20.5.2019 | Svátek má Zbyšek


PORTRÉT: Kobík

30.8.2006 22:15

Narodil jsem se: v červenci 2003, takže jsem nedávno oslavil narozky. Doufám, že mám před sebou ještě dlouhý život, protože činčily se prý v zajetí dožívají při správné péči dokonce 15-18 let. Kobík činčila 2

Doma na mě volají: Kobíku, Kobíčku, Kobajzi, Kobule bambule, ty myško chlupatá, ale taky Ticho!, NechTohoUž!, Zalez!, atd. Ty poslední jména pronášená zvýšeným a rozčileným hlasem jsem si vysloužil jen proto, že jsem noční zvíře a někdy, když to na mě padne, dělám takový rambajs, že je to slyšet až přes zeď a možná i ještě dál.. jenže já musím lomozit a nemůžu si pomoct, takže je to vůči mně hrozně nespravedlivý.

Já a moji lidičkové žijeme: v Praze. Mám svůj domeček v kleci. Je to taková dřevěná zastřešená boudička, v ní trávím převážnou část dne. Tam se schovávám, mám rád svůj klid. V kleci mám ještě 2 poličky a velikou jabloňovou větev, po které si šplhám, okusuju ji nebo si na ní jen tak sedím a pozoruju okolí.

Do misky dostávám: mix různých hlodavčích granulek a semen, které panička shání kde se dá. V obchodě prodávají směsi určené přímo pro nás, činčiláky, jenže jsou plné oříšků, rozinek a slunečnicových semínek, což je moc tučné a pro udržení činčilí linie a zdraví prý naprosto nevhodné (a já to mám zrovna tak rád..). Taky musím mít pořád k dispozici seno a větvičky ovocných stromů na broušení zubů a na hraní. Sem tam mi dají čerstvý lísteček pampelišky nebo jitrocele, ale to tak jenom 1x týdně, prý to není pro mé bříško moc dobré, já se na to ale vždycky vrhnu, jak když jsem týden nejedl, já vím své, co je pořádná mňamka.

Největší pochoutkou pro mě ale je, věřte nevěřte, bodlák. Čím pichlavější, tím lepší. To si ho takhle vezmu do předních tlapiček, zálibně si ho prohlížím, ňuchám k němu, přehazuju si ho mezi tlapkama jak horký brambor, oklepávám střídavě jednu tlapku po druhé, občas i vykviknu, protože píchá, ne že ne, ale já si ho vychutnám do poslední bodlinky… lidi, to je tak božský pamlsek…Taky moc rád koušu usušená jablíčka, rozinky a chleba, zkrátka všechno hezky suché a tvrdé…mokrá zelenina a ovoce, to není nic pro mě.

Oblíbená činnost: tak úplně nejradši jsem, když mě panička nebo páníčkové vypustí z klece ven a já si můžu volně pobíhat, skákat a hlodat různé zajímavé věci, jako je nábytek, boty a všemožné kabely a šňůry. Což mi ovšem moji lidé zatrhli, pouští mě už jenom v předsíni a ještě pod dohledem. Stejně mě kolikrát neuhlídají a já se do něčeho báječného zakousnu, tu do botníku, tu do skříňky, ani obyčejnou zdí nepohrdnu. Kobík činčila 1

Někdy se vám rozběhnu jako střela, lítám takřka nadzvukovou rychlostí a dokážu vyskočit na zeď do výšky aspoň ? metru, tam se odrazím tlapkama, elegantně dopadnu na zem a běžím zas dál. Občas přiběhnu, nechám se podrbat za ouškem, na čumáčku nebo pod krkem, to se mi moc líbí, blaženě při tom přivírám oči a nastavuju se do co nejpříjemnější polohy. Na žádný velký muchlování mě ale neužije, musím přece zas běžet dál a hlodat a hlodat…domů do klece se mi pak vůbec nechce… jsem ale docela poslušný, nakonec dám říct a buď tam nakonec vlezu sám nebo se nechám vzít do ruky a do klece odnést. 

V noci strašně rád lomcuju mřížema v kleci, zakusuju se do nich, hrabu a snažím se dostat ven, dvířka musím mít dokonce na visací zámeček, protože jsem se je naučil sám otvírat. Nechápu proč je všude takový klid a ticho, proč všichni spí, když mně se vůbec nechce.

Nejzajímavější na mně je: asi moje koupání.. jsem totiž hrozně čistotný a moc rád se koupu, ale nepředstavujte si vanu plnou vody a mě v ní.. já se koupu v misce se speciálním činčilím pískem, no to vždycky uplně zapomenu na okolní svět, prostě se převaluju, rochním, otáčím se, dělám úplné kotrmelce a salta. Panička nebo páníček se sice někdy zlobí, že dělám hrozný nepořádek okolo, ale mě to vůbec nevadí. Takže, když to shrnu, je to prostě úplně boží, proti té člověčí mokré, studené a někdy i horké sprše. Koupání v písečku doporučuju, protože to se určitě odvážete zrovna jako já (tenhle odstaveček o mně napsal mladší syn paničky, hrozně rád mě totiž při tom pozoruje, asi to chce všechno okoukat a pak vyzkoušet).

Moji lidé jsou: Romana, Štěpán a Dan Vaňousovi

Romana Vaňousová


České ženy jsou na rodičovské nejdéle, návrat do práce mají nejtěžší
České ženy jsou na rodičovské nejdéle, návrat do práce mají nejtěžší

V Česku máme jednu z nejdelších rodičovských vůbec. Matky dvou dětí stráví doma průměrně 6–8 let, přestože by se mnohdy chtěly vrátit do práce dříve. Jaké jsou u nás rozdíly v rodičovské oproti ostatním evropským zemím?

Diskuse


Zdena
8:10
31.8.2006

Romana
10:36
31.8.2006

Vakandi
13:49
30.8.2006

YGA
11:48
30.8.2006

Zdena b.p.
12:09
30.8.2006

Medvídek
10:56
30.8.2006

Zdena b.p.
10:01
30.8.2006

Beňa
9:48
30.8.2006

Romana (Kobík spí :-)
9:00
30.8.2006

Li
9:23
30.8.2006

Pája
10:35
30.8.2006

Fallowa
8:46
30.8.2006

tosca
8:43
30.8.2006

Li
8:42
30.8.2006

Vave
8:34
30.8.2006

Pája
10:38
30.8.2006

Vave
10:52
30.8.2006

Zdena b.p.
11:19
30.8.2006

Pája
12:14
30.8.2006

Rákšasí
12:17
30.8.2006

Vave
12:20
30.8.2006

Zdena b.p.
12:22
30.8.2006

jenny
8:22
30.8.2006

Alča
7:45
30.8.2006

jamesonka
...
7:30
30.8.2006

Rákšasí
7:07
30.8.2006

Hana Williamson
1:11
30.8.2006

počet příspěvků: 28, poslední 31.8.2006 10:36