Pokračující policejní razie má první hmatatelné výsledky. Pád vlády, destrukci vojenské rozvědky. V zemi je politické zemětřesení a zahraničí vnímá Česko jako evropský švejkoland. Jen tam, kde na to občané nejvíce čekali a čím byla celá akce zaštítěna, totiž vyšetřování vyvádění veřejných peněz z oblasti dispozice státních orgánů a státních podniků, tam hmatatelné výsledky nevidět. Nespěcháme na orgány činné v trestním řízení moc? Nespěcháme. Dále popsané je již léta známé a dá se říci, že se táhne jako červená nit celou popřevratovou historií České republiky. Pro většinu občanů nic nového. Není divu, že výsledků nevidět. Málo zločinců si telefonuje o tom, jak vytunelovat ten který veřejný podnik. Efektivní vyšetřování spočívá v trpělivém, namáhavém rozkrývání účetních knih, bilancí, obchodních smluv, daňových přiznání, auditorských zpráv a ostatních souvisejících hospodářských dokumentů, v neposlední řadě pak zejména cashflow, bankovní i hotovostní, tedy kdy, kam a za jakým účelem byly které finanční prostředky převedeny, a to nejen u napadených organizací, ale i navazujících smluvních partnerů. Nic dobrodružného, do čeho by se obyčejný člověk s chutí pustil. Finanční a kontrolní úřady, policie a prokuratura to však mají v popisu práce.

Pojďme se tedy podívat na některé mechanizmy, jakými právníci, ekonomové, manažeři, politici a příslušníci dalších povolání vyvádějí veřejné prostředky do soukromého sektoru a takto přímo do soukromých rukou.

Základem je prastarý trik již z doby kapitalismu laissez faire, z devatenáctého století a nejspíše již dříve, užívaný tam, kde se platila daň ze zisku. Panovník nebo vezír se s tím nepáral. Máš tolik a tolik polností, zaplatíš tolik měřic obilí a tolik z hlavy nevolníka. Nevypěstovals? Tvůj problém.

Jsme vlastníky, spoluvlastníky nebo jinak ovládáme firmu B, produkující lhostejno zda materiální či imateriální statky. Postavíme si firmu A na vstupu a firmu C na výstupu. Od firmy A bude firma B kupovat materiál, práci, služby a další potřebnosti, samozřejmě dráž, než je tržní cena. Firmě C pak bude hotové zboží prodávat levněji, tedy pod cenou, již by bylo možno jinak na trhu dosáhnout, a ta je prodává dále s vlastní marží. Vyvážíme-li správně příjmy a výdaje, je zřejmé, že jsme se ziskem firmy B na nule. Mám-li firmy A a C doma, zůstáva zisk u nich a eliminuji vyplácení podílu na zisku společníkům nebo akcionářům, mam-li je v daňovém ráji, eliminuji i placení daně ze zisku v zemi firmy B. Tento prostý systém spolehlivě funguje dodnes a v celém světě, k zoufalství všech berních úřadů světa. Přirozeně v mnohem sofistikovanějších podobách. Firem A a C mohou být neohraničená množství. Jinak si čtenář sám doplní řadu dalších možných vylepšení.

Jedním z nich je tunelování. Firmu nevlastníme, jen jsme oprávněni nakládat s jejími prostředky. (Pro tunelování je jinak charakterističtější vykrádání vlastní firmy. Princip je ovšem týž.) Založím si firmu, společnost s ručením omezeným v Lichtenštejnsku. Právní úkony za ni bude činit tamější advokát, dr. Mayer. Firma, nazvěme si ji Delta, samosebou nebude patřit panu Novákovi z Břevnova, ale akciové společnosti Epsilon, založené rovněž podle lichtenštejnského práva, za kterou bude v představenstvu a právní úkony činit pan dr. Bauer. S dr. Mayerem se dobře zná. Mají dokonce shodou okolností kanceláře vedle sebe na stejném patře někde ve Vaduzu. Pro nějaké Aligátorské ostrovy někde v Karibiku platí totéž. Vyšetřovat však, jsou-li tam poukázány peněžní prostředky a za co, nutno v Česku. Tam se už nic nevyšetří. Uznávají jak anonymní akcie na doručitele, tak povinnost advokátní mlčenlivosti. Ptáte se, proč nebude vlastnit firmu Delta přímo dr. Mayer? Protože nebude platit lichtenštejnské, byť nízké daně. Proto ta akciovka. Jinak to celé nestojí moc. Tak lepší auto. Kombinací a způsobů je samosebou mnoho. Časový náklad? Na počkání.

Nu a pak už jen stačí, abych měl možnost docílit toho, že např. Pražský dopravní podnik zadá tisk a distribuci jízdenek na pražskou MHD firmě Delta a ta už zadá tisk libovolné tiskárně kdekoliv. Lhostejno, zda tak DP učiní sám nebo prostřednictvím jiné české firmy. Lístky na pražské tramvaje se bez problémů tiskly v Praze už před 100 lety. Dá se i říci, že by asi byl tisk možný na obyčejné počítačové tiskárně. Bylo by to sice neefektivní, ale i tak patrně levnější než deal, který Dopravní podnik udělal zprostředkovaně s firmou na Panenských ostrovech. Ne, nespěcháme na orgány činné v trestním řízení. Tohle vyplavalo na povrch a bylo zveřejněno na podzim roku 2011. Máme léto roku 2013

Nyní se podívejme obecně a jen zkrátka na slabiny tohoto systému. Většinou se ze sdělovacích prostřeků dozvíme pouze to, že bylo zaplaceno firmě v zahraničí. Ve skutečnosti však v účetnictví tunelované firmy musí stát proti výdaji do zahraničí (a proti kterémukoliv výdaji) nějaký právní titul. V účetnictví se musí objevit smlouva nebo minimálně faktura, na základě které bylo plněno. Není-li, je to jasné. Plnění bez právního důvodu je bezdůvodným obohacením. Dále už je potřeba vyšetřovat jen okolnosti trestného činu a kdo jej spáchal. Půjde o porušování povinnosti při správě cizího majetku a někdo musel dát příkaz k proplacení a podepsat jej. Případně jej podepsal účetní na základě pokynu atd. Je-li v účetnictví předražená faktura nebo smlouva a o takto upatněnou výdajovou položku byl snížen daňový základ, jde o trestný čin zkrácení daně. To jsou skutkové podstaty trestných činů, které se přímo nabízejí, jinak půjde zpravidla i o podvod, zpronevěru, krádež atd. Učiní-li se toto přes nějakou českou firmu, jde o totéž. Pouze je trestný čin spáchán ve spolupachatelství, což, pravda, bude činit vyšetřování složitějším a obtížnějším.

Daňové zákony říkají mj. že jako náklad lze uplatnit výdaj sloužící dosažení a udržení zisku. Několikanásobně předražený výdaj takovýmto nákladem není a nesmí finančnímu úřadu uniknout.

Někdo tedy musí udeřit pěstí do stolu a mužně říci: "Ne, bez Panenských ostrovů bychom se při tisku tramvajových lístků neobešli a jsme rádi, že britská královská mincovna přerušila tisk liber a ujala se této zakázky." Někdo jim ale musí vhodnou otázku položit. Kdo? No to už bychom se točili v kruhu.

Autor je právník