19.3.2024 | Svátek má Josef


PSI: Cvičit či necvičit?

27.3.2009

Nejprve si vymezme pojmy. Existuje pojem výchova. To je takový soubor návyků, který umožňuje vzájemné soužití (nejen) člověka a psa. Sem bezpochyby patří např. naučit psa venčit se mimo domov. Ale co ještě? Řekla bych, že výchova je vše, co potřebujeme k bezkonfliktnímu soužití se psy. Žampachová - Ája a Ginny 1

Většinou potřebujeme přivolání, nějaké to sednutí na povel. Je vhodné, když nás pes nevláčí za sebou na vodítku. Měl by si nechat prohlédnout tlamu, utřít tlapy. Měl by vědět, kde je jeho místo na spaní. Prostě respektovat naše pravidla. Bez výchovy je pes nesnesitelný spratek a je na obtíž okolí a obvykle i majiteli, i když majitel si to nemusí připustit.

Má ale cenu dělat cokoliv navíc?

Myslím si, že ano. Tak jako je důležité, aby měl člověk co dělat, protože nuda zabíjí psychiku i mezilidskou komunikaci, tak i pes, který se nudí, se podle toho chová. Nejprve třeba ničí předměty, hrabe na zahradě díry. Po několika letech zlhostejní. Vídám krásného zlatého retrívra, který ještě není starý, ale celé dny jen sedí nebo leží u plotu. Vypadá jako stařeček, který sedí na zápraží a kouká do prázdna před sebe. Přitom jak člověk, tak pes mohou být aktivní do poměrně vysokého věku.

Jak tedy se psem cvičit?

Jedna možnost je věnovat se některému typu výcviku podle nátury a původního určení plemene psa. S německým ovčákem by to asi byl klasický služební výcvik, s loveckými plemeny příslušné typy loveckých zkoušek, s ovčáckými psy pasení ovcí. Psi jsou v pro ně přirozených disciplinách většinou velmi nadaní a výcvik je velice baví. Jenže ne každý má možnost dělat lovecký výcvik nebo pasení, pro obojí je třeba mít určité podmínky. I když na druhé straně znám i nadšence z Prahy, kteří jezdí pravidelně se psem na lovecký výcvik, nebo rodinu, která si kvůli border koliím pořídila ovce.

Zvláštním případem služebního výcviku je výcvik záchranářský. Od klasického služebního se liší hlavně tím, že se necvičí obrana a je proto vhodný pro daleko širší spektrum plemen psů. Mezi záchranáři jsou jak němečtí ovčáci, tak retrívři, border kolie nebo americký staffordšír. Špičkoví záchranáři jsou členy záchranných brigád a bývají i nasazeni v praxi, proto je to aktivita hlavně lidí, kteří se mohou tomuto sportu věnovat plně.

Dále je možné, opět podle nátury psa, zvolit nějaký kynologický sport. Je jich nepřeberně.

Žampachová - Ginny ve vodě s aportemAgility mohou dělat všichni běhaví pejsci bez rozdílu velikosti, i když všichni nebudou špičkoví závodníci. Agility je vlastně překážkový běh. Překážky jsou různé: klasické břevno, látkový tunel na prolézání, slalom, kladina, houpačka.

Z těchto překážek se staví parkúr - trasa, na které pes musí co nejrychleji přejít přes všechny překážky v určeném pořadí do cíle. Trochu se proběhne i páníček. Agility se moc nehodí pro těžké a velké psy. Skákání je namáhavé na klouby. Krátkolebí psíci, jako buldočci nebo mopsové, mohou mít problémy s dechem.

Pro aktivní psy je vhodný i coursing. Je to dostihový běh za taženým střapcem. Jediným omezením pro tento sport je opět především choroba kloubů.

Flyball je sport, vhodný pro pružné a menší psy. Pes běží k vrhacímu zařízení, kde se mu po našlápnutí vystřelí míček. Pes míček chytne a aportuje pánovi. Tento sport je na klouby nejnáročnější, protože pes musí rychle startovat a rychle brzdit.

Dogfrisbee je házení létajících talířů, které pes chytá a aportuje. Hodnotí se buď doběhy na dálku, nebo umělecké figury. Kromě schopností psa je nutný i trénink pána. Správně hozený talíř psu velmi pomůže, chybně hozený talíř pes jen obtížně chytne. S látkovými talíři lze tento sport provozovat i rekreačně.

Klidovější sport je třeba obedience: jsou to prvky poslušnosti a souhry dvojice pán - pes.

Na souhře člověka a psa je založen i tanec se psem. Vrcholové dvojice jsou vysloveně krásný zážitek, ale i začátečnické snahy jsou velmi hezké. Tanec je většinou dámská záležitost, ale viděla jsem i špičkový výkon mladého muže a jeho psa.

Speciálně pro retrívry existují takzvané working testy. Je to sport, který využívá chuti retrívra aportovat, tentokrát ne zvěř, ale látkové dummy (pešky). Špičkového workingového psa lze navádět na aport v terénu jen píšťalkou a pokyny rukou i na vzdálenost 200 - 300 metrů.

Dobře, lze tedy najít vhodný typ výcviku pro každého psa. Ale co když mám na soustavnou práci málo času, hůře se pohybuji nebo mám jakoukoliv jinou překážku pravidelnému cvičení? Žampachová - všestranné zkoušky 1

Tak jako člověk může dělat výkonnostní sport, může dělat rekreační sport, může si občas zasportovat pro radost nebo jen chodit na procházky nebo doma luštit křížovky, tak můžeme i psa zaměstnat různým způsobem a v různé míře.

Rekreačně se dá dělat většina výše popsaných aktivit. Většinou majitel se psem dochází na místní cvičiště, ale některé věci může podnikat kdekoliv na louce.

Lze si za nevelký obnos koupit různé aportovací předměty, míček nebo látkový létající talíř. Pokud má pes zájem o aport, lze mu na běžné procházce tyto předměty házet a pes nám je přináší. Je dobré psa naučit, aby si je neodnesl a nezničil v ústraní, ale přinesl vám je do ruky nebo aspoň k nohám. Pokud hra psa baví, brzy pochopí, že když bude spolupracovat, bude hra dynamičtější.

Stejně tak lze kdekoliv "tancovat" se psem, nebo si hrát na překážkovou dráhu. Místo kladiny poslouží klidně zídka, místo překážky spadlá větev.

S řadou plemen si lze hrát na "ztracenou". Může se psovi schovat známá osoba a on ji najde, nebo můžeme "ztrácet" věci a pes je hledá, případně přináší (tato dovednost může být užitečná i v praxi, přesto doporučuji "ztrácet" spíše psí hračky, co kdybyste je nenašli?).

Tohle vše lze provozovat při běžné procházce na louce nebo v parku a ani časově to nijak nezatěžuje. Pes si takovou procházku užije dvojnásob. Musí být aktivnější a rozvíjí se jak jeho inteligence, tak spolupráce a vztah s pánem nebo paničkou. Je až s podivem, jak se po několika společných cvičeních zlepší i základní poslušnost psa. Prostě se naučí vás víc vnímat a respektovat.

Žampachová - Ginny domaSe psem se dá cvičit i doma. Malé plemeno může aportovat drobné předměty, dá se hrát hra na "ztracenou", doma je možné ji vylepšit tím, že psu hračku schováte pod postel, pod polštář, do botníku. Je možné naučit psa "pomáhat". Třeba zvednout spadlý kapesník nebo jiné předměty.

Velká zodpovědnost je, pokud pes "hlídá" spící dítě, případně nějaké domácí zvíře. Border kolie dokážou "pást" morčata. Pes dokáže "hlídat" z balkónu vchod do domu. Dokážou asistovat při jakékoliv činnosti. Měli jsme dalmatinku, která "mistrovala" instalatérovi, který dělal novou vodoinstalaci a kanalizaci.

Každou hodinu (téměř přesně podle hodinek) sešla do koupelny, zkontrolovala a očichala, co je nového a spokojeně si šla lehnout. Řemeslník to komentoval slovy, že "...ta čuba je horší, než mistr...". Psi rádi asistují u vaření, některých typech úklidu. Jde o to je nejen nevyhodit, ale pokusit se vymyslet, jak je zaměstnat.

Viděla jsem psa vynášet odpadky, podávat některé předměty. Jen ta asistence u vaření není nikdy nezištná, i když... Moji psi asistují, i když dostanou svůj podíl vzácně a některé potraviny (třeba zeleninu) ani nejedí. Stačí, že se mi složí pod nohy a překážejí.

Tak co, je možné aby se psem cvičil prakticky každý?

Vždyť i člověk se může pohybem udržovat v kondici, i když nesportuje na vysoké úrovni. Může se duševně udržovat třeba luštěním křížovek, nemusí jen civět do prázdna. Dopřejme totéž i našim pejskům. Chce to si jen trochu lámat hlavu. Najít něco, co zvládne člověk i pes. Co bude oba bavit a bude to v silách obou.

Proto je dobré, aby si člověk pořídil psa odpovídajících dispozic. Stařenka s rotweilerem asi nebudou šťastný pár, stejně tak mladí sportovně založení manželé trávící víkendy pohybem nebudou ideální rodina pro anglického buldoka.

Každý výcvik i ten nejjednodušší až překvapivě upevní váš vztah se psem. I malé a jednoduché triky zlepší pozornost psa. Zlepší se i poslušnost, přestože ji zdánlivě nebudete cvičit. Poznáte lépe svého psa a nakonec i sebe. A pes vám bude vděčný.

Naši psi, když několik málo dní kvůli špatnému počasí necvičíme, mají dvě reakce. Začnou nosit po bytě naše věci, jako jsou rukavice, šály, boty. Neničí je, jen je přenášejí Před tím, než vyrážíme na procházku, se posadí nebo postaví před věšák s aporty a hypnotizují ho. Pokud vezmeme tašku s aporty, dobývají se do ní a strašně se těší, až začneme něco dělat.

Přitom hračky mají k dispozici stále, jsou dvě, mají přístup na zahradu a tak nelze říci, že by se celý den nudily. Venku jim nikdo nebrání ve hře, mohou si tahat klacky, hrát s ostatními psy. Jenže jakmile sáhneme do tašky pro aport, jde vše ostatní stranou. Proto jsem přesvědčená, že výcvik není trápení, ale velká radost a pes, který je zaměstnaný, je daleko šťastnější.

Eva Žampachová (EvaŽ)