20.5.2019 | Svátek má Zbyšek


PRÁVO: Potíže zdravotnického kartelu

8.7.2011

V posledních zhruba dvou letech probíhá průzkum, jak se nakupují zdravotnické přístroje. Velké investice jsou oblíbenou zábavou všech veřejných institucí a právě utrácení za přístroje, které lidem zachraňují život, se dá vždycky dobře vysvětlit, když jde o mimořádně předražené nákupy.

Do průzkumu se pustili policisté, někteří politici i novináři a jejich databáze se stále zvětšují. Zatím nefungují státní zastupitelé a soudy, kteří nevědí, jak řešit prokázané předražování. Na zjištění dlouhodobého průzkumu zatím významně nereagovala ani státní exekutiva.

Po dvouletých zkušenostech je tedy možné shrnout, jak předražené obchody se zdravotnickými přístroji fungují. Vzhledem k tomu, že předražené nákupy jsou pravidlem, pak je možné konstatovat, že jde o systémovou záležitost. Tento závěr potvrzuje i fakt, že systém zahrnuje i ty, kteří by měli předražení zabránit.

Najít přístroj, který by se nekupoval s předražením třicet až sto procent, je dost obtížné. Pochopitelně existují výjimky, kterými jsou krajské nemocnice v Jihočeském a Plzeňském kraji, stejně dobrou pověst má městská nemocnice v Jablonci nad Nisou.

Podrobnější průzkum všech ostatních nemocnic ale ukazuje, že předražené nákupy probíhají. Ideální možností k průzkumu se staly nákupy z evropských dotací, zvláště z takzvaného Integrovaného operačního programu. Díky miliardám z Bruselu nakupují velké nemocnice po celé České republice magnetické rezonance, lineární urychlovače, kybernetické tomografy, sonografy, endoskopické přístroje a rentgeny všeho druhu.

Ceny jsou zhruba stejné jako ve všech ostatních podezřelých případech, pokud nejsou vyšší. Novinkou je však skutečnost, že o nákupu přístrojů existuje obsáhlá dokumentace, která popisuje srovnatelnou metodou desítky výběrových řízení.

Kolem nákupu stovek přístrojů za dvě miliardy se rozpoutala vášnivá diskuse. Jeden názor drží ministerstvo zdravotnictví, které je prostředníkem evropských peněz a logicky nemá zájem, aby se otevíraly staré případy.

Nechalo si dokonce vypracovat od auditorské společnosti KPMG studii, která zjistila, že ceny nejsou přehnané. Vtip byl v tom, že společnost KPMG srovnávala nákupy pouze mezi sebou a maximálně se zadávací dokumentací. Obchodní společnosti prostě dodaly přístroje za cenu, kterou si nemocnice řekly. Nemocnice se zase odkazují na pokyny ministerstva, které prý stanovilo maximální cenovou hranici. Proto také všechny nemocnice požadovaly přístroje za zhruba stejnou cenu.

Na jedné straně se tedy dá říct, že vše běží podle určitého řádu a není důvod tento pořádek rozbíjet.

Studie KPMG přinesla také pozoruhodnou informaci, že čtyři pětiny všech přístrojů dodalo pět velkých firem. Ve svém oboru to jsou známé společnosti Hospimed, Puro-klima, Hypokramed, Transkontakt a Amedis. Obvykle se do konkrétní soutěže přihlásila pouze jedna z nich.

Nejde o výrobní firmy, ale o společnosti, které nakupují přístroje od výrobců a pak je ve velkých objemech dodávají nemocnicím.

Samotná dominance pěti firem vzbuzuje podezření, že při obchodování s přístroji funguje kartel právě pěti zmíněných firem. Podezření se potvrzuje ve chvíli, když se zjistí, že výrobní firmy prodávají přístroje za určitou cenu, obchodníci si pak přirazí třiceti- až stoprocentní marži a prodají přístroj nemocnici. Kdyby tedy nemocnice koupila přístroj přímo od výrobce, pak by významně ušetřila, což předvádějí výjimečné nemocnice v Českých Budějovicích, Klatovech, Jablonci a pár dalších.

Studie KPMG přitom poukazuje na skutečnost, že na předražování přistupují nejen šéfové jednotlivých nemocnic, ale také zástupci ministerstva zdravotnictví. Možná tak činí nevědomky, protože nákupům přístrojů nerozumí, ale takovému výkladu se dá jen velmi těžko věřit.

Pravděpodobnější je hypotéza, že při dodávkách přístrojů funguje kartel zhruba pěti společností, které ve shodě s vedením nemocnic a ministerstva určují kartelové ceny. Právě tuto hypotézu by měl ověřit antimonopolní úřad, který se o to ovšem příliš nepokouší. Doklady přitom jsou k dispozici v zadávacích dokumentacích, kterými nemocnice umožňují účast právě jen velkých dodavatelských firem. Policie by zase mohla prokázat nehospodárné zacházení s veřejnými financemi prostě tím, že srovná ceny, za které přístroje prodávají výrobci a za které je nakupují nemocnice.

Státní správa pak má možnost nastavit pravidla tak, aby napříště kartel vyřadila ze hry, anebo jeho členy vystavila tvrdé konkurenci výrobců a jejich obchodních oddělení.

O tom, jak boj se zdravotnickým kartelem dopadne, se rozhoduje v těchto měsících. Pokud dopadne dobře z pohledu daňových poplatníků, pak vznikne dobrý příklad i v boji s dalšími kartely či monopoly, které se uplatňují například při stavbě dálnic, nebo například v energetice a telekomunikacích. Pro dosud neúspěšný boj s korupcí a neefektivitou veřejné správy tedy může případ zdravotnických přístrojů znamenat důležitý přelom.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6



Diskuse


J. Schwarz
15:53
8.7.2011

P. Fiala
9:54
8.7.2011

P. Skřivan
0:34
8.7.2011

počet příspěvků: 4, poslední 8.7.2011 03:53









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.