Pokud jde o ubytování, želva potřebuje akvárium s kusem souše, kde se může vyhřívat. Knihy uvádí rozměry akvária 50 x 50 x 100 cm, já jsem popadla pravítko a změřila to naše- 35 x 65 x 60cm. Myslím si, že menší být nemůže.

Vody jsou v něm asi tři čtvrtiny, aby si želva mohla zaplavat. Na dně máme štěrk- jednak želvy ty kamínky občas žerou, zřejmě kvůli trávení, a navíc tráví spoustu času prohrabáváním dna. Mají totiž skvělý čich a ty zbytečky žrádla, co do kamínků zapadnou... asi je to báječné.

Tady musím podotknout, že želva je všežravec a tudíž žere i syrové maso. Pokud nechcete trávit život vyměňováním vody v akváriu každé dva dny, pořiďte hodně výkonný filtr. Po naší veterinární anabázi jsme pořídili filtr na akvárium větší, než je to, kde Julie žije- a od té doby je Julie zdravá želva.

A co se týče toho žrádla- zapomeňte na všechno, co vám ve Zverimexu řeknou. Veterinář se tehdy ptal, co naše želva žere, a pak se chytal za hlavu. Mrňouskové opravdu žerou i sušené ráčky a granule- jenže Julie to od určitého věku odmítla a radši hladověla. Navíc prý ti sušení ráčci jsou stejně kvalitní, jako by člověka krmili jen sušenkami.

Takže želva žere maso- kuřecí, i játra, ale nesmí v tom být tuk, pak by tloustla. Rozhodně ne to hovězí srdce, co tvrdili ve Zverimexu - je v něm moc fosforu, to jí škodí. Skvělé jsou ryby i menšími kostmi - vůbec nejlepší jsou akvarijní rybičky, co už kulhají "na všechny ploutve" a sami vidíte, že se rána nedožijí.

Navíc jí občas na sádkách kupujeme nápichové rybky pro rybáře - jsou čiperné, rychlé a musí si je sama chytit. Podle veterináře jsou skvělé rybí vnitřnosti- ale nechtějte pak vidět tu vodu. Želva totiž potravu trhá na kusy - a následný svinčík ve vodě zvládne jen opravdu výkonný filtr. Želva se nenažere na souši - všechno si odtáhne do vody, tak jí to tam obvykle hážeme rovnou. Pak nemusíme oplachovat tu souš.

Jinak miluje listový salát - ty tmavé listy, co lidi tolik nemusí, a taky pampelišky. Onehdy jsem v televizi viděla, jak želvám dělají žrádlo se želatinou - nevím, nezkoušela jsem, ale hlavně mě děsí představa, že se s tím budu mořit půl dne a pak to plynule vysypu do popelnice, protože něco z doporučované směsi Julii nevoní. Tak radši střídáme to, co jí dáváme.

Želvárium musí být dost teplé - želva se potřebuje vyhřívat. My máme zářivky v poklopu akvária, které se na noc vypínají. V případě, že je horko a želva má moc teplo, necháme poklop částečně otevřený.

Jinak akvárium hlavně s mrňousem je potřeba zabezpečit tak, aby neutekl. Nám Julie zdrhla jednou tak, že prolezla takovým zvláštním typem filtru, kam se vyšplhala po ohřívacím tělísku. Naštěstí při pádu na skříňku klepla krunýřem a útěk byl odhalen.

Samostatnou kapitolou jsou vitamíny. My jsme je používali jen při léčbě, jako malá měla želva obohacené granule a teď se snažíme vše dodat ve žrádle. (Říkal pandrvet, že hlavně ty rybí vnitřnosti... ach jo.) Vitamíny nemá smysl sypat ani kapat na potravu - stejně ji stáhne do vody.

Nám se osvědčilo to, co radil veterinář - do malinké injekční stříkačky nabrat dávku, taky se tak dobře odměří, a stříknout rovnou do tlamky. Bez jehly ovšem. Většinou je nutno želvu naštvat, aby po stříkačce chňapla - a pak už je to jednoduché.

Problém nastal, když Julie pochopila, že strůjcem veškerého kapání, mazání, atd. jsem já - a sotva jsem ji vzala do ruky, nacpala hlavu do krunýře a ne a ne ji vystrčit. Pak jsem želvu šťouchala do nožiček i do ocásku, jen aby se potřebovala podívat, co se na té druhé straně krunýře děje.

Na závěr bych chtěla dodat, že odrostlejší želva nádherná už není ten roztomilý drobeček, co juká v akváriu ve Zverimexu, což je pro spoustu lidí důvod se jí zbavit. Kolonie želv nádherných už žije v brněnské přehradě, kam je majitelé "odložili".

Díky mírným zimám zatím přežívají, vlasy si škubou jen ekologové, protože želvy tam nepatří, původem jsou z Ameriky. Jak dopadly po vypuštění a vápnění přehrady, jsem se zatím nikde nedočetla.