První zmínky o jeho chovu jsou z 15 století ze skotské vysočiny a první vyobrazení je z roku 1553. Tenkrát se ještě psi nechovali dle exteriéru, ale povícero pro povahové charakteristiky. Proto se zde objevují psi podobní jak west higland white teriérovi, kernteriérovi, dandie diamont teriérovi a skotském teriérovi. Je samozřejmé, že tehdy bylo využití psů výhradně pracovní, tito se používali na zneškodnění škodné – lišky, hlodavci, jezevci, apod.

První standard se objevil roku 1888, bylo to 9 let poté, co kapitán Mackie započal plánovanou plemenitbou. Skot byl tehdy vyšší s níže nasazeným ocasem a kratší hlavou. Měl také podstatně užší hrudník, tak aby dokázal prolézt do nory. Hustou a hrubou srst měl však již tehdy, byla to nutnost pro přežití v podmínkách nevlídného počasí a lesů plných hustých křovisek, jež mu přirozeně srst trimovala.

Ještě před 20 lety se SK využíval pro norování, má dobrý nos, tak i na barvu a je přirozeným hlásičem štvané zvěře. Zde mají výhodu i jeho krátké nožičky, protože kořist nemůže hnát tak rychle, a proto je pro lovce snadnějším cílem. S postupem let, ale tento pes přicházel o své lovecké uplatnění a našel se v roli domácího společníka. Na teriéra je poměrně snadno vychovatelný. Často čtu, že je i vhodný k dětem. Mé zkušenosti ale říkají, že úplně malé, do 2 let mu zrovna moc nesednou. Ovšem chovám pouze feny, psi mívají k dětem blíž.

Skotský teriér a selyham teriér byl použít Františkem Horákem k vyšlechtění českého teriéra, našeho národního plemene.

Smeták je pes celkem náročný na údržbu, potřebuje každodenní pročesání srsti a 4 x do roka ostříhat a protrimovat záda.

V Čechách ho sdružuje jediný klub – Klub chovatelů teriérů

Odkaz na standard.

Nejsem si jistá, nakolik mohu mé zkušenosti globalizovat. Ale čtyři psi, …trošku jo, viďte? Takže skoťák je úžasný pes v tom, že i když na to nevypadá, chodil se mnou na akce pořádané KČT, Dustyna v pohodě ušla i 20 km. Víc jsem neušla já, tak nemám prověřeno. Na druhou stranu, celkem stoicky zvládnou i pár dní gaučingu. Jezdili se mnou vodu, projeli jsme Šumavu na kolech, pes byl v nákupním košíku na předním kole, chvílemi běhal po svých.

V klidu jsem mohla bivakovat a věděla, že až si vyšmejdí tu noru, co jí vyhrabala za krtkem,tak přijde zpět ke mně. I s tím úžasně zabahněných čumákem a rovnou do spacáku. Myslím, že nejspokojenější jsou u akčních majitelů, ale na druhou stranu asi nebudou podávat tak vysoké výkony v agility. Oni jsou hraví. Jsou rychlí, ale myslím, že obratnost není tak špičková. Určitě by přeskákali překážky, proběhli tunelem, ale hbité šněrování kolem hustého slalomu jim asi nepůjde.

Smetáci mají vštěpené samostatné uvažování. Pokud se rozhodnou, že ta lokomotiva je nebezpečná, pěkně se do ní pustí, nezajímá je, o kolik tun je větší. Ovšem pokud paničce kapou slané slzy po tváři, je nutné je olíznout a s vrtěním ocásku se vetřít do náruče.

Na druhou stranu jsem ani s jednou neměla problémy s výcvikem. Slýchávám od lidí, jak se mi to povedlo, ale skot není problém! Opravdu, to není Frýbové Robin, to není svéhlavý teriér. Skot s důslednou rukou v mládí dělá pak pohodu celý život.

Eny byla klidná a vyrovnaná po celý život, jediné, co se mi dařilo potlačit jen minimálně, bylo hlášení. Mezi paneláky se to hodně neslo, tak přicházely na řadu hody klíčema a okřiknutí. Jinak to nešlo.

Dustyna byla asi nejvýraznější osobnost. Měla jsem na ni dost času a zároveň už i nějakou tu zkušenost. Proto byla vášnivou aportérkou a sportovkyní až do konce života.

Kačka je hodně podobná Eny a Chelsea je pro mne takový výcvikový oříšek - přijela velmi bázlivá, nesocializovaná. Hodně věcí jsme potlačily, s některými stále bojujeme. Na druhou stranu je velmi živá a čiperná, hodně teriérská.

Dneska, pod vlivem domácnosti a dětí nemám na holky tolik času, tak už neumí tolik vychytávek, co předchozí psi, mrzí mě to, ale je to o kompromisech.

Co se tolik neví, je, že skot špatně plave. Tedy snaží se, někteří i vodu vyhledávají, ale jejich krátké nožičky a těžké tělo mají co dělat s klidnou vodou po dobu 1-2 minut, více už bych nezkoušela.

Bohužel ani jim se nevyhnuly nějaké ty genetické predispozice, literatura jich zmiňuje několik, s čím jsem se však potkala já je především zvýšená kožní citlivost. Všechny mé skoty provází alergie na bleší trus i kousnutí. Jsou vnímavější vůči dravčíkům a celkově jejich životem prochází heslo: Půl království za podrbání.

Další je především sklon k tloustnutí. I když krmím granule se s níženým přísunem energie, tak ten pohyb, co jim už tolik dopřát nemohu, jim chybí.

Mnoho z vás ví, jak moc jsem bojovala i s Kaččinou diagnózou Cushingova syndromu. Tahle otázka je stále nedořešená, ale faktem je, že toto plemeno s touto nemocí konfiguruje.

Na povinných svodech se rovněž prověřují i příznaky tzv. křeči skotských teriérů, neboli skottish cramp. Nevím, já toto onemocnění nikdy na vlastní oči neviděla (spočívá v nedostatku serotoninu), ale toto prověřování platí teprve pár let (tuším tak 10), kdy se prý toto v našich chovech objevilo.

I já, jako Lucka jsem prošla velkým zklamáním, kdy mi dva významní chovatelé tohoto plemene potvrdili, že mám velmi pěkné zvíře a na výstavě pak přede mne pustili i "pytel brambor na vodítku“.

Takže jsem se nakonec s nechutí usídlila na jednorázovém uchovnění a konec s výstavami. Umím si ale představit, že toto subjektivní hodnocení napadá mnoho majitelů s podobnými názory, proto se k tomu nerada hlásím.

ST se chová ve třech barevných rázech: černý, žíhaný a pšeničný (pokud vám vrtá hlavou i bílá barva, pak vězte, že je to westík). Černí jsou asi nejrozšířenější, jsou líbiví. Žíhaným se mnoho lidí vyhýbá, ale není důvod, naopak, mají o třídu kvalitnější srst, na výstavách s tímto slaví úspěch.

Pšeničných jedinců bylo i ve světě pomálu, u nás se ještě před těmi 20 lety nevyskytovali. Před pár lety se k nám začali importovat takto zbarvení jedinci, jejich chovatelská kvalita ale byla často pochybná, nekvalitní srst, chybějící zuby, uchovňování na výjimky. Dnes už se ale najdou i špičkoví jedinci v této barvě.

Co se týče velikosti, tak i v tomto plemeni se vyskytují větší i menší linie. Rozhodčími je poněkud záhadně preferován menší a sušší typ. Pro ty asi lépe platí standard. Já vždy měla štěstí na ty trošku mohutnější skoty, i když byli štíhlí, oněch 10,5 kg nedosáhli. Dusty, nahlodaná a pohlublá po těžké nemoci, měla 12 kg.

Odchovala jsem troje štěňata. První jsem rodila s otevřenou knihou na zemi a vše do milimetru dokonale provedené. Bylo mi tak třináct, mamka na to neměla nervy. Nikdo mi neřekl, jak vypadá štěně v porodních obalech a jak ne. Proto jsem prvnímu štěníkovi marně jezdila po čumáčku nůžkami a hledala co přestříhnout. Netušila jsem, že už je "rozbalené“.

V prvním vrhu byla tři štěňata, v druhém pět ale dvě mrtvě narozená. Dustyny jediný vrh měl na skota velké množství potomků - osm, jedno bohužel také mrtvé, po tomto porodu ale matce začaly selhávat ledviny, měli jsme ji hned odstavit, nepovedlo se, ale ona to naštěstí ustála. Další vrh jsem s ní již neriskovala.

Její dceru – Kačku jsem si nechala, vybrala mi jí majitelka jedné z nejdéle existujících CHS, jako že si jí musím nechat, že je to úžasně pěkná fenka. Sice Kačka má nestandardně vybočené lokte, čímž její známka klesla jen na obyčejné védéčko (pro neznalé – dvojka), ale byla chovná. Ovšem já neviděla důvod, proč tuto vadu šířit dál. Chelsea bohužel má vrozenou hrubou vadu – zálomek, je to dědičné.

Kvůli tomuto článku jsem se obrátila na poradkyni chovu o statistiku, kolik je u nás v současné době skotských teriérů s PP. Kvůli tomu, že se nehlásí úhyny apod, toto není možné zjistit přesně. Prý by to ale mělo být mezi 530-600 psy. S tím to mi ochotně zaslala i tabulku vývoje počtu zápisů v každém roce.

Jen namátkou 1994 bylo zapsáno 150 psů, roku 2002 to bylo 69 psů a loni pouhých 35! Netušila jsem, jak moc to s nimi jde s kopce... Na druhou stranu v dobách začátku mého chovu tohoto plemene neexistovali bezpapíroví jedinci, dnes už se běžně prodávají, tak třeba alespoň takto můžeme tyto dříve tak populární psy vídat.

Často si pohrávám s myšlenkou zkusit jiné plemeno, nebo oříška, ale vím, že moje srdce patří skotským teriérům. Už jsem slyšela, že je to knírač křížený s jezevčíkem nebo i kanec s jezevčíkem, ale mě to neva. Nikdy bych si nemyslela, že zrovna smeták bude moje krevní skupina :)

Foto:

1 – Chelsea

2 – Nevinnej otroubek

3 – obě holky