19.3.2024 | Svátek má Josef


PRAHA: Paní slavná umělcová a synáček potentáta

21.9.2017

Rozhodovat o věcech důležitých je nutno svěřit osobám moudrým, soudným a věci znalým. Tedy teoreticky. V praxi to pak vypadá všelijak. Rozhodovat se spíše snaží a často tak činí osoby nesoudné, neodborné a hlavně jakoby osvícené duchem nějaké vznešenosti. Jak praví ona slavná věta o školníkovi, který s nadšením oznamoval svá moudra slovy: „Já a pan ředitel jsme rozhodli…“

Dále pak je u nás a vůbec ve střední Evropě zvyk, že synáčkové potentátů, okouzleni důležitostí svého ploditele, jsou přepadeni „mišlenkou“ o svém historickém poslání. A tím, co si běžný puberťák odbude někdy kolem čtrnáctého roku, tedy přesvědčením, že na světě ještě nikdy nebyl člověk tak geniální, jako je on, a tupé lidstvo je potřeba vycvičit, aby to pochopilo. Z dějin známe takovýchto případů hafo, třeba takový Nero, ke škodě světa císař římský, syn Gnaea Domitia Ahenobarba a jeho manželky Agrippiny mladší. Výsledky jeho „geniality umělce a neomylného vládce“, kterou si namlouval sám, jsou známy. Hořel Řím.

Napadlo mne to, když jsem sledoval další z extra kousků pana Matěje Stropnického, zvaného též lidově „fracek“, synáčka z lepších pražských vrstev. Ten se se skupinou dalších dětiček panstva, zvaných jak je zvykem „zlatá mládež“ (a kolem nich, jak bývá rovněž zvykem, shromážděných různých magorů a podržtašků, čekajících, až něco upadne ze stolu panstva, většinou marně), utvořil údernou skupinu geniů. Vyznačujících se vlastností, kterou kdysi popsal profesor Cyril Northcote Parkinson v díle „Parkinsonovy zákony“. V ní je popisováno, jak je vhodné v životě řešit některé složité otázky. Pan profesor doporučuje vytipovat ve firmě či skupině jednu osobu, která je vždy přesvědčena o své naprosté pravdě a svém geniálním a správném názoru. A udělat to vždycky obráceně. Protože tento jedinec najde vždy spolehlivě špatnou odpověď. Porovnáme-li výsledky práce mladého Stropnického na Praze 3 a dnes na magistrátu, shoda je dokonalá. Viz Žižkovské nádraží, dle Stropnického party místo pro alternativní kulturu, dodnes stojící jako ruina a brloh bezdomovců a drobných kriminálníků. Též geniálně požadoval z morálních důvodů stažení našich vojáků ze zahraničí, hlavně z muslimských zemí. A doporučoval, aby se v Praze řešila veřejná doprava tím, že bude po městě jezdit půl milionu cyklistů. A vždy se snažil, aby se (s výjimkou cyklostezek) v Praze nic nestavělo, nedej bože nějaké silnice.

Vzpomněl jsem si na něj, když jsem se dozvěděl, že byl aktivním bojovníkem na magistrátě Prahy ve věci vztyčit či nevztyčit znovu mariánský sloup na Staroměstském náměstí, kde stál 300 let. Nemusíte ani hádat, kam tlačil se svou partou směr. No přeci NESTAVĚT!

A hezky v rámci jeho a party v zásadě jejich představy o „demográcii“. Kdy tři tisíce podpisů občanů pro stavbu lehce převáží „správných“ tisíc podpisů proti. Kdyby někoho z vás napadlo volit Zelené, to jen abyste věděli, co je tahle banda zač.

No, mladý Stropnický je jako dnešní myšlenková kombinace stalinistického ideologa, ministra Václava Kopeckého a Vasila Biľaka. Jen holt za sebou nemá Moskvu a NKVD. Obamovci a levicoví studenti ze Západu ještě nemají tu sílu. No, bojte se, kdyby měli.

Mimo naší nejmilejší primátorky Krndy se na zrušení již povolené stavby mariánského sloupu podílela také milostivá paní projektantová (podle prvorepublikového vzoru paní lékárníková, ředitelová atd.) Eliška Kaplický-Fuchsová. Vdova po českém architektovi Janu Kaplickém. Po jeho smrti nabrala její kariéra raketový vzestup a ona je dnes pražskou multifunkcionářkou. Zasedá ve Výboru pro kulturu, památkovou péči, výstavnictví, cestovní ruch a zahraniční vztahy ZHMP (předsedkyně) a jinak je členka dalších osmi komisí!

Anna Chromy

Také ona se silně zapojila do znemožnění obnovy mariánského sloupu. Ona ostatně, dle svého mínění snad nejen oplodněna geniem Kaplického co se týče dcery, ale i jaksi na základě osvícení, možná splynutím tělních tekutin a prolnutím duší, se rozhodla, že bude duchem svatým nad architekturou Prahy.

Takže požaduje dosti neurvale odstranit všechny sochy, kterých je prý v Praze moc a hlavně které ona neschválila. Takže tady prý nemají co si stavět sochy kdejaké městské části, natož sochy městu darované či jinak podle ní „podivně získané“. Takže požaduje ihned odstranit „odporné sochy“ česko- americké sochařky Anny Chromy (žijící v USA). „Umělecky nehodnotné sochy“, jak se slečna Fuchsová (provdaná Kaplicky) vyjádřila. Nevadí jí, že v „umělecky nevyzrálém zahraničí“ jsou díla Anny Chromy instalována, například v salzburské katedrále či v Národním museu v Aténách. A objednali si od ní sochu i Číňané, kteří ji umístí před novou budovou knihovny Futanské university v Šanghaji.

Dále pak mají dámy Krnáčová a Fuchsová (provdaná Kaplicky) za údajné podpory Matěje Stropnického spadeno na sochu na paměť československých letců stojící na Klárově. Což je mimořádně morálně odporné chování. Neuvěřitelné, jakou ta socha se lvem, na paměť letců-hrdinů, vzbuzuje nenávist. Proč asi?! Že prý je neumělecká!

Winged Lion

No, na mě jde spíš hrůza, když vidím to, co stojí kousek vedle a čemu se říká „Památník druhého odboje“. Myslím si, že to je spíš pseudomoderní hrůza.

Památník druhého odboje

Vkus můžeme mít každý různý, ale ono jde asi hlavě o to, že tyto dvě „moderní ženy“ sdělily, že Praha uvolní 3 % rozpočtu z každé stavby a přidělí je na „umění“. Co je to umění, rozhodne komise vedená …hádejte kým? No přeci slečnou Fuchsovou, pardon, paní Kaplicky a paní Krnáčovou! Tomu já říkám udělat si byznys. To je koryto! To bude shrbených hřbetů a po kolenou lezoucích neumětelů pro razítko a bumážku přinášející penízky!

Ona by to mohla být v podstatě marginálie. Mariánský sloup. On jej tam jednou někdo vrátí. Už proto, že když západní političtí přátelé Matěje a obou dam schvalují kolem nás v Evropě stavby mešit jak na běžícím pásu, my, „otravní a nevěřící Češi“, natruc postavíme katolický sloup.

Jen mne fascinuje ta ženská potrhlost, že když si některá vrzne s nějakým známým a slavným či mocným, hned si myslí, že také ona je tak bezvadná, jako je dotyčný samec.

Jen si vzpomeňte na Kateřinu Biomasu Jau-Jau, jak tajtrlíkovala a poskakovala na poslední volbě presidenta parlamentem, a na její tupost, až to bzunělo (něco bzuní – drnčí a řve) v pořadu u Krause. To ovšem nedosáhla výšky jedné zelené slovenské aktivistky, která na otázku, co bude dělat, až bude všechna elektřina z větrníků a přestane foukat, takže přestane jít proud, pravila, že jí to nebude vadit, že si pustí televizi a aspoň si odpočine…

Nezapomenutelná je též snědá gazela Lejla Abbásová, v určité době milenka ministra za všechny peníze Kocába. Jak chodila na jednání místo svého milce, zcela vážně udělovala rozhovory a ve své prázdné hlavičce chtěla řešit cikánský problém. Který Evropa nevyřešila už 900 let.

Mimochodem, až mi bude někdo po přečtení tohoto článku nadávat a tvrdit, jak úžasné, empatické jsou ženy ve veřejném životě, poprosím, aby si našel třeba historii byzantských císařoven. Co takhle Irena z Atén, jež zavraždila vlastního syna, dále byzantská císařovna Theodora, známá tím, že své názory prosazovala despoticky a krvavě, a dalších vládkyň, které uvedly své říše do hlubokého úpadku. Jako v Číně Ťiang Čching, původně žena Mao Tse Tunga, iniciátorka „kulturní revoluce“ s miliony mrtvých. Že je nějaký tvor ženská, ještě nezaručuje jeho morálku ani genialitu.

No, jako bílá civilizace v úpadku jsme, kolem nás je ve funcích plno pomatených žen, takže je to vlastně „noúmální Úďo“, co?!?

P.S. Mimochodem ta „husitka“, co tak jásala 19.9.2017 z obrazovky na ČT 24, že se právě vrátila z Hradu, pardon, z pražského magistrátu a ten že právě odhlasoval, že nepovolí obnovit mariánský sloup, ten „symbol katolicismu“, to je taky kousek! Klement Gottwald v sukních! Ta u nás všem protestantům i katolíkům a vůbec soudržnosti národa skutečně hodně pomohla.