30.8.2016 | Svátek má Vladěna






POLITIKA: Zpravodajci - eintopf v hlavě

23.9.2014

Někteří vojenští zpravodajci by si údajně přáli, aby jim velel někdo z jejich služby. Z aféry Nagygate si zřejmě žádné ponaučení nevzali

Vojenské zpravodajství dostane příležitost k rehabilitaci. Nelze totiž pominout, že ve službě kromě profesionálů působí i excentrici, kteří se v minulosti věnovali činnostem, jež jim nepřísluší.

Někteří vojenští zpravodajci si zřejmě pletou pojmy. Podle všeho chtějí do řízení armády zavést prvky samosprávné demokracie. Proto se vyjadřují – a bezesporu i mohutně lobbují – v případě jmenování nového ředitele Vojenského zpravodajství.

Vojenské zpravodajství (VZ) je nominálně jedna zpravodajská služba, která je však složena ze dvou. První působí v rámci České republiky, druhá v zahraničí. Ta první byla po listopadu 1989 předmětem velkých prověrek, ta druhá přešla změnu režimu „suchou nohou“. To je velmi pozoruhodné. Kdo ví, nakolik se to podepsalo na vzniku nedávné aféry Nagygate.

Milenka a šéfka sekretariátu premiéra české vlády a dnes jeho manželka Jana Nagyová zaúkolovala vojenské zpravodajce, aby sledovali premiérovu exmanželku Radku Nečasovou. Což učinili. Nastal „šrumec“, padla vláda a případ nakonec oprávněně skončí u soudu.

Očistný proces

Vojenské zpravodajství proto bude mít šanci nastartovat očistný proces nejen v oblasti personální a operativní, ale i vzdělávací. Pro některé vojenské zpravodajce bude totiž zřejmě objevem rozdíl mezi dojmem, který mají o svém legislativním postavení, a tím, jak zákonodárce upravil činnost jejich služby.

Poměrně čerstvým poznatkem pro některé vojenské zpravodajce například může být skutečnost, že jejich působnost je omezená pouze na oblast obrany – a na oblast bezpečnosti pouze při zabezpečování informací, které mají původ v zahraničí. Službu úkoluje pouze vláda a prezident s vědomím vlády. Informace služba předává pouze zákonným adresátům prostřednictvím (nebo alespoň s vědomím) ministra obrany.

O paní Radce Nečasové není v zákoně ani slovo, z čehož vyplývá, že pokud nebude ohrožovat obranyschopnost republiky, nemůže ji VZ učinit předmětem sledování ani takzvaného kontrasledování. Navíc Vojenské zpravodajství nemůže být úkolováno nikým, kdo se chce stát paní Nečasovou. Takové osobě VZ nemůže předávat informace ani omylem.

Nepoučení příslušníci

Aniž bych se chtěl dotknout cti a schopností mnoha profesionálů z Vojenského zpravodajství, nelze pominout, že v něm jsou i excentrici, kteří za předchozích ředitelů VZ vykonávali některé podivuhodné činnosti. Ty budou předmětem soudního jednání.

Nelze si však nevšimnout, že jisté anomálie se okolo Vojenského zpravodajství objevují dosud. Nyní jde o obsazení postu ředitele této služby.

Horkým favoritem je bývalý policista a civilní rozvědčík Jan Beroun. V mezidobí si i odskočil do civilu, přičemž hospodaření s privátními penězi je pro všechny státní zaměstnance neocenitelná zkušenost. Nyní získal i nejvyšší bezpečnostní prověrku, a tak by mohl být jmenován.

Nejde však o Berouna, ale o skutečnost, že se proti němu zvedl odpor, protože není příslušníkem VZ. Je to možná důsledek lobbingu některých nenapravitelných zpravodajců, kteří se už zase věnují činnostem, po nichž jim nic není. Z aféry Nagygate si zřejmě žádné ponaučení nevzali. Jejich mottem je zjevit veřejnosti, zejména odborné, přání příslušníků zpravodajství, aby jim nevelel nějaký „cizák“. Přáli by si prý někoho ze svého kruhu.

Další dva adepti

Objevuje se jméno pověřeného ředitele Vojenského zpravodajství Rostislava Pilce, který skutečně vzešel ze služby. Je to tedy zpravodajec, který na rozdíl od svých předchůdců o VZ hodně ví. Ale ouha! Jsou tací, kterým „vadí“, že po vypuknutí aféry Nagygate Pilc přiznal, že Vojenské zpravodajství působilo mimo zákon, a „postavil se na stranu vyšetřovatelů“. Místo toho, aby to Pilcovi přinášelo respekt a zvyšovalo jeho šance být jmenován řádným ředitelem Vojenského zpravodajství, má někdo zevnitř drzost mu to vyčítat. Neuvěřitelné! Je jasné, že uvnitř služby je ještě leccos špatně. Proto někteří vojenští zpravodajci generují třetí jméno.

Libor Kutěj je kádrový příslušník VZ a konečně někdo, koho by si někteří vojenští zpravodajci „přáli“. To je hezké – až na to, že se jich nikdo neptal. Viděno z odstupu, Kutějovi může taková podivná preference jen uškodit. Být oblíbeným velitelem je skutečně rychlá cesta do pekel. (Je velký rozdíl mezi oblíbeným a respektovaným velitelem. O praktických důsledcích vtipně pojednává pamětnický film Bylo nás deset.)

Předchozí líčení implikuje ještě jeden obecný závěr. Přeje-li si mužstvo někoho za velitele, nelze vyloučit, že na něho někdo má kompromitující materiály, takže by ve vedoucí roli „tikal jak hodinky“ – a někomu by se nemohl odvážit říci „ne“. Odpor proti jmenování pak obecně spíše nasvědčuje tomu, že na kandidáta kompromitující materiály nejsou.

Přenos zkušeností

Objevují se ale i argumenty z oblasti odborné. Například by prý někteří politici raději viděli místo Berouna někoho, kdo má s řízením služby zkušenosti. To je záludný argument, protože pak by se nikdy nikdo nemohl stát ředitelem služby, pokud jím už nebyl. Jak by se jím ale mohl stát poprvé?

Beroun určité zkušenosti s řízením má, neboť byl náměstkem ředitele Úřadu pro zahraniční styky a informace (ÚZSI). To však byla služba civilní, čímž jsme možná u nejdůležitějšího zádrhele. Je, či není vhodné přecházet mezi zpravodajskými službami různých typů? Mezi vojenskou a civilní, vnější a vnitřní? Jistý odpor zevnitř služeb proti těmto přechodům naznačuje, že to v podstatě prospěšné je (není to však dogma).

Nejde jen o přenos určitých zkušeností a získávání jiných, ale i o zpřetrhání určitých vazeb, které mohou od jisté míry představovat bezpečnostní riziko. A to je přesně důvod, proč by bylo vhodné, aby ředitelem Vojenského zpravodajství byl jmenován někdo zvnějšku této služby. Právě kvůli tomu, čím si služba v nedávné minulosti prošla – a čím si v návaznosti na to bude ještě muset projít.

Neodpustím si doušku. V případě Berounova jmenování by bylo možná optimální, aby se jeho zástupcem stal právě prozatímní ředitel Pilc.

LN, 20.9.2014



Diskuse


K. Janyška
16:57
23.9.2014

Š. Hašek
15:00
23.9.2014

M. Prokop
10:10
23.9.2014

I. Schlägel
11:23
23.9.2014

počet příspěvků: 6, poslední 23.9.2014 10:10









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.