25.5.2018 | Svátek má Viola


POVÍDKA: Písemná práce

4.5.2018

-No tohle ... to snad, Harry, to musíš taky číst, rozhodně!- pravila neklidně paní Linda, učitelka, hledíc přes okraj brýlí a hromadu písených prací svých sedmnáctiletých žáků a žákyň na svého manžela. Pan Standfield, realitní agent, na ta slova reagoval vyjmutím dýmky dunhillky a do klína spustil noviny Globe and Mail.

-Copak je?- zeptal se, viditelně vyrušen z pozornosti k novinám.

-No... možná nic, ale přečti si tohle!- pravia paní Linda. Se stolu vzala dva archy popsaných papírů a podala je svému choti. Její tvář měla výraz jakési dychtivosti, líce jí planuly ruměncem mírného rozčilení.

-Dobrá tedy,- řekl pan Standfield, vzal listy od choti, znovu vložil dýmku, jež mu jako zkušenému kuřákovi nevyhasla, do úst a zatímco jeho choť se vrátila za svůj stůl, začal číst:

Čím bych chtěl být
Jerry Colles
Class 9A

Mnoho jsem o tom uvažoval, nežli jsem došel ke svému závěru. Vím, že řada mých spolužáků(kyň) v této věci nemá dosud jasno, ale přesto se chtějí stát tím, čím se, podle mého názoru, nikdy stát nemohou, ať dělají co dělají.

Ti schopnější pak vidí svoji budoucnost takto: chirurg (pokud možno mozkový nebo plastický), advokát, profesionální hokejista nebo basketbalista, zpěvák, manekýnka, modelka, sociolog(ložka), manažer, podnikatel, architekt, inženýr atd.

Já svoji budoucnost vidím prostě a jasně. Nestanu se ničím. Neboli: stanu se pobudou, budižkničemou, povalečem.

Se svým prospěchem mohl bych snad uvažovat, podobně jako mí spolužáci a spolužačky, a taky že jsem uvažoval, o svojí budoucnosti se vší možnou zevrubností. Probral jsem jednu možnost za druhou. Začal jsem docel logicky. V rodinném kruhu: u otce a strýčků.

Můj otec je realitním agentem. Slibuje majitelům domů a bytů, že jim je rychle a výhodně prodá, nemajitelům téhož, že jim dům nebo byt výhodně koupí. Vozí v autě cedule, které v sobotu a v neděli, místo aby šel fotbal, zapichuje na trávníky před nemovitostmi. Ačkoliv doma je nevrlý až nerudný, ke svým zákazníkům se chová báječně, nešetře milými úsměvy. Jednou se někde namazal a zasvěcoval mě do tajů a triků, kterým se učil v kurzu nezbytném k vystavení licence. Protáčely se mi z toho panenky, paní učitelko!

Právník: s tím má zkušenost strýc John. Je ožebračeným zoufalcem. Ten jeho barrister, panečku, to bylo numero! Vytahoval ze strýčka prachy, tahal ho za nos, u soudu pak všechno projel. A vůbec se mi zdá, že výklad práva je otázkou mazanosti právníků. Některý umí udělat z bílýho černý a naopak! A kde je pak právo jako takový? Bezděky jsem si připomněl moje vedení k solidnosti, a tak právník taky nepřipadá v úvahu.

Inženýr: tím je druhý strýc, William. Šéf ho donutil navštěvovat slavný kurz Dale Carnegieho, aby si tam změnil osobnost, čímž by se měla zvýšit jeho schopnost získávat zakázky projektů. Musel zaplatit pár stovek za ten kurz, jeho osobnost zůstala stejná, jak jinak. Konec konců, brzy za inženýra všechno udělá počitač!

Programátor: z toho bych se, paní učitelko, zvencnul! Nejdřív bych sice obdivoval, co dneska ty krabicedovedou a jak jsou důležité například v medicíně, ale co to ostatní? Vždyť jsou zdrojem všeho spěchání a stresů! Místo aby zkracovaly pracovní dobu, tak ji protahujou. K udržení kvalifikace pak je třeba nových a nových kurzů, denních, večerních, brzy možná i nočních! Taky pěkný guláš, thank you!

Lékař: to je náročný úkol a záslužná práce. K tomu dlouhé studium, stáže, praxe ve špitálech. Ale je to něco! Poslání! Jenže: náš soused dr.Brown, zkušený již praktik, bude mít brzy soud. Sexuální obtěžování! Ten hodný medvěd! Tři pacientky (viděl jsem je v TV, hrozné babice) podaly na pana doktora žalobu v tom smyslu, že se jich před patnácti lety (už tehdy musely vypadat bídně) neslušně dotýkal při vyšetřování a dělal jim návrhy nějaké. Nějak jsem nepochopil jaké. Pan doktor je z toho úplně vedle, nic takového neudělal, věří, že soud vyhraje (jenže, připomínám shora uvedenou zmínku o právníkovi), ale ať tak či onak, už bude mít přišitý znamení, cejch!

V úvahu nepřipadá ani prodavač v obchodním domě. Vnucovat lidem věci, které v podstatě nepotřebujou! Usmívat se, i když vás bolí zub nebo trápí dna! Vychvalovat šmejd, měnit ceny, když jsou sejly ... opičárna, hrůza!

Účetní: to by mě možná bavilo, protože počty mi docela šly, ale ...asi bych se vztekal z toho, jak si stát vymýšlí stále nové umělé formulace, kličky, regulace, pravidla, jak se to všechno stále víc zamotává a zašmodrchává, stále pryč od jednoduchosti, jako by byla nějaký mor! Ne, cifršpion taky ne!

Pomyslel jsem i na bankovního úředníka (později možná manažera menší banky). Jenže to musí být znepokojivý pocit, to dennodenní osahávání stovek bankovek, šeků, sledovat milionový transakce a každý druhý týden za to dostat pár stovek. A každý den jinou kravatu, košili, ne-li oblek!

Sportovec-profesionál: mám v mysli zafixovaný sport jako činnost pro zábavu a zdraví, i když tedy se říká, že tím sportem k trvalé individualitě, ne, invaliditě, pardon, no dobrá, ale ten profi-sport, to je dneska mučírna! A na druhý straně ty příjmy fotbalistů, hokejistů, basketbalistů, tenistů ... to je připomínka rozmařilosti společnosti, diváků, co za tu podívanou platí horentní vstupné! A pak, i kdybych na to měl fyzickou kondici a uspěl, co bych si s tolika penězma počnul? Kdybych dal trochu třeba na nějakou nadaci nebo chudákům, asi bych to od kolegů schytal!

A tak jsem zevrubně uvažoval i o dalších možnostech a výsledek toho je naznačen v začátku mojí práce. Moderní konzumní společnost mě uživí, vláda mne nenechá umřít hlady. Ostatně za podporu či vyžebraný peníz budu si kupovat naučnou literaturu a vzdělávat se dále podle nálady a potřeb. Své znalosti budu předávat zdarma svým kolegům budižkničemům. Moje strava bude prostá a zdravá. Nebude stres, nebude strach. O kariéru, o majetek, rodinu, prestiž. A budu-li dbát o svůj zevnějšek, poslouží mi jako mimikry proti nelibosti společnosti.

Toť vše. Závěrem snad jen tuto malou poznámku: Vynechal jsem jediné, čím bych se chtěl stát: muzikantem. K tomu mi ale nebylo dopřáno shůry. A tak si snad zahraju až tam nahoře, na nějaké nebeské varhany, vážená paní učitelko

Pan Standfield dočetl, listy mu klesly do klína.

-To je nějaký ... propadající žák?- zeptal se.

-Kdepak, starouši. Je to nejlepší žák ve třídě!- odpověděla paní Linda.

-Zajímavé ... věru zajímavé!- konstatoval pan Standfiled. Vstal a přinesl si ke stolku láhev ginu. Nalil si notnou dávku, posadil se do klubovky a začal znovu číst písemnou práci žáka Collese...

Psáno pro Nový polygon



Diskuse


J. Kovaříček
10:05
5.5.2018

P. Dvořák
3:50
4.5.2018

F. Houžňák
6:46
4.5.2018

L. Písařík
2:44
4.5.2018

J. Brunner
2:39
4.5.2018

F. Houžňák
6:48
4.5.2018

J. Brunner
14:55
4.5.2018

počet příspěvků: 12, poslední 5.5.2018 10:05









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.