Milý Radovane,

jako v podstatě po všem, mně jako soudci je starou belu po hazardu, jednorukých banditech i Sazce Aréně.

A jako v podstatě po všem, mně jako člobrdovi a soudci taky je po hazardérech dost. Stejně jako třeba i po těch za volantem nebo se zdravím, třebaže je v taláru nikdy neuvidím.

Ne že bych nebyl hravý typ, co rád riskuje. Davyděnko, co prý rád prodává tenisové zápasy, mne už o stovku ochudil a Miloš, co proti mně držel stosedm v červených, jakbysmet. Pokušení hazardu mne onehdy připravilo o flašku. Vsadil jsem se o ni s jednou státní zástupkyní, která si fantasmagoricky stála za svou věštbou, že její kolega místopředsedu vlády nepošle ani před soud a jeho trestní stíhání zastaví sám. Za čtrnáct dní poté jsem musel jít pro láhev a dodnes si lámu hlavu, odkud to věděla, a to jsem raději ani nedomýšlel její zasvěcené informace o personálních benefitech téhle kauzy, které s ní prý mají být spojeny. Např. našeho krajského návladního, s politickou věrchuškou kooperujícího už za minulého režimu, kterému prý slíbili místo až na Nejvyšším soudě. Post nezískal, možná věštkyně měla i nesprávné informace nebo by to bylo už kór blbý, proto mne nedávno mohl docela zaujmout. To když u nás v Žabovřeskách přistála jedna facka opilce na tváři jakéhosi politika. Ještě snad než stačily jeho brýle dopadnout na pódium předvolebního mítinku, krajský návladní už veřejně vyhrožoval, že takovým výtržníkům bude zastupitelství navrhovat jen nepodmíněné tresty a vazební stíhání. Aniž by v tu chvíli mohl vědět, kde opilec bydlí, s kým byl spolčen, jakou má za sebou trestní minulost a jaké politik z rány následky. Což jsou myslím jediná kritéria možné vazby a případného trestu taky. Jestli chceš, Radovane, někdy Ti vypíšu ne desítky a stovky, ale tisíce kauz obviněných recidivistů, u kterých obava z opakování trestné činnosti (vazební důvod dle § 67 písm. c) tr. řádu navržený nakonec útočníkovi) byla průkaznější a kde se žádný konstábl, natožpak státní zástupce uvalení vazby nedožadoval, a už vůbec ne věcně nepříslušný. Nebo ran pěstí, které nikdo ani nevyšetřuje.

Ovšem politické soupeření nemá moc co společného s blikajícími automaty a videoterminály. Hráčská doupata by mi mohla být ukradená stejně jako vyhazování peněz za kartářky nebo lehké děvy. Pokud nejsou, tak proto, že stojí za nejméně čtvrtinou majetkových a drogových deliktů, které soudím. Pachatelé jsou na nich buď zavislí nebo svůj lup do nich sypou. Naše města bys už, Radovane, nepoznal. Pokud na jedné centrální ulici nenajdeš kasin a heren pět, tak jen proto, že jich tam je osm. Jelikož se v nich točí prachy, dočkáš se tam facky častěji než na mítinku v Žabinách, občas čórek, loupeží, ani vraždy nejsou výjimkou a lepší pračky peněz abys pohledal. Proto si slušnou kavárničku nebo čistírnu v obydlené lokalitě nezřídíš, neboť takový nájem jako majitel herny těžko můžeš nabídnout.

Pokud jsi v balíku nebo sis aspoň dost nakradl, těžko Ti někdo může vyčítat, jak naložíš s penězi - kup si klidně zájezd pro svého plyšáka na Bali nebo objednej soukromý koncert Michala Davida. Není však příliš vtipné, když dostaneš sociální dávky a místo na ovoce dětem spoléháš na blikající melouny. Dost by mne proto zajímalo, jak se nezaměstnaných gamblerů dotkne slíbený hit soudního stanovování tabulkového výživného. Nemluvě o záchraně před řeckou cestou (vysvětlím někdy jindy) za cenu oškrtání porodného, platů, silnic a zvýšení daní. Přitom výhry jsou od daní povětšinou osvobozeny, což je u 130 miliard ročně slušný balík, navíc lehce kontrolovatelný a ve srovnání s ostatními daněmi pro plátce určitě nejmíň bolestivý. Vím však, Radovane, že Ty jsi nikdy moc vzorný daňový plátce nebyl, takže si myslíš, že jsem málo liberální a chci bránit svobodě podnikání.

Taková Amerika, kterou určitě znáš, je liberálů a svobody přímo symbolem. A zrovna tam drží hazard pěkně pod krkem. Povolen je pouze v několika zemích Unie a místech, jako jsou nejčastěji indiánské rezervace. Třeba v Nevadě, kde leží centrum prostopášnosti Las Vegas, jsou zakázány internetové hazardní hry (podobně jako ve většině Evropy) a samotný provoz kasin popsán a upraven na 6 000 stránkách. Ve Francii si v kasinu nemůžeš zahrát ve svém městě, na Slovensku zase inkognito. U nás máme prý 190 kasin kamenných a 3 500 elektronických, v Rakousku 12, v Belgii 9. U nás připadá herní automat na 170 lidí, ve Francii na 18 000. Dokonce i Evropský soudní dvůr přitom rozhodl, že členské státy nemusí povolit legální hazardní hry z jiných členských zemí.

To jen tak, abychom se nemohli schovávat za nutnost volného trhu. O tom, jak hazard svázat nebo aspoň z něj co nejvíc legálně vydojit, se v naší krajině žvatlá už hodně dlouho. Jeden to svaluje na druhého. Starosta je rád, že z nich má příjem pro své voliče (nebo pro sebe), a hněvá se, že na videoloterní terminály a elektronické rulety nedosáhne, neboť s těmi zas kšeftují úředníci ministerstva financí. O lobbingu v této branži si asi nikdo nedělá iluze, je co nabízet. Přesto jsme se ještě před volbami dočkali trochu nového zákona, který dával mj. větší pravomoci obcím, jak videomelouny regulovat. Až mne poslanci a senátoři překvapili, že různorodým nátlakovým akcím nepodlehli a zákon schválili. Obce se už těšily, jak hazard omezí, dokud prezident nesmetl zákon se stolu.

Aby bylo, Radovane, jasno: Já ten zákon nečetl, asi bych mu zkraje ani úplně nerozuměl a možná byl fakt tak příšerný, jak panovník tvrdí. Třeba by opravdu vyvolal mezinárodní arbitráže, spíchnutý byl narychlo a blbě a umožňoval zkorumpovatelnost starostů (u ouřadů ministerstva financí se to asi předpokládá ... ). Ale co mne tedy fakt nadzvedlo, byl vyslyšený argument některých divadelníků a dalších provozovatelů veřejně prospěšných služeb, že by přišli o své příspěvky, dosud jim provozovateli jedno a vícerukých banditů poskytovanými jako bolestné.

Za nepopulární činnost se odedávna platí. Podunajské elektrárny v Rakousku proto třeba vybudovaly nádherné cyklistické stezky. Z prodeje emisních povolenek si řada našich občanů zateplila domy. Ale stojí-li u nás část kumštu na hazardu se zdravím a majetkem, je něco špatně. Pokračujme ve stejné logice: Občas se objeví hlas pro legalizaci prodeje drog, která by připravila o část zisku narkomafie a snížila navazující trestnou činnost. Ještě častější pro zlegitimnění a zdanění prostituce. Zahřeje Tě u srdce, Radovane, když díky dvacetiprocentnímu odvodu si z takovéto bohulibé činnosti postaví v každém okresním městě La Scalu a muzeum kosmonautiky?! Koneckonců ani při světovém trendu omezování kouření se nebere moc vážně protiargument, co všechno se ze spotřební daně dá zaplatit.

Člověk hazarduje a hraje si každý den. Chléb a hry jsou to, co chtěli dát svému lidu už římští císaři. Mně opravdu není nic do toho, kdo, kdy, s kým, kde, jak a často si bude hrát. Po důsledcích ale ano. Vždyť i trestní řád mi ukládá (§ 89 odst. 1 písm. f) tr. řádu), abych v rozsudku vysvětlil a poukázal na okolnosti, které vedly k trestné činnosti nebo umožnily její spáchání. Proto bych mohl tento dopis kopírovat do kdejakého svého rozhodnutí.

Ale třeba mi jich teď trochu ubude. Pan prezident kromě zmíněného veta stihnul taky jmenovat mou novou kolegyni, co jí zrovínka končil poslanecký mandát. Tak jí uznali zkoušky z před dvaceti lety a šup s ní do taláru v Praze, kam dosud lítala nejčastěji ze svého volebního obvodu letadlem, se zkušenostmi z ONV, JZD a parlamentu. Zaujala mne kdysi vysvětlením účelu své zákonodárné cesty do Řecka: „Mají tam jednu nedoslýchavou poslankyni, tak je zajímavé vidět, jak to tam řeší...“

Jedno arabské rčení říká, že do žen a melounů nevidíš. Snad všechno dobře dopadne, Radovane, a my o nich už jen samé dobré věci alespoň uslyšíme.

Tvůj

jinak soudce Městského soudu v Brně