Fakt, že skutečnou armádu, která by byla schopna naplnit jednu ze základních rolí států – tedy obranu státu navenek v případě nutnosti – už dávno kvůli politikům nemáme, je zřejmý. Já se s ohledem na to, co se děje v Evropě i ve světě, domnívám, že naše malé děti se bohužel ještě dožijí její potřeby. Ty jednotky, které nám zbyly, jsou pak ve svém zaměření a profesionalitě považovány i ostatními armádami za jedny z nejlepších na světě. V každém případě platí, že řadoví vojáci si své nadřízené vybírat nemohou, natož aby snad diskutovali o rozkazu, který dostanou. Stejně tak si už vůbec nemohou vybírat svého ministra a jeho podřízené na úřadu.

Jen těžko uvěřím tomu, že by některý ze zasahujících vojáků v České televizi jásal nadšením, že dostal rozkaz tam vyrazit. Ale když už tam byli, rád bych všem kritikům předložil několik argumentů, proč takový odpor k zásahu nesdílím. Zaměřme se na fakta, nikoli na emoce nebo politické bodování u rozhořčených občanů:

1) Česká televize nemá žádná privilegia, co se možného skrývání důkazů k jakékoli trestné činnosti týče. Je to z tohoto úhlu pohledu podnik či prostor jako každý jiný.

2) Považuji za nesmírně důležité si uvědomit, co se stalo na začátku všeho. Došlo k úniku dat a informací z vojenské tajné služby Armády České republiky. Nepřehlédněme tento fakt, prosím. Je klíčový, neboť únik dat z vojenských tajných služeb jakékoli armády světa považuji za ohrožení podstaty její práce. V takovém okamžiku jde o princip, neboť stalo-li se to jednou, může se to stát kdykoli v daleko vážnější situaci. Jde o princip. Krysu je v takovém případě nutné najít vždy a činí tak všechny armády na světě, a to všemi dostupnými prostředky.

3) V rámci zahájených úkonů, které byly v souladu s právem, došla vojenská policie k závěru, že důkazní materiál by se mohl nalézat v České televizi. Po souhlasu soudu došlo k zásahu v ČT. Z rádoby dobrých rad politiků, kteří jak jednotná fronta hlásí, že se přece stačilo ohlásit na recepci a vyčkat přijetí, musí mít radost každý pachatel závažné trestné činnosti. Co kdyby se podle těchto rad chovala jakákoli jednotka policie i v jiných případech, kde zdaleka nejde o tak důležitou věc jako je únik dat z vojenské tajné služby? Není přece nad dostatek času pro možné pachatele, zatímco zasahujícím policistům někdo mezitím uvaří kávu...

Ano, byl bych daleko raději, kdyby Armáda České republiky neměla skutečnou práci, která je jejím posláním, vůbec. Její poslání je pak primárně založeno na obraně státu proti vnějšímu nepříteli, nikoli na zásazích uvnitř státu proti občanům. Jenže naši zákonodárci prostě dali Vojenské policii AČR do vínku strukturu a pravomoci. V této souvislosti si všimněte, že se nikdo nepozastavuje nad tím, že tam přišli, ale nad provedením toho zásahu. Tedy k úniku dat z vojenské tajné služby došlo a informace o možnosti, že se důkazy nalézají v objektu ČT, byly opodstatněné, přičemž není na nikom z nás, natož snad na politicích, abychom hodnotili v rámci probíhajícího trestního řízení kvalitu zajišťovaných důkazů a jejich důležitost.

Vojáků, kteří se zásahu účastnili, je mi opravdu líto. Nicméně je to jejich práce. Za své vedení, za svého ministra, za úplatky v armádě, za korupční jednání na ministerstvu, předražené zakázky nebo manipulace při výběrových řízeních nemohou. České televize mi líto není. Nemá žádná privilegia. Žádosti politiků o padání hlav považuji za ubohý populismus s cílem odvést pozornost od daleko důležitějších problémů v naší společnosti. Armádě České republiky bych přál, aby tu krysu, která dokument a informace vynesla, našla. Daleko více bych si ale přál, aby lidé v tajné vojenské policii, kteří stojí za sesazením svého bývalého šéfa Krejčíka tím, že o něm účelově lhali, a který byl ve své funkci na stopě konkrétní korupce v armádě i na ministerstvu obrany, byli nakonec opravdu potrestáni. Díky takovým prasárnám - a to napříč státní správou - nám totiž ta korupce kvete a viníci nejsou trestáni. A to je, alespoň jsem o tom hluboce přesvědčen, to hlavní na celé kauze, co je opomíjeno, zatímco se řada lidí mezitím diví provedení zásahu.

Autor je zakládající člen Strany svobodných občanů

Převzato z FrantisekMatejka.cz se souhlasem autora