Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996PRÁVO: Vlastním dům, ale pánem je někdo jiný (3)
Nájemci neregulovaní také občas nejsou žádní andílci, tu zanechají dluhy, tu natřou všechna futra modře, o špíně v bytě nemluvě. O výmluvách, proč nezaplatili, bych mohla napsat knihu, v první fázi je to obvinění pošty či peněžního ústavu. Často přicházejí s realitními makléři, kteří však mají zkušenosti především s podnájmy, což přeloženo znamená podnájem v bytech obecních bez souhlasu obce a zdanění příjmů.
Specifické poznatky mám z pronajímání bytu po rodičích v našem rodinném domě vietnamské rodině. Paní zde již nějakou dobu žila a manžel se synem, který ve Vietnamu dokončil základní školu, právě přijeli. Byli rádi, že po bydlení na ubytovně mají soukromí a bezpečí a učili se žít samostatně. Při pohledu na vyúčtování jsem pak slyšela: „Já myslet, že elektřina (plyn, voda, telefon) ne drahá, ale ona moc drahá.“ Denně v časných ranních hodinách odjížděli stařičkým autem na tržiště, kde byli celý den. Narodila se jim dvojčata, dnes jsou to už druháci s perfektní češtinou, koupili si byt, tržiště je zrušeno. Platební morálka perfektní, v bytě se však sedm let neuklízelo. Byla to po jejich odchodu fuška, ale neberu to národnostně, vím o bytě zdevastovaném anglickou rodinou i neuvěřitelné špíně, která zůstala v bytě po české vedoucí pobočky banky. A tak máme vietnamské nájemníky opět, jsou to naše milé „kuňky“.
Musím se pobaveně usmívat, když čtu výzvy a inzeráty realitních kanceláří a hypotečních bank, které se snaží navodit představu, jak snadné a krásné je vydělávat peníze pronajímáním bytů. Není, ale případné potíže už na sebe beru dobrovolně a s jistou zvědavostí, čím nás nový nájemník zase překvapí, co ještě neznám, protože, jak říkám, my nemít dům, tak o životě nevím vůbec nic.
Vlastnit nájemní dům a pronajímat byty opravdu není jednoduché. Musíte být právníkem, ekonomem, uklízečkou, broukem Pytlíkem (práce všeho druhu), ba i znalost psychologie se hodí. Musíte mít dobré nervy na chození po soudech a někdy také mít odvahu pohybovat se na hraně zákona. Když to ale vezmu objektivně, naše situace v porovnání s některými jinými majiteli, především restituenty, není zdaleka nejhorší. Dostali domy v havarijním stavu, často s desítkami bytů plných regulovaných, často svérázných nájemníků a aby toho nebylo málo, v památkových zonách. Hrozná představa.
Když se na internetu objeví článek na téma deregulace, případně odškodnění majitelů, začne hned zuřivá diskuse. Diskutují lidé vzdělaní i pologramotní a, jak je v kraji zvykem, vědí, jak to bylo, je, mělo být a bude. Dominuje závist, nenávist, zloba a nadávky, časté jsou návrhy nenažrané majitelé věšet, případně střílet. Jsou také příspěvky vstřícné, věcné a chápavé, ale diskuse je vždy velmi živá. A tak dávám názor do pranice. Neznám v tomto státě jinou skupinu osob, kterou by tak zneužívali politici všech politických stran pro své zájmy a politické cíle, jako zneužívají vlastníky nájemních domů.
Veseleji:
V třicetistupňovém vedru říkám bodře nájemníkovi Huongovi: „To je teplo, že? Jako ve Vietnamu.“ „ Mááálo, ve Vietnamu štyžicet,“ zní odpověď.
Nevesele:
Po reportáži na TV Nova, kde pan Zahradil vysvětlil, že není regulovaným nájemníkem, protože on už si ten byt v centru Prahy za 400 000 Kč koupil, navrhuje jedna majitelka vlastní scénář pro Novu takto: „Já stojím v odrbaných teplácích s koštětem před naším zchátralým domem. Regulovaní nájemníci mi kynou na pozdrav z nového Mercedesu a odjíždějí na chalupu.“
Hodně smutně:
Názor majitelky z diskuse na téma výše odškodnění: “Já už bych se spokojila i s tím, kdyby nám někdo řekl PROMIŇTE.“