24.2.2019 | Svátek má Matěj


POVÍDKA: Léčka

29.12.2007

(Ukázka z mého románu Černá krev)

Vinárnu Merkur s bzeneckými víny na okraji městské čtvrti Karlov přeměnil v Česku asimilovaný irácký podnikatel Salman Harírí v seřadiště nepřizpůsobivých občanů. Koho jiného mohl nalákat na věčně porouchaný mrazicí box, teplé plechovkové pivo, čepovanou frankovku a arabský karbenátek falafel z moravskoslezských ingrediencí.
Federico Felliny by měl svůj Amarcord II. V nevětratelné krčmě poblíž železničního nádraží a kutlochů bezdomovců probíhal permanentní casting pro jeho role. Naskýtal se tu bouřlivý výběr zkrachovanců, virtuálních šlechtičen, počestných děvek i hřešících světic, alkoholiků s nevratným úbytkem mozkových buněk, somráků srkajících z nedopitých půllitrů a blahořečících sociálním dávkám, chmatáků, jimž nebylo nic svaté a vnucujících pětiprsté depilátory i modlitební knížky.
Azyl v tom škytavém pelechu hledali občas i vyjevení navrátilci z výkonu trestů, o které už ztratili zájem i postpenitenciární lidumilové. A všichni tito lidští výškrabci, nad ránem se vždy zimomřivým městem rozlézající neznámo kam, se hrdě bušili do hrudí a vykřikovali, že jsou to pravé podsvětí, ale byli naštěstí jen chamradí zločinu; to skutečné podsvětí o sobě tvrdilo, že je tím nejserióznějším společenstvím široko daleko.
Kolem žalostných ztracenců vytrvale kroužily jalové dívky bez duší a orgasmů, cítící jen jako masařky něco na zub. Našlo se i pár ostrých barabů se srdcem na dlani s kostrbatými čarami života a plným řejstříkem vroubků na policii. Říkalo se o nich, že jsou to bijoci, ale oni jen dávno přestali věřit v účinný dialog a raději vkládali nezbytný výkon spravedlnosti do svých výřečných pěstí a drželi jako jediní disciplínu v Merkuru v patřičných mezích.
Bosenský muslim Alijan Kazdach, představující se jako strojní inženýr, se tady přesto cítil nejlíp. Patřila mu zástavárna hned vedle, vcházelo se do ní ze stejné chodby, jako do vinárny. Mnozí štamgasti se napřed zastavovali v té milosrdně nemilosrdné směnárně, v níž končily i poslední zbytky jejich už tak chatrného jmění. Několik zoufalců se tam pokoušelo zpeněžit i věci zcizené ve vinárně - příbory, toaletní papír, reprodukce van Goghových Slunečnic, vývrtka či děštník a hygienické vložky kuchařek.
Byl plesnivý podzim, tramvaje vymačkávaly zamračené lidi, jak špinavou zubní pastu z děravé tuby a babí léto se marně drželo ranními zuby nehty. Vyzáblé větve zůstaly napospas plískanicím a listí začalo v parcích bez milenců tlít. Jejich zatuchlý pach se vnutil i do vinárny se stěnami obloženými levným smrkovým dřevem, co ze sebe dělalo mahagon, stejně jako si zdejší štamgasti mysleli, že jedině oni mají život zmáknutý ze všech nejlíp. A netrápili se přežitím ze dne na den, ani tím, že když smečku vlků vedl vůl, bylo to horší, než kdyby stál v čele volů sebeudatnější vlk.
Alijan Kazdach zval často do Merkuru z night clubů na istanbulský kus kus své nejlíp se snažící dívky. Ten večer byl ale sám, jeho kněžky měly pohotovost; hotel Imperial si pronajali za účelem narozeninového večírku starorakouští Němci pod heslem: Landsmanšaft zase doma.
Seděl otráveně na vysoké dřevěné štoličce, bokem k baru, zády opřený o rozvrzané opěradlo a tupě zíral na dvě polonaze se kymácející tanečnice. Pravou ruku měl položenou na barové desce z černé břidlice, vyleštěné do falešného mramoru, do něhož si poťukával ostrým nábojem ze samopalu AK 47. Byl to suvenýr z hor kolem Tuzly.
Díval se na tančící dívky, jejichž pohyby trhavě zpomalovaly záblesky stroboskopu. Napadlo ho, že by si měl umístit takovou blikací mašinku nad postel, aby mu zahnala sexuální nudu posledních dnů a jeho dívkám přidala na svůdnosti. Hlavně ho ale nebavilo, že za ním chodily, až si to s nimi odbyli klienti. Nežárlil, jen chtěl být vždycky první. V tomto byznysu to ale nešlo, pokud měl mít svých padesát tisíc měsíčně.
Před ním chladl krvavý biftek, který si objednal k večeři. Hlad ho ale přešel a z dlouhé chvíle jen cíleně bodal do masa hrotem náboje a představoval si, jak proniká do lidského masa. Připadalo mu to příliš bezbolestné. V době, kdy měl Srby za oblíbené terče, špičaté kulky nařezával do kříže, aby si křižáci užili co nejvíc té své kalvárie.
K baru se špatnou klimatizací, vodními dýmkami na okrasu a koprovými miskami se žluklými arašidy přistoupil elegán ve věku pozdního stáří. Několikrát zakroutil svým nosem, aby se aklimatizoval. Do zdejší zastavárny prošlých iluzí se vůbec nehodil. Byl bělovlasý, vysoký a statný. Měl zamračenou osmahlou tvář, ošlehanou pouštními vichry. Čišela z ní nesmlouvavost a zlá životní zkušenost.
Nevypadal tak staře, jak starý byl, ale bylo jasné, že též není o tolik mladší, jak se mohlo zdát. Vrásky ho dělaly drsnějším, než starším. Nešlo o jizvy cti po soubojích pruských dragounů a vše nasvědčovalo, že s útlocitem si nikdy příliš nezadal. Něco mezi kapitánem Achabem a Gabinovým Jeanem Valjeanem.
Ta věková rozpolcenost vycházela z jeho lesklých očích, jež vypadaly, že se ocitly omylem v obličeji, jehož snědá kůže připomínala rychlým zchlazením popraskanou sklovinu. Barmanka, co se právě vrátila z Thajska, si ho prohlížela, jestli není jako indický slon, jehož do záhybů zvrásněná kůže byla o třetinu větší, než plocha celého jeho těla.
Velké živé oči, vytrénované i bez dioptrií, měl šedomodré. Pod tmavým, jakoby naškrobeným obočím se zkrátka činila dvě čidla, jež vše rentgenovala zbytkem jiskření kdysi vzdorného mládí. Ten kontrast s bílou hlavou z něho dělal elegána s respektem. Stál střelecky pevně rozkročený a pohupoval se z nohy na nohu, jakoby se chtěl rozehřát, než si sedne na barovou stoličku.
,,Alijan Kazdach?" řekl a posadil se.
,,Pan inženýr Alijan... Kazdach!" nasupeně artikuloval ovíněný mladík s cigaretou v koutku úst a prsty s nábojem mu zůstaly výhružně trčet ve vzduchu; zle si měřil toho, co neměl páru, jak oslovovat šéfa podsvětí.
,,Salam alejchum! Říká se, že to umíš s ženami!" spustil arabsky starý muž, aniž se představil. ,,S půvabnými ženami," přidal lichotku do šeplavého Yesterday Paula McCartneye a gestem si objednal pivo.
,,Se starými dědky určitě ne!" řekl muslim česky, drze na něho vyfoukl kouř a znovu začal nábojem vyťukávat svoji znuděnou morzeovku. ,,Kam el - sáa?" zeptal se arabsky, aby se ujistil, že to na něho ten elegán s arabštinou jen nehraje.
,,Nad barem máš orloj!" zafuněl podivný cizinec. ,,Mluvíš anglicky?" přitáhl si misku s buráky, přičichl k nim, ošklíbl se a zase je odstrčil.
,,Žíkám, jak chci!" řekl muslim špatně česky. ,,O co jde...?"
Oba to na sebe zkoušeli, ale kdyby je slyšel pravověrný Arab, snadno by odhalil, že do jeho bezchybné mateřštiny měli daleko.
,,Prý nepohrdneš dobrým kšeftem," řekl bělovlasý muž, tvář se mu drobila v záblescích stroboskopu a vypadal jak strážce majáku.
,,Kdo to žíká?" svěsil koutky urostlý bosensko-kosovský playboy a někde uvnitř mu zahlodal červ, jak to ten nemožný opálený dědek, kdovíodkud dělá, že ho není schopný poslat ke všem čertům.
,,Znáš lidi, nic si nenechají pro sebe!" posmrkl muž. ,,To je ráže sedm dvaašedesát, kalašnikov, že jo?" ledabyle prohodil.
,,Ty ho někdy držel?" zašklebil se posměšně Alijan Kazdach, ale byla to jen křeč; vycítil, že ten muž pálil nejen z AK 47.
Cizinec vzal do široké dlaně plechovku piva, jemně nazvedl palcem uzávěr a jediným cvrnknutím silného ukazováčku si ho syčivě otevřel, jako by byl mistrem světa v čutání prstem bowlingových koulí a hostům u baru spadly údivem čelisti.
,,A co z toho? Kdo vůbec jsi?" znejistěl Alijan Kazdach a vztekle odstrčil talíř s netknutým biftekem.
Ten stařec ho rozhodil. Snažil se napodobit jeho neodolatelné charisma. Marně se tvářil jako Henry Fonda v Tenkrát na Západě. Cvrnknutím prstu by heineken určitě neotevřel. Zastrčil zlostně náboj do kapsy džínů.
V psychice gaunerů se starý muž vyznal. V samotářském životě, v němž sloužil vidině svého vyvoleného státu leviatanu i několika mocnostem, se naučil, jak s neřády jednat a nepustit si je za svá záda. Stal se tím, čím nikdy být nechtěl. Nakonec jediné, nač mohl být hrdý byl Izrael, jehož vlajku měl za vítězný štít, na němž modrá znamenala krev nejstaršího žijícího národa a bílá bledou závist nežidovského světa, hlavně Arabů.
Postavení kaca v Mossadu něco znamenalo. Rezident, lanařící agenty v Sýrii pro Izrael. Kdyby se jeho vnitřnosti neopotřebovaly patologií msty, mohl se dostat až do nejtajnějšího útvaru mecady, do Mossadu v Mossadu. Sám ale rezignoval, když pár jeho kombatantů v arabských zemích selhalo a do mozku se mu vetřela vášeň pomsty. Teď jen zuřivě sledoval zprávy z libanonské fronty.
Zasraní muslimové. Nač bylo těch jeho padesát roků kličkování mezi smrdutými Araby a pátráním po oběti své msty. Nikdo už o jeho služby nestál, všichni mluvili o válce, byli zanícení a pokrytecky hrdí, každý druhý v ní měl někoho ve zbrani a on nic. Jakoby vypadal z kola ven. A také že vypadl. I když mu to umírání za vlast připomínalo vyšinuté islámské mučedníky, prolévající svou krev za Alláha.
Přemýšlel, zdali se bosenští lumpové v něčem lišili od dvojitých agentů s dobře placenými rozvracečskými dušemi, pohrdajícími i sami sebou. Orientoval se v jejich červivých hemisférách a vsadil by svou sbírku jihoafrických zlatých krugerrandů, že z očí toho zabijáka vyčetl, jak ho uplatit. Ať vyhraje ten lepší. Ale mohl být vůbec mezi nejhoršími někdo tím nejlepším; nebyl ještě horší...?
Ten kšeftař s ojetinami všeho druhu nepatřil těm, kdož by odpírali kvůli svému svědomí vojenskou službu. Za zásadní pro určení výše svého IQ pokládal schopnost lhát, podvádět, ponižovat, nahánět hrůzu a zabíjet. Jeho přesvědčení, že v sobě má hormon úspěchu bylo skálopevné. Myslel si, že to samé si o něm mysleli i ostatní a ctili ho za to a ani by ho nenapadlo, že to nebylo uznání, ale jen obyčejný strach.
,,Nevypadáš, že by z tebe něco káplo!" řekl muslim podrážděně, když muž dlouho mlčel.
,,A co tohle? docílil žoviální seladon svého a bez skrupulí rozložil karbanicky na chladném barovém stolu vějíř ze stoeurových bankovek, vyjímající se na lesklé černé břidlici. ,,Stačí to místo rodného listu...?" podíval se sebejistě a k bankovkám přiložil jako eso do pokeru fotografii svůdné ženy a barmance přeteklo picolo.
,,Co s tím?" zaskočeně civěl muslim. ,,Co s tím...? opakoval. ,,Jsou vůbec pravé?" řekl rázně do nenadálého barového ticha mezi Beatles a Celine Dionovou, až se všichni otočili.
Hledal jen čas, aby se zklidnil a zareagoval, jak to nejlíp šlo. Cizí chlap, peníze na prkno a fotka nějaké ženské; měl ho snad za nájemného čističe?
,,Co to zkoušíš?" hlesl, odstrčil od sebe dívku, až se zapotácela a v blikání reflektorů komicky trhavě zmizela v zakouřeném přítmí.
Zakryl peníze nápojovým lístkem a vyjeveně se rozhlédl.
,,Říkám, že mám pro tebe kšeft," díval se mu starý muž do očí.
,,Vůbec nevím, co ty zač!" řekl, jak počestná dívka na prvním rande a pokrčil nos, jako by chtěl po čichu poznat, co má dělat.
Ten hromotluk na jeho vkus příliš páchl ruskou kolínskou a česnekem, přesto na něho udělal dojem. Byl v béžovém obleku dobré kvality i střihu, asi s pravými rolexkami na silném chlupatém zápěstí. Moc se v životě nenadřel, to by jinak neměl na dlouhých prstech bez revmatismu tak nechlapsky šlechtěné nehty. A dobře mu to chodilo.
,,Stačí, že já vím, co jsi zač!" řekl cizinec panovačně. ,,Tohle je jen malá záloha!" položil svou velkou dlaň na nápojový lístek, na malíčku levé ruky měl zlatý prsten s monogramem E. L.
Zneklidněný Alijan Kazdach si snad poprvé vůbec všiml svých hrubých prstů se zalezlou špínou za okousanými nehty. Napadlo ho, že by ten divný chlapík mohl těmi svými udržovanými dlaněmi klidně jako muftí držet korán, nebo v kardinálském nachovém rounu lecjakou křesťanskou svátost. Zbystřil, adrenalín s ním řádně zatřásl. Vzpomněl si na stejně neposkvrněné ruce, jež svíraly zakrvavenou dýku a mačkaly spoušť kalašnikova.
,,Nač záloha? O čem to žíkáš!" vzpouzel se, ale oči se mu zaleskly, jako by měl dostat vyrážku.
,,Řekněme, že mi moc k srdci nepřirostla!" řekl cizinec klidně a zaťukal šlechtěným ukazováčkem na fotografii.
,,Tvoje žena? Budeš dědit, až zemže?" zeptal se, a když si uvědomil, že se mu kvůli jeho výslovnosti chlapi u baru smějí, začal anglicky.
,,Jsi moc zvědavý; hlavní je, abys ji umravnil..." řekl starý muž a už to vypadalo, že se poprvé usměje, ale jen zvedl obočí.
,,Jak umravnil...?" naježil se mladík.
,,Prý máš sedmačtyřicet chromozomů jako supermale a k tomu ještě pohlavní chromozom XYY..." vymýšlel si, aby ho ještě víc zmátl. ,,Nadsamec..."
,,Fuck you!" zpanikařil Alijan Kazdach.
,,Boss a tak slabé nervy...?"
,,Kdo tě poslal?"
,,Hledám profíka..."
,,To jako že ji mám... úplně...?" zašeptal pasák z Balkánu vyděšeně, že ten chlap může být provokatér, s mikrofonem pod košilí.
,,Už jsi to někdy udělal?" bavil se záhadný host.
,,Jsi blázen! Vypadni!" zasyčel vylekaně muslim.
,,Zklamals mě..."
,,Je přece krásná; je škoda ji dát k ledu," řekl mladík potichu, vzal fotku a podíval se na ni zblízka; raději by ji měl ve své rotě šlapek. ,,Koupím ji..."
,,No právě! Musí proto žít, a čím živěji, tím líp!" ušklíbl se starý muž. ,,Tohle jsou tři tisíce euro. Tolik za každý měsíc sexu s ní," ukázal znovu na snímek.
,,Neměl bych ji to...?" uklidnil se Alijan Kazdach. ,,Jo, tak je to! Já budu makat a ty, starý úchyláku, budeš čumět!"
,,Nechci nic jiného, než abys z ní udělal otupělého tvora, který bude myslet jedině na sex. Máš na to šest měsíců," řekl záhadný muž klidně.
Muslim se v duchu samolibě ušklíbl, co ten starý žvanil asi mohl vědět o něm a sexu, když netušil, že by tu ženskou vyřídil za dva týdny.
,,Až jí přede všemi znemožníš, dostaneš ještě prémii...!"
,,Kolik?"
,,Deset tisíc..."
,,Korun?"
,,Platím jenom v euro!"
,,Alláhu akbar! Ty se na ni ale musíš vztekat!"
,,Šest krát tři, plus deset..."
,,To jako celkem osmadvacet táců...? V eurech?"
,,Jestli tak souložíš, jak počítáš, zbohatneš!" odfrkl pohrdlivě muž.
Věděl, že toho hochštaplera přeplácel, ale nevadilo mu to. Čím víc peněz dá za pomstu, tím bude lepší pocit, že stála za to. Jakoby je chtěl vyprat, vykoupit si za ně své svědomí. Stejně mu na nic nebyly.
,,Nejsi náhodou Žid?" přivřel zkoumavě oči Alijan Kazdach.
Cizinec se jen křečovitě pousmál, správně odhadl, že ten zlotřilý muslim by se za peníze spolčil i se všemi žido-americkými satany.
,,Bereš...?" řekl zlostně a představil si toho muslima, jak posedle odpaluje kaťuše Hizballáhu.
,,Ten prsten je síla!" ucítil mladík šanci a naklonil se nad starcův malíček. ,,Ten se mi ale líbí... Moc!"
,,To by sis ho musel vzít i s prstem!" zavrčel muž a sevřel lícní svaly.
Nechal si ho odlít ze zlatých matčiných šperků, které mu vděčný nechamtivý vrátný z dědovy textilky střežil celou válku. Byly do něho vyraty iniciály jeho sestry. E. L. Ten prsten byl fetišem pomsty.
,,Ty, poslyš... Nejsi ty Srb?" zarazil se ten nevyvedený mohamedán.
,,Vzpomněl sis na Tuzlu, Prištinu a další operační prostory Kosovské osvobozenecké armády?"
,,Fakt nejsi Srb?"
,,Kdybych já byl Srb, byl bys už někde v betonu," řekl posměšně muž, dal na bar deset euro a měl se k odchodu. ,,Máš z nich nahnáno, co?"
,,Alláhu akbar!" řekl mladík a uraženě se podíval.
,,Na Boha mají copyright jen Židé!" řekl klidně stařec a dal si hlt piva.
,,Ty seš Žid...?"
Muž mlčel, jen vyfoukl vzduch, jako když škytl přehlcený motor.
,,Chci její veřejné zostuzení! Pád až na dno dnoucí...!" řekl rázně a nechtěně zmáčkl plechovku, až trochu piva vystříklo.
,,Co je vůbec zač?" překvapeně k němu Alijan Kazdach vzhlédl.
,,Vdaná, dvě děti...!"
,,Do mých girls by ale pásla!" zadíval se muslim zálibně na snímek.
Málokdy ho něco vyvedlo z míry, ale nemínil se dostat v Česku do problémů s nějakým šťouravým dědkem, který byl kdovíkdo. Těch dobrých třicet tisíc euro krát jedenatřicet byly těžké prachy, jež se dávaly za likvidaci člověka a ne za zblbnutí pohledné ženské. Pořád ještě váhal, ale stále míň. Ten dědek byl cvok, ale myslel to vážně.
,,Chci, aby se s ní muž rozvedl a děti zůstaly s ním! A ona a její otec, hlavně její otec..." zašeptal cizinec dychtivě. ,,...ať se smaží v ohni pekelném! Víc nic!" sevřel rty.
,,Oúúúú... Asi ti pořádně hnuli žlučí!"
,,Do zítřka si to rozmysli!" řekl tajemný klient a vějíř bankovek nechal rozprostřený pod nápojovým lístkem na baru.
,,A co když je to vůl, z děcek má nervy a nebude chtít nic o rozvodu ani slyšet?" zapochyboval Alijan Kazdach.
,,Nabízím skoro milión! To už stojí za námahu něco vymyslet!" pokrčil starý muž rameny.
,,Nedala ti a ty se jí teď mstíš?"
,,Když ti to řeknu, bude z toho srážka za důvěrné informace!" řekl nevrle cizinec a nepřestával se mračit.
,,Hej ty, smál ses někdy?" zpytavě na něho pohlédl muslim.
,,Hraješ poker?"
,,Moc zdlouhavá přetvářka," ušklíbl se Alijan Kazdach. ,,Mám radši zásobník plný takovýchhle es!" zaťukal nábojem do černé břidlice.
,,Ty prachy ti tady nechám. Pro štěstí... Do zítřka.... " otočil se muž, a jakoby nechtěně si rozepl sako, aby mu bylo vidět pouzdro s berettou.
,,Promyslím si to!" polknul Alijan Kazdach. ,,Budu mít štěstí zítra, pozítřku i potom!" snažil se sebejistě uchechtnout.
Záhadný rozdávač karet si zapnul sako, sebejistě zvedl bradu Jeana Gabina, vzal z věšáku svrchník a zmizel ve dveřích. Už dávno měl plné zuby zkorumpovaného světa. Byl k ničemu se svojí ochablou imunitou.
Nevážil si ho, ale v té chvíli mu jeho zkaženost vyhovovala. Stačilo oddělit jednoho z parazitů a dát mu čichnout k pižmu peněz. Vetřelce, který nikam nepatřil, psychopata s vlastními pravidly a bez svědomí, zato se schopností manipulovat s lidmi a ničit je...
,,Ale stejně ti jde jen o fotra té ženské, úchyle!" pochopil Alijan Kazdach. ,,I tak mám dvacet táců z každé holky, měsíc co měsíc!"
Rozhlédl se, vsunul ruku pod nápojový lístek, zběžně bankovky přepočítal, prsty mu jely popaměti, jednu nechal na stole, ostatní nenápadně vsunul do kapsy džínů. Byly to tři tisíce. Nebyl zvyklý o věcech přemýšlet. V horách se muselo jednat. Místa, která opouštěli, obsazoval nepřítel. Kdo zaváhal a zbytečně lamentoval, byl vyřízený. Nepřemýšlel ani teď. Ostatně měl už zálohu.
,,Choděj sem čím dál lepší hosti," mrkl na dychtivou barmanku.
Vzal stoeurovku a podíval se na ni proti světlu. V trhavých záblescích stroboskopu vypadala noblesně. Prohlédl si ji jen ze setrvačnosti. Už hmatem poznal, že to nebyl padělek. Mohl si peníze nechat a na toho dědka i jeho děvku se vykašlat. Určitě by si ho ale našel. Ten revolver vypadal, že byl nabitý ostrými. Nač problémy; stačí, že ojede nějakou mrchu. Tři tisíce byly slušná suma, třicet tisíc ještě slušnější. Za nic...
Bělovlasý muž ale věděl své; šest měsíců ponižování vnučky esesmanky za jeho půl roku útrap s raportführerem Langrem. Tak se rozhodl Robert Löwinstein, osadník z izraelského Erecu, prahnoucí se pomstít. Byl to ale už někdo jiný, než bledý Robert Löwinstein při svém obřadu vstupu mezi muže bar micva.
Marně si namlouval, že jde o vyrovnání dluhu za svoji sestru Ester. Pieta byl jen zástupný problém slabosti, jež se mu se skrývala někde pod mečovou kostí, jako Skylla a Charybda, číhající na nicnetušící plavce. Chtěl pomstít sebe, svá ponížení, zneuctění svého rodu.
Kdyby se nenechal zneužívat, určitě by nepřežil, jako ostatní, co s ním byli v Osvětimi na jedné zavšivené palandě. Prostitut i kuplíř s vlastním životem. Měl ještě nějakou cenu? Měl vůbec někdy nějakou cenu...? Hájil se sám před sebou, že to pud sebezáchovy mu poručil, aby nechal čest ctí a snažil se přežít, ať se děje, co se děje.
Ale mohl být vůbec osvětimský, k smrti vyděšený a hladový židovský kluk kolaborant? A co když mohl, chtěl přece do minjanu, rady čestných židovských mužů...

Převzato s laskavým svolením autora z Bretislav-Olser.enface.cz



Diskuse


jan švestka
18:26
29.12.2007

škorpion
21:40
29.12.2007

saky´paky
10:51
31.12.2007

EWCZ+
18:54
7.1.2008

lucina (pes)
17:09
29.12.2007

škorpion
17:24
29.12.2007

Daniel.Ponča@seznam.cz
18:52
29.12.2007

láry fáry
15:36
1.1.2008

DJing cheb pako
1:11
29.12.2007

škorpion
1:14
29.12.2007

DJing cheb pako
2:14
29.12.2007

soul
0:08
29.12.2007

počet příspěvků: 12, poslední 7.1.2008 06:54









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.