Měl jsem ještě tři sourozence, kteří se podle paničky taky dostali k hodným lidem. (Teda nechápu, co myslí panička tím slovem TAKY) Vzhledem k tomu, že jsem kocour venkovní, který si chodí domů do suterénu jen odpočinout, slupnout něco dobrého, nechat se pomuchlovat nebo se schovat před nečasem, nedala mě panička kastrovat, za což jsem jí vděčný. Teda ty kočky v okolí jsou ale k nakousnutí... Otcem jsem se už asi stal, ale zatím nikdo nepožadoval alimenty.

Doma na mě volají: Míšo, Mišáčku, Mišuldo, Michale, Ty potvoro chlupatá, Ty černochu ohavnej a ještě několika nepublikovatelnými výrazy

Ke žrádlu dostávám: Granule, ořezy z masa od vaření, to co si ulovím - jsem ze známého rodu myšilovů a občas si donesu kousek myši či potkana domů, abych si užil pochvalu obou paniček. (Jo, pochvalu - když takhle tápete v lodičkách na podpatku zšeřelou chodbou ke garáži a uklouznete na potkaních střevech, tak má v tu ránu kočičák jmen!) A občas dostanu mlsek - Bobíka, někdy se urodí i kočičí konzerva, to bych snědl celou na posezení, ale oni s tím nadělají, že je toho moc a byl bych tlustej.

Ale já mám mnohem raději: No, já nejsem vybíravý, dokážu sblajznout i vařenou mrkev z hovězí polívky, kus meruňkového koláče (neměli ho nechat na stole na dvorku bez dozoru!), zkoušel jsem i třešně, ale ty mi vážně moc nejedou - pokud nejsou zapečené v bublanině.

Oblíbená činnost: Spánek je moje hlavní činnost doma a umím snad všechny spací pozice. Je pravda, že se často celé dny odmítám ven jenom podívat. Když mě chce panička vynést "v zubech" za dveře, vždycky zneviditelním někde za holínkou nebo přelétnu chodbu jako blesk, stočím se v pelíšku a začnu hlasitě chrápat, jako že: "To nemyslíš vážně, budit mě z tááák hlubokého spánku!" Je pravda, že je panička pěkná mrcha. Buď mě popadne a vyšoupne za dveře (a já se jí vrátím do 30 vteřin oknem), anebo podle zachrastí nějakou dobrůtkou a v tomto souboji nemám vzhledem ke své žravosti šanci vyhrát, vyletím na stůl k misce a mám smůlu! Jsem popadnut a dostrkán ven, kde je mi dobrůtka naservírována, abych se prý nečertil.

Já a moje paničky žijeme: No, prý jsme město. Ale les je hned pár metrů za domem na kopci. Těch kopců je kolem plno a prý jsou to Jizerské hory. Na to mě neužije! Bydlíme v domku se zahradou, která je celá moje! A jak jsem šikovný zahradník! Už jako kotě půlroční jsem prý pomáhal při prořezávání ovocného stromoví. Hlavně jsem se prý motal na žebříku pod nohy. No a loňskou úrodu jablek jsem začal tak šikovně sklízet, že jedna jablůňka zůstala skoro holá! Mám na to systém, vylezu co nejdál, kde mě ještě větve udrží, přilehnu a packou tak dlouho sekám po jablku, až to vzdá a upadne na zem. Pomáhám i při sázení cibule, to se snažím každou cibulku vyhrabat, protože ta díra je mi podezřelá. Co kdyby se pod ní schovávala myš? Dále pomáhám při pletí mrkve většinou tím, že si lehám napříč přes alespoň dva řádky, aby si mrkev pěkně lehla a byl dobře vidět plevel.

A nejzajímavější na mě je (pokračuje panička): Míšovou specialitou je záliba v mém vozidle. Ostatních aut se bojí a prchá před nimi do bezpečí. Když přijedu domů já a on je poblíž, přiřítí se lehnout si na příjezdovou cestu ke garáži. No lehnout… Svalí se na záda, všecky čtyři ve vzduchu a odmítá se hnout. Takže couvání do garáže se stává pro sousedy pěkným divadlem. Já zastavím, vylezu, otevírám bránu i vrata do garáže, za rohem vykukuje kocour. Sedám do auta, zařadím zpátečku, kouknu do zrcátka a uvidím u levého zadního kola podezřelý pohyb. Neutrál, zabrzdit na ručku, ven z auta, přímo za kolem leží kocour a civí na mě: "Co s tím, holka, uděláš?" Dřív jsem se ho snažila "odstranit", ale vytrvale se mi za auto vracel, až jsem mu jednou (ó té hrůzo!) přejela ocásek. Pokud si někdo (jako třeba já) myslel, že si dal od té doby pokoj, byl na omylu. Takže teď milého Míšu popadnu, strčím ho na sedadlo spolujezdce a vrátím se do auta. Jen dosednu, stočí se mi kocour do klína nebo za krk a mohu konečně do garáže.

Čím se mohu pochlubit? Jsem kocour statečný, bojovný a rád cestuju. Nemám rád přepravní obaly, proto cestuji jen na krátké vzdálenosti rodinným vozidlem. Jednu věc nemám rád - rámus. A jsem na něj citlivý stále víc. Rád zlobím psy všech velikostí, protože máme před zahradními vrátky lípu, takže jdu na cestu rozzuřit nějakého hafana, vyřítím se na strom a shora mu od plic řeknu, co si myslím o něm a celé jeho rodině.

Moje obrázky: Zatím jich není moc, protože panička dostala foťák od Ježíška a na mě zrovna přišly touhy, takže se doma ukazuju jen výjimečně.

Můj člověk je: Zuzka