dřeva červené třešně, aby byly pádné jako železné tyče. Lesklá zrna dirkitových růženců se posouvají mezi prsty, jedno za druhým odpočítávají zoufalství a naději…

Pro všechny poutníky je tato cesta výpravou do neznáma a všechny spojuje větší či menší odhodlání dojít až na posvátnou horu, kde mohou vyřknout své horoucí přání a očekávat jeho splnění. S hlavou ztyčenou a plni odhodlání vycházejí z města, po několika dnech cesty však začínají být zmítáni pochybami o vlastních schopnostech. Ituan se snaží dodávat sílu a odvahu i těm nejslabším, ale všichni jsou unaveni a překvapeni nejen nenadálými překážkami, ale i neochotou a otevřeným nepřátelstvím obyvatel krajiny, zničené dlouhotrvající válkou.

„…A eště se tady modlej k Nebešťanovi,“ postěžoval si krčmář stálým hostům. „Sem žádný cizí božstva nemaj co lízt! U nás platí akorát Král kobylek a Generál zadního vchodu! Že se přijdou skovat před bouřkou a nanesou dovnitř spoustu mokrýho bláta, no prosim…, ale taková opovážlivost v mý hospodě, to sem jaktěživ neviděl…“

Dny plynou a mění se v týdny, měsíce putování. Už dávno přišli o svůj majetek, slušné šaty i iluze, mnozí nedokázali odolat útrapám cesty nebo násilí lupičů. Přes to všechno se k nim ještě několik poutníků připojilo a všichni společně se pomalu, se zpožděním proti plánu, ale přece jen blíží k cíli.

…Jako by se za měsíce svízelného putování odřela jejich vnější schránka dobře živených, spokojených, docela vážených lidí s rodinami, přáteli, sousedy a postavením, které není celkem špatné. Ta slupka bolestivě opršela až do živého masa. Avšak zranění a touha, které v sobě každý z poutníků nesl, jako by za námahu cesty procitly k vlastnímu bytí. Vyrašily jako bujné býlí, začaly obrůstat jejich duše a pohlcovat je, přižehávaly se k obnaženým tkáním. A zatím co poutníci sami ztráceli stále více z toho, čím bývali, skryté důvody jejich cesty je prorůstaly jako husté trnité lodyhy malchie. Pohltily je a uzavřely do nitra krusty, oddělily od všeho ostatního.

Každý z nich zůstal sám…

Tento román není tradiční fantasy v původním významu slova. Přesto se autorům podařilo naplnit jej vším, co má kvalitní zástupce tohoto žánru mít. Ba co víc: přidali úžasný, nádherný a neskutečně barvitý jazyk, kterým významně povýšili kvalitu celé knihy. Vystupující postavy jsou opravdové a i díky jejich úvodnímu představení velmi dobře rozlišitelné, žijící naplno vším, co jen lze v nitru člověka nalézt. A tam také nachází čtenář to nejzajímavější - je beznadějně pohlcen syrovostí a současně nevyjádřitelnou poetičností postav. Až dalším, ale stejně významným prvkem je prostředí, ve kterém se příběh odehrává. Krajina naprosto cizí, ale přesto známá prostřednictvím náznaků, které směřují k dálnému východu, není popisována příliš podrobně – ale vždy tak, aby umocnila dojem dokonalé přehlednosti. V závěru pak dochází k famóznímu smíšení zpodobnění Asun Gholu s tím, co všechno si jen dokáže člověk představit na konci své pouti. Toto monumentální vyvrcholení tlumí smutek z nepředvídaného závěru děje i konce četby.

Zdánlivě jednoduchý děj připomíná puzle: cesta poutníků je rámem, do kterého vkládají autoři jednotlivé dílky postav, situací a výjevů. Zpočátku se nesourodé prvky díky drobnostem spojují, jednoduché obrazce se s přibývajícími dílky skládačky rozvíjejí, košatí a v samém závěru vynikne krása a složitost ornamentu, ve kterém má každá drobnost na přesně určeném místě svůj význam. A navíc se ornament z různých úhlů jeví rozdílně, při každém dalším pohledu objevuje čtenář nový rozměr a hloubku díla.

Jedním z náznaků dálně východních reálií je i velmi zdařilá ilustrace na obálce a křehké, až vzdušně lehounké obrázky J.M.Kočí v knize.

Dovoluji si označit toto dílo za přelomové a doufám, že se autorům podaří ve stejné kvalitě navázat pokračováním o dalších poutích mnicha Ituana.

Hodnocení: 100 %.

Vítr v piniích (rozhovor s F. Vrbenskou, informace o knize, ukázka z knihy, recenze Petra Vařáka, recenze Honzy Kovanice)
Vrbenská, Františka - Kočí, Jakub D.
Nakladatel: Straky na vrbě
Obálka: Jana Šouflová
Redakce: Michael Bronec, Jana Kopečková, Zuzana Kupková, Hana Vránová
Rok vydání: 2009
Počet stran: 440
Rozměr: 105 x 165
Provedení: paperback
Cena: 225 Kč

Alča


ZE ŽIVOTA: Jak fungujete po rozvodu?
ZE ŽIVOTA: Jak fungujete po rozvodu?

Ahoj maminky, co jste rozvedené, napsaly byste mi prosím, jak fungujete po rozvodu? Myslím, co se týče třeba rozvržení času dětí mezi Vámi a ex, oslav narozenin, svátků, vánoc. A jak to snáší děti? A vy? Já mám děti ve věku 2 a 4. Tohle je jediný důvod, proč jsem od manžela ještě neodesla, bojím se, že budu mít výčitky, že jsem dětem něco vzala. Nebýt dětí jsem od něj dávno pryč.

Diskuse


www racek
1:12
30.12.2009

Alča
8:47
30.12.2009

Lament
10:18
30.12.2009

www racek
12:52
30.12.2009

Majkl
13:52
30.12.2009

jwp
15:25
30.12.2009

www racek
18:13
30.12.2009

počet příspěvků: 7, poslední 30.12.2009 06:13
















Přijďte si popovídat na nový Sarden
Denně několik článků s obrázky, které zde nenajdete. Denně mnohem více možností a zábavy. Denně diskuze s přáteli i oponenty. Denně možnost dám najevo redaktorům a ostatním čtenářům, které texty stojí za to číst... více...

Členství vás nic nestojí, naopak můžete něco získat. Čtěte více...