Tresty, které udělují soudy za korupci, jsou nepřiměřené nebo nesprávně strukturované

Nejdříve trošku příkladů, abychom se zorientovali. Alexandr Novák za úplatek 43 000 000 Kč obdržel trest odnětí svobody na čtyři roky a pokutu 5 000 000 Kč. Za úplatek 750 000 Kč byli pánové Martin Janečka, Dalibor Kučera a Radek Dvořák odsouzeni k dvouletému trestu vězení a 400 000 Kč pokuty. Roman Pekárek má za milionový úplatek jít do vězení na šest let. Vladimír Kotrouš dostal za přijetí úplatku 350 000 Kč šestiletý trest odnětí svobody. Je tedy zjevné, že česká justice jedná přísně a rázně.

Ve věcech shora uvedených se jedná zpravidla o trestné činy podvodu, porušení povinností při správě cizího majetku, přijetí úplatku, nabízení úplatku, případně zneužití informace a postavení v obchodním styku či zneužití pravomoci veřejného činitele. Trestní právo, v rozsahu škod či postavení pachatelů, které je v tomto typu trestné činnosti běžné, počítá s tresty v rozmezí 2 až 8, resp. 3 až 10 let a v nejvyšších, nejpřísnějších odstavcích 5 až 10, resp. 5 až 12 let trestu odnětí svobody. To samozřejmě vedle trestů dalších, kterými je kupříkladu propadnutí majetku či sankce pokuty.

Přísnost musí být. Pokud někdo páchá trestnou činnost, která je skutečně, abych si vypůjčil citát státního zástupce JUDr. Jiráta, "rakovinou tohoto státu", musí být po zásluze potrestán. Ovšem je otázkou, zdali trestné činy jsou potrestány v souladu se zákonem a trestní sazbou, která povaze spáchaného skutku odpovídá. A zde si dovolím směle tvrdit, že tresty, které byly rozdány, neodpovídají ani vůli zákonodárce, ani povaze trestního práva. A obecně, i když to jistě nebude představa obecně sdílená, se začínají míjet s posláním trestního práva v demokratické společnosti.

Po reformě trestního práva a ustanovení nového trestního zákoníku došlo k podstatné změně pohledu na hodnoty chráněné zákonem. Na první místo se dostal život a zdraví a teprve na místo druhé majetek. Výjimečné tresty ochraňující společnost byly zavedeny právě ve vztahu k trestným činům majícím za následek útok na fyzickou podstatu osoby. V rámci trestního práva byly též stanoveny limity toho, kde poškození majetkových práv považujeme za trestný čin, a odstupňována výše škody, při jejímž překročení považuje zákon trestní jednání za přísněji kvalifikované. Minimální trestní hranice škody je tedy dnes 5000 Kč, ovšem pozor - maximální je stále 5 000 000 Kč. Pak se stane, že někdo spáchá skutek, v němž překročí hranici pěti milionů korun nikoli násobně, ale několikasetnásobně. Jaké tresty udělíme pachateli při používání alespoň běžné komparace? Vím, že nelze srovnávat trest odnětí svobody tří- a pětiletý formou násobků, tedy pokud jsem spáchal kupříkladu škodu 100 000 Kč, dostanu tři roky, pokud 200 000 Kč, dostanu 3,5 roku a tak dále. Předmětem skutku, resp. chráněným zájmem není jen škoda, ale i celkové jednání.

Přesto se vkrádá otázka, jaké tresty mohou čekat privatizátory Mostecké uhelné, kteří měli spáchat trestné činy se škodou 1 685 000 000 korun, případně paní Vlastu Parkanovou, která měla spáchat trestný čin se vznikem škody 658 000 000 korun. Jaký majetek těmto lidem zabavíme? Vždyť v jejich případě se jedná o společnosti extrémně nebezpečné trestné činy, esenciální trestné činy hospodářského, resp. veřejnoprávního charakteru. Měřeno optikou trestu, který dostali v úvodu uvedení, by jediným v úvahu připadajícím trestem byl trest odnětí svobody zhruba na 500 let nebo rovnou trest smrti. Ano, zákonodárce stanovil hranice a v těch je třeba se pohybovat, tudíž nejvyšší trest, který může potkat privatizátory a doktorku Parkanovou je 10, resp. 12 let trestu odnětí svobody. Jak lze ovšem porovnat Kotroušových 350 000 Kč a Parkanové, prosím, přečtěte si to třeba desetkrát, 658 000 000 Kč. Nijak. Dostáváme se tedy k meritu věci.

Má-li trestní rozpětí, které je uvedeno v trestním zákoně, odpovídat alespoň obecným principům přiměřenosti, které se vztahují k jednomu z markantních znaků trestné činnosti, a to škodě, nemohou v tomto světle obstát tresty, které aktuálně české soudy vynáší. Zákonodárce prozatím neprojevil vůli, aby změnil rozsah trestu odnětí svobody, rozsah trestního postihu za předmětné trestné činy. Ostatně by to bylo zjevně nesmyslné a proti duchu trestního práva. Pachatel si však nesmí myslet, že může hravě a lehce vyváznout z toho, že překračuje meze, avšak stát nesmí být exemplárně přísný. Z těchto důvodů se domnívám, že tresty, které prozatím v tzv. vyšších sazbách české soudy rozdávají, jsou tresty buď nepřiměřené, nebo nesprávně strukturované. Dokonce jsem přesvědčen, že tresty odnětí svobody u osob prvotrestaných navíc nemají v tomto směru smysl.

Trest odnětí svobody, který překračuje délku pěti let, jednak brání socializaci osob, které trest odnětí svobody musí vykonat, a daleko účinnější a smysluplnější by byla kupříkladu odpovídající alternativní sankce. Trest nikdy nesmí vést k likvidaci jedince, neboť hlavním smyslem trestní represe je v tomto směru náprava pachatele. Každé rozhodnutí, které už začíná převažovat směrem k tomu, že jediným životním cílem jedince, který vyjde z vězení, bude platit pokutu a k tomu bude směřovat veškerá jeho aktivita v tom slova smyslu, že cokoli vytvoří, půjde na pokutu, znamená, že ho redukujeme na osobu, která v určitý okamžik psychicky přestane vnímat v rámci žebříčku hodnot správně poměr mezi špatným a správným. Doufám, že české soudy při rozhodování o těchto případech budou mít tato kritéria vždy na mysli a nenechají se ovlivnit aktuální poptávkou po přísném a spravedlivém (rozuměj "tvrdém") potrestání pachatelů korupčních a privatizačních kauz.

LN, 12.12.2012

Autor je advokát