14.11.2018 | Svátek má Sáva


PŘÍBĚH: Filemon a Baucis v Ostravě

3.11.2018

Nikdy nebudu dávat příběhy z ordinace na blog, zněl můj závazek v úvodu blogování. Ale tenhle je jiný, výjimečný a snad mi protagonisté odpustí.

Asi před rokem přišli. Společně, krásný starý pár. Ona vypadala jako královna matka blahé paměti, ustrojená ve svátečním s apartním kloboučkem. Její doprovod mi připomněl Clarka Gableho z jednoho černobílého filmu, jehož jméno mi dávno zmizelo z paměti.

Clark se ke své paní choval neuvěřitelně nádherně. Držel ji pořád v podpaží, přisunul ji židli, aby se mohla posadit ke stolu. Ve tváři královny matky byl takový zvláštní úsměv stylu já už všechno vím a nic mne nemůže překvapit.

Chystal jsem se spustit obvyklou řeč plnou dotazů na důvody jejich návštěvy, ale Clark mne předešel.

„Pane doktore, my jsme přišli na naléhání praktické lékařky. Ona prostě trvala na tom, že musíte mou paní prohlédnout a zjistit, co se děje. Ale já to už dávno vím a považuji dnešní sezení za maření našeho a vašeho vzácného času. Poslední roky si přestala pamatovat nové věci a žije už jen ve starých vzpomínkách. Ona třeba vůbec neví, který je den či měsíc, nepamatuje si, co jsem připravil včera k obědu a nejspíše ani neví, kde se teď nalézáme. Pokud ale vytáhnu staré fotografie, tak bezpečně pojmenuje své spolužáky ze školy z obecné. Pamatuje si, kde jsme se brali před 60 lety a co měla na sobě. Ale o dnešku, o tom neví vůbec nic.“

Zadusil jsem v sobě onu pitomou tirádu, proč nepřišli už dávno a že se možná dalo něco dělat. Ty prokleté atavismy alopatické medicíny, které prostě někdy nefungují, i když nás docenti přesvědčují o opaku.

„Je to pořád moje kočka, kterou jsem poznal na plese a kterou pořád miluji“, řekl hlasem, kde jsem však postřehl jisté tremolo.

„Vím, že už se nám čas krátí, ale mám obavy, abych neodešel dříve než ona, protože by se o ni nikdo nepostaral. Zvládám všechno a nechci žádnou pomoc od jiných lidí. Protože jen já vím, co potřebuje a co je třeba udělat, aby se cítila dobře.“

Řekl a pohladil královně ruku. Její opatrný úsměv se náhle rozsvítil a pokud existuje pohled plný lásky, tak tohle byla jeho kvintesence.

„Nechci po vás nic, pane doktore,“ řekl Clark, „jen mi prosím dejte nějaký papír, že jsem schopen o ni celodenně pečovat a že byla u vás vyšetřena. Paní doktorka bude klidná, udělá si čárku a my se zase vrátíme domů a budeme se těšit z každého dalšího dne“.

Porušil jsem snad několik pravidel, když jsem královnu matku nevyšetřil, jen jsem celou dobu pozoroval ten její úsměv, který vždy zazářil, když se podívala na svého muže. Ještě chvíli jsme si povídali, ale v žádné větě jsem neslyšel ani náznak na potíže, které musel mít a třeba nějaké žehrání na osud.

„Pokud byste potřeboval nějaké léky, třeba když bude neklidná nebo tak, tak jistě přijďte,“ loučil jsem se s úžasným párem svou Lidí. Odpovědí mi byl Clarkův pohled, kde byla směsice díků ale i odhodlání tak nějak nezaclánět a hluboké pokory před životem.

Po několika měsících jsem potkal náhodou onu praktickou lékařku a dali jsme se do řeči.

„Pamatuješ si na tu starou paní, co jsem ti poslala k vyšetření pro demenci?“ oprala se náhle.

„Na ně nelze zapomenout,“

„No, tak ta paní asi před měsícem zemřela. Její manžel mi to přišel říct do ordinace. No a za týden po jejím pohřbu jsem jela na službě k ohledání a bylo to k němu do bytu. Tam bylo všechno uklizené a na stole kytka a prostřeno pro dvě osoby. Dlouho jsem nic takového neviděla, věřil bys tomu?“

Věřil. Vím, že se zázraky dějí. Že ten příběh ze Starých řeckých bájí a pověstí se odehrává dnes a denně, pokud máme otevřené oči a umíme se dívat.

Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora



Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Diskuse


počet příspěvků: 5, poslední 5.11.2018 12:43









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.