20.5.2019 | Svátek má Zbyšek


PSI: Středoasijský pastevecký pes - seznamte se, prosím

9.8.2007

Než si povíme o povaze středoasijce, zamyslete se, prosím, nad povahou svou, nad sebou samým. Já vím, je to fuška, ale chvilka sebezpytování nikdy nikomu neuškodila a vám, kdo byste pomýšleli na koupi štěněte středoasijce, jedině prospěje. Výjimku tvoří můj kamarád Václav - jednou šel do sebe, vrátil se za dva dny úplně namol, bez klíčů od bytu a bez občanky. Za devět měsíců ho předvolali k soudu kvůli placení alimentů na dítě, jehož matku prý v životě neviděl! Proč vám to vlastně povídám? Asi proto, že je taky vášnivý pejskař. Ve slabé chvilce se nám svěřil, že je na čubky! Vašek už holt jinej nebude! My se však nyní soustřeďme na základní vzorec:

Já + pes pastevecký středoasijský!
Každý, kdo chce chovat středoasijce, musí mít ve vlastním i veřejném zájmu jasnou představu o jeho specifických povahových rysech, musí znát, co lze a nelze od psa vyžadovat a hlavně očekávat, pochopit, jaké nároky kladené na psa jsou zpozdilé, ba nepřípustné, protože odporují jeho fyzickým i psychickým vlastnostem. Musí si být vědom, že tohoto psa jenom obtížně donutí k něčemu, co je proti jeho vůli, tj. proti jeho přirozenosti. Je totiž velmi snadné proměnit mírumilovně naladěného psa v divoké zvíře, přičemž tato metamorfóza nastane jen a jen vinou člověka, nikoli psa.

Každý, kdo chce chovat či vlastnit středoasijce, si musí učinit nezkreslenou představu o tom, jeli schopen dennodenně komunikovat se zvířetem jako s rovnocenným partnerem, které je, na rozdíl od mnoha jemu nejbližších lidí, skutečná osobnost.

Musí posoudit, bude-li mít trpělivost neustále korigovat chování a jednání obrovského, dominantního zvířete, a to nikoli silou fyzickou, nýbrž silou svého rozumu, poutem pozitivních emocí, spřízněností duší a rezonancí vzájemných ohledů.

Musí si umět po pravdě říci - jsem cholerik, nervák a pruďas, a tak mám co chvíli sto chutí do něčeho kopnout, někoho nakopnout, podřízeného vykopnout, zakroutit tchyni krkem, vystřelit starou bez skafandru na Měsíc, podpálit chátrající barák... Takový jedinec má co dělat sám se sebou, aby zvládl svou agresivitu, takže je přímo neúnosné, aby si přidělával další starosti a nerváky s asijcem, kavkazanem, rotvajlerem... Jednak se jeho negativní pocity a duševní rozpolcenost budou automaticky přenášet na zvíře, takže z něj bude ne jeho vinou agresívní rapl, jednak tu vyvstává vážné riziko finančního postihu za pokousání či usmrcení cizí osoby nezvládnutým psem. Psychicky labilní člověk nemůže vychovat jiné zvíře, než psychicky labilní.

Musí zvážit, je-li schopen odvrhnout tradiční pohled na psa coby člověku po všech stránkách podřízeného tvora, zda je schopen respektovat a uctívat v něm čistý přírodní živel, který je-li v dobrých rukách, slouží člověku stejně dobře, jako zregulované toky dravých řek.

Majitel středoasijce musí nejen milovat kočky, ale musí rozumět jejich osobité povaze, jejich magické duši dosud ne zcela zdomestikované šelmy žijící po staletí v blízkosti člověka. Proč? Protože středoasijec je spíš než pes obrovská kočka fikaně pobývající v psí kůži! Proto! Mé letité zkušenosti potvrzují, že majitelé fantasticky zvládnutých středoasijců a kavkazanů jsou nejen nadšení pejskaři, ale i "kočičí lidé"!

Buďme k sobě alespoň jednou jedinkrát v životě poctiví, a tak dojdeme-li k závěru, že na držení takovéhoto zvířete psychicky, fyzicky ani finančně nemáme, tak si je nepořizujme! Není žádná ostuda přiznat výše uvedené okolnosti - naopak, je to mnohem statečnější a obdivuhodnější, než předstírání něčeho, co neexistuje, protože pravda stejně vyjde dříve či později najevo. Ten, kdo má perfektně zvládnutého tvrdohlavého jezevčíka či čau-čaua, je stejně dobrý jako ten, kdo perfektně zvládne středoasijce či kavkazana.

Panebože, můj pes je inteligent!
Pes toho či onoho plemene je skutečný specialista na chování v určité oblasti. Rekvalifikujete-li například dobrmana na psa pasteveckého (a řeknu vám, je to práce velmi náročná!), nikdy z něj příkladný "pastevec" nebude, ačkoli má velmi vysokou pracovní inteligenci. Jako instinktivní hlídač je však dokonalý! Naproti tomu kolie projevuje i bez výcviku instinktivní sklon obíhat a shánět "do kupy" stádo, i když oním stádem jsou jen členové rodiny, kteří s ní jdou na nedělní procházku. Stejně tak manchester teriéra nikdo nemusí učit lovit myši, krysy a další hlodající škodnou, neboť je to instinktivní lovec, který napadne vše, co je malé a co se zmateně pohybuje.

Středoasijec je instinktivní superobranář - stáda, člověka. Co se týče pracovní inteligence, tak tu je středoasijec přímo stachanovec! O pracovním nasazení však rozhoduje jen a jen on! Projevte i vy svou inteligenci, zejména inteligenci sociální, a ponechte mu v tomto ohledu "volnou packu"! Necvičte ho na obranu, neboť tento výcvik mu jen v pravém slova smyslu kazí styl a vzbouzí v něm domestikací na jedno oko uspanou zkušenost, že člověk je tvor agresivní, protože slabý a zbabělý! Smiřte se s tím, že pes sám ví nejlépe, kdy a v jaké intenzitě zasáhnout! Smiřte se s tím, že váš středoasijský pes, byť necvičený, je za všech okolností na úrovni!

Pes, který má jasně definovanou a silnou instinktivní inteligenci pro určité úkoly, se také pro tuto činnost nejlépe hodí. Na druhé straně nemusí být schopen dobře se přizpůsobit prostředím, kde se jeho vrozené chování nehodí nebo se nevyžaduje, protože má nižší adaptivní inteligenci (středoasijští psi a další přírodní plemena). Naproti tomu psi bez vysoké instinktivní inteligence většinou oplývají vysokou adaptivní inteligencí a díky tomu se chovají skvěle v různých situacích a prostředích, kde je zapotřebí rychle se přizpůsobovat a své chování dle potřeb měnit (dobrman, pudl). Není proto možné vychovávat a cvičit psa toho nebo onoho plemene v rozporu s jeho vrozenými schopnostmi a dovednostmi. Podaří-li se vám úmorný výcvik ukončit, protože nemáte nic jiného kloudného na práci, jeho výsledek bude vždy nevalný a dočasný.

Úryvek z knihy Asijští démoni o pasteveckých psech, psech vůbec, o povaze a instinktech

 

Irena Sehnerová


České ženy jsou na rodičovské nejdéle, návrat do práce mají nejtěžší
České ženy jsou na rodičovské nejdéle, návrat do práce mají nejtěžší

V Česku máme jednu z nejdelších rodičovských vůbec. Matky dvou dětí stráví doma průměrně 6–8 let, přestože by se mnohdy chtěly vrátit do práce dříve. Jaké jsou u nás rozdíly v rodičovské oproti ostatním evropským zemím?

Diskuse


Li
8:55
10.8.2007

Heduš
9:11
10.8.2007

Li
9:17
10.8.2007

Heduš
11:35
10.8.2007

Li
11:43
10.8.2007

zana
20:57
9.8.2007

Li
15:32
9.8.2007

Vave
15:41
9.8.2007

Heduš
15:46
9.8.2007

Heduš
16:03
9.8.2007

Rpuť
13:58
9.8.2007

Vave
12:54
9.8.2007

Beda
13:06
9.8.2007

Lucka V.
14:52
9.8.2007

Heduš
15:46
9.8.2007

zana
21:35
9.8.2007

Li
10:01
9.8.2007

Beda
10:43
9.8.2007

Rpuť
11:45
9.8.2007

Jiřina z GB
11:59
9.8.2007

Li
12:06
9.8.2007

Jiřina z GB
12:20
9.8.2007

MaRi
12:27
9.8.2007

Jiřina z GB
12:37
9.8.2007

Jiřina
14:49
9.8.2007

Štětinka
15:17
9.8.2007

Beda
8:28
9.8.2007

Li
8:45
9.8.2007

Vave
8:46
9.8.2007

Li
8:49
9.8.2007

Vave
9:16
9.8.2007

Beda
10:37
9.8.2007

Zdena b.p.
12:21
9.8.2007

Li
14:44
9.8.2007

Štětinka
8:14
9.8.2007

Xerxová
8:25
9.8.2007

P i t r ý s e k
10:27
9.8.2007

alimo
14:18
9.8.2007

Štětinka
8:12
9.8.2007

Xerxová
8:21
9.8.2007

JanaBa
10:31
9.8.2007

Jiřina z GB
11:56
9.8.2007

gabinas
12:44
9.8.2007

Xerxová
7:18
9.8.2007

Xerxová
7:25
9.8.2007

LFSH
8:00
9.8.2007

Vave
8:01
9.8.2007

počet příspěvků: 62, poslední 10.8.2007 11:43