24.6.2019 | Svátek má Jan


PRÁVO: Otec biologický a matrikový

9.9.2013

Otcovství i mateřství bývá považováno za základní smysl života. Podívejme se společně na jeden skutečný případ, v němž objektivní okolnosti případu a osoby, které v něm sehrály podstatnou roli, za vydatné právní pomoci zabránily biologickému otci smysl otcovství prakticky realizovat.

Paní E.W. bylo necelých třicet, když se seznámila s panem J. Ž., a během krátké doby se k němu přestěhovala. Z nesezdaného soužití se 7. dubna 2005 narodilo dítě, kterému budeme říkat Pepík. Otcovství k Pepíkovi bylo určeno a zapsáno do jeho rodného listu na základě souhlasného prohlášení otce a matky. Když byly Pepíkovi dva roky, rodiče se rozešli a matka se i s Pepíkem od otce odstěhovala. Rodiče poté před opatrovnickým soudem uzavřeli dohodu, podle které byl Pepík svěřen do péče matky a otec se zavázal přispívat na jeho výchovu výživným. Opatrovnický soud tuto dohodu dne 26. 3. 2008 rozsudkem schválil.

Rodiče však nebyli schopni dohodnout se na rozsahu styku otce s dítětem, proto se otec J. Ž. obrátil na soud s návrhem na úpravu styku.

Řízení probíhalo u místně příslušného soudu podle bydliště dítěte, kterým byl Obvodní soud pro Prahu 8. V zájmu zachování dobrých vztahů otce a syna vydal tento soud dne 15. 7. 2008 předběžné opatření, kterým upravil styk otce do doby konečného rozhodnutí. Po vydání tohoto usnesení nařídil soud ústní jednání. Od počátku přitom nebylo sporu o tom, že výše uvedené odpovídá skutečnosti. Všechny strany, včetně soudkyně a opatrovníka předpokládaly, že dříve či později bude návrhu soud otce vyhověno. Otec platil na syna výživné, vzhledem k nedobrým vztahům mezi otcem a matkou však k žádnému vzájemnému kontaktu mezi otcem a synem nedocházelo. V tomto okamžiku vypadala věc jednoduše a nikdo nepředpokládal větší právní ani faktické komplikace.

Při prvním ústním jednání však vyšla najevo nová skutečnost – matka E. W. si u výslechu před soudem vzpomněla, že je vdaná. Několik let předtím, než poznala pana J. Ž., uzavřela v zahraničí manželství s německým státním občanem U.W.

Její prohlášení naprosto zásadně pozměnilo právní situaci, kterou od tohoto okamžiku ovládla zákonná domněnka otcovství. Ustanovení § 51 zákona o rodině totiž uvádí, že narodí-li se dítě za trvání manželství, považuje se za jeho otce manžel matky. Souhlasné prohlášení biologických rodičů, učiněné na matrice, ztratilo v tomto okamžiku významu.

Ihned po tomto zjištění se události daly do pohybu. Soud, který rozhodoval o styku otce s dítětem, řízení přerušil. Poté došlo k legalizaci sňatku matky v české republice a poté na základě listiny o legalizaci provedl matriční úřad změnu zápisu v matrice tak, že jako otce nezletilého Pepíka zapsal manžela matky, německého státního příslušníka, pana U. W. Následně obecný soud meritorní řízení o úpravu styku usnesením ze dne 7. 7. 2010 zastavil s odůvodněním, že biologický otec není aktivně legitimován k podání návrhu, neboť není veden v matrice jako otec nezletilého.

Proti tomuto rozhodnutí podal otec odvolání, na jehož základě Městský soud v Praze usnesení Obvodního soudu o zastavení řízení zrušil a věc vrátil soudu 1. stupně k novému projednání a rozhodnutí. Odvolací soud uložil tomuto soudu, aby manžela matky přizval do řízení jako vedlejšího účastníka, což obecný soud následně učinil, ale s ohledem na jeho bydliště v zahraničí se nepodařilo matrikového otce dostihnout, ani jej předvolat k soudu a vyslechnout. Matka v tomto bodě neposkytla soudu žádnou součinnost, proto nepřítomnému matrikovému otci musel být ustanoven opatrovník.

V mezidobí se biologický otec pokusil věc řešit dalším nástrojem - podnětem Nejvyššímu státnímu zastupitelství k podání žaloby na popření otcovství. Státní zastupitelství reagovalo přípisem ze dne 13. 12. 2011, v němž uvedlo: V současné době není k dispozici žádný důkaz objektivní povahy svědčící o otcovství pana J. Ž. k nezletilému. Jak uvedla matka dítěte, v inkriminované době, v níž mohlo dojít k početí, se stýkala s více muži. Bez řádného znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví genetiky není možné bezpečně zodpovědět otázku faktického otcovství k nezletilému Josefovi. Návrhu na podání žaloby na popření otcovství manžela matky nebylo proto vyhověno s poukazem na to, že dítě má legitimního otce.

Po provedeném doplnění řízení Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl dne 21. 3. 2012 rozsudkem tak, že zrušil předběžné opatření o úpravě styku biologického otce s nezletilým a návrh otce na úpravu styku zamítl. V odůvodnění rozhodnutí soud uvedl, že zápis na matrice učiněný na základě souhlasného prohlášení není věcně správný, neboť domněnka otcovství svědčí manželovi matky, a to přednostně před otcovstvím biologickým. Jedinými dvěma osobami, kterým zákon o rodině poskytuje právo podat žalobu o popření otcovství, jsou matka a její manžel, nikoli biologický otec dítěte. Dokud matka dítěte ani její manžel žalobu o popření otcovství nepodají, a tato žaloba nebude úspěšná, nemá nárok biologického otce pražádné právní odůvodnění, neboť neexistuje právní vztah mezi biologickým otcem a nezletilým. Soud své rozhodnutí opřel také o čl. 3 Úmluvy o právech dítěte, publikované pod č. 104/1991 Sb., podle něhož je zájem dítěte předním hlediskem při jakékoliv činnosti týkající se dětí. Na druhé straně soud konstatoval, že jednání matky, která včas nenechala legalizovat svůj sňatek v zahraničí českými orgány, považuje za velmi nezodpovědný, stejně jako její jednání, kdy se prokazovala občanským průkazem, v němž měla uvedeno "svobodná", ačkoli věděla, že se toto prohlášení nezakládá na pravdě. Připustila tak, aby došlo k situaci, že muž, který byl přesvědčen, že je biologicky i právně otcem nezletilého a který se domáhal výkonu své rodičovské zodpovědnosti a svých rodičovských práv, byl po letech plnění vyživovací povinnosti uveden do situace, ve které bylo jeho otcovství zpochybněno.

S rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 8 biologický otec nesouhlasil a rozsudek napadl odvoláním. Prostřednictvím svého právního zástupce zpracoval otec podrobné odůvodnění, v němž předně napadl závěr soudu prvního stupně o použití domněnky otcovství, která svědčí matrikovému otci, zatímco skutečným otcem je odvolatel. Odvolatel dále soudu vytkl, že neprovedl v řízení žádné důkazy, tím spíš důkazy navrhované biologickým otcem, které by nade vší pochybnost prokázaly, že právě on je otcem malého Pepíka. Soud naopak zamítl ostatní navrhované důkazy, jako výslechy obou otců, matky a další důkazy, které by mohly vést ke zjištění, že biologickým otcem je skutečně odvolatel. Soud dále zastavením řízení neposkytl ochranu biologickému otci, ačkoli poskytnutí ochrany je ústavou zaručeným právem každého občana. Odvolatel dále vyčítal soudu prvního stupně, že zrušil usnesení o předběžném opatření o úpravě styku, čímž otci vyloučil jakoukoliv možnost stýkat se se svým synem. Konečně odvolatel napadl závěr soudu prvního stupně v té části, ve které soud konstatuje, že právně odvolatele nepovažuje za biologického otce, neboť tento závěr v řízení nebyl prokázán. Jak uvádí odvolatel, k prokazování této skutečnosti soud odvolateli nedal vůbec šanci, a řízení tak bylo podle názoru jeho právního zástupce stiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Další vadu odvolatel spatřoval v tom, že soud vůbec nekontaktoval matrikového otce nezletilého, aby se ho zeptal, zda o dítěti vůbec ví, zda se na výchově podílí a je ochoten roli otce zastávat. Napadený rozsudek tak vedle ostatních vad považoval odvolatel za nepřezkoumatelný. Závěrem otec poukázal na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva a zejména článek 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv, který hovoří o ochraně rodiny. Dovozuje z něho požadavek, aby biologická a sociální realita převážila nad právními domněnkami.

Čas mezitím běžel. Pepíkovi bylo sedm let a svého biologického viděl naposledy před mnoha lety. Jak je uvedeno ve spise, zejména ve zprávě Fondu ohrožených dětí, chlapec nemá vytvořen žádný citový ani jiný vztahu k muži, který byl dříve uváděn jako jeho otec, naopak je veden svou matkou k nepřátelskému vztahu k J. Ž. A tak není divu, že v průběhu odvolacího řízení otec právní bitvu vzdal a své odvolání vzal v plném rozsahu zpět. Městskému soudu v Praze tak nezbylo, než odvolací řízení zastavit, což soud učinil usnesením ze dne 12. listopadu 2012. Jak se dnes na celou věc dívá matka i její manžel, a co o celé věci v budoucnu bude soudit sám Pepík, se ovšem můžeme jen dohadovat.

Psáno pro časopis Rodinné listy č. 7-8/2013

Autorka je advokátka a bývalá ministryně spravedlnosti

Převzato z DanielaKovarova.blog.idnes.cz se souhlasem autorky



Diskuse


J. Jurax
0:22
10.9.2013

J. Schwarz
20:10
9.9.2013

P. Boublíková
19:57
9.9.2013

B. Volarik
6:56
9.9.2013

P. Götze
15:21
9.9.2013

J. Tachovský
15:37
9.9.2013

P. Sulc
3:29
9.9.2013

Z. Kulhánková
0:15
9.9.2013

L. Krajicek
1:19
9.9.2013

Z. Kulhánková
5:02
9.9.2013

P. Kolář
7:03
9.9.2013

L. Krajicek
12:44
9.9.2013

P. Boublíková
19:54
9.9.2013

počet příspěvků: 15, poslední 10.9.2013 12:22









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.