To jsem tuhle musela být v půl osmé u doktora v centru Prahy a byl to jeden z posledních slunečných dnů letošního roku. Po pěti minutách jsem s náplastí na ruce odcházela a došlo mi, že je škoda nevyužít příležitost, kdy všichni turisté ještě sladce spí a já si můžu projít ta nejhezčí pražská místa skoro sama.

Pohled z Křižovnického náměstí k Hradu

Neměla jsem sebou foťák, takže nezbývalo než zkusit mobil, což nesnáším a neumím. Ale když jsem se z Křižovnického náměstí podívala přes Vltavu na Malou Stranu, musela jsem tomu dát šanci.

Ranní Karlův most

Na Karlově mostě je takhle příjemně právě jen brzy ráno.

Na Malé Straně jsem se dokonce dostala do kostela sv. Mikuláše, což mne přeneslo do pubertálních let, kdy jsem s kamarádkou tuhle trasu procházela pravidelně.

Nerudovka

Nerudovkou nahoru – oproti mým vzpomínkám je tu celá levá strana zastavená zaparkovanými auty, pokrok nezastavíš…

Dlužno ale uznat, že opravená Praha vypadá o dost lépe než ta z mých vzpomínek. Třeba takové Hradčanské náměstí...

Hradčanské náměstí

Na Hradě nějací lidé byli, převážně se ale presovali do sv. Víta, jinde bylo skoro prázdno.

Chrám sv. Víta od Zlaté brány

Prošla jsem Hradem a kolem Písecké brány (před ní stávala za mého dětství benzínová pumpa, kam jsme chodili pro naftu na topení) k Bílkově vile – někdy se budu muset podívat dovnitř, pořád to plánuju a skutek utek´.

Bílkova vila

Bylo příliš krásně na to, abych už šla domů, tak ještě na Letnou – když jsem v tom focení, tak k Hanavskému pavilonu a k historickému kolotoči u Technického muzea (měl být po rekonstrukci otevřený už letos, ale… snad napřesrok).

Historický kolotoč na Letné

A pak už opravdu domů, nějakých 7 km po pražských chodnících mi stačilo.

Foto: Zana. Další obrázky si můžete prohlédnout tady na Rajčeti.