Máme už pár měsíců po volbách, ale stále máme prozatímní vládu. Vládu, které dominuje strana, která ve volbách fatálně propadla. A i když nová vláda je již zformována, stále nevíme, kdy se její členové ujmou úřadů a jakými změnami ještě projde.

Období dlouhého bezvládí nebo střídání slabých vlád bývají typická pro země s vadným politickým systémem. Takovými bylo dřívější Rakousko-Uhersko, Francie před de Gaullovou změnou ústavy, Itálie do roku 1993, současná Belgie, současné Česko.

To by se ve Švýcarsku stát nemohlo. Ani v USA.

Proč: švýcarská a americká ústava je psána tak, aby fungovala. Psali ji lidé se systémovým myšlením. Česká ústava je naproti tomu dílem skupiny komunistických právníků průměrných kvalit, kteří se ve škole učili nazpaměť poučky o socialistické zákonnosti, ale nechápali podstatu vztahů mezi lidmi. Nechápali základní mocenskou mechaniku. Logika byla jejich slabou stránkou a navíc neuměli pořádně česky.

Praktický příklad: jak si vykládat formulaci "prezident jmenuje vládu"? Podle některých právníků je vše zřejmé: prezident přece musí jmenovat vládu. Má povinnost chovat se jako notář, který vám také nebude rozmlouvat uzavření smlouvy, se kterou za ním přicházíte.

Podle jiných právníků prezident nemá žádnou takovou povinnost. Může jmenovat, nemusí jmenovat. Právní názor proti právnímu názoru. Mezitím státní dluh roste a ve veřejných výdajích se mohutně krade.

Ať tak nebo onak, česká ústava postrádá definici procedury, která by měla následovat, když prezident nejmenuje vládu. Když něco takového udělá programátor, počítač ohlásí chybu typu "procedure not defined". Když podobnou chybu udělají autoři ústavy, právníci a politologové mudrlantsky pohovořují o tom, že je třeba, aby se ústavní zvyklosti časem "usadily", že jsme ještě "nedospělá demokracie", že je to "v lidech", a tak dále. Tuny bezcenných kydů a blábolů chrlené státní televizí na náklady daňových poplatníků.

Kdepak, vážení přátelé. Není to v lidech ani ve vyspělosti demokracie. Problém je technického rázu: procedure not defined.

Státy, které mají systémově správně napsané ústavy, tyto problémy neznají. Americký prezident je současně předsedou vlády, takže odpadá problém se jmenováním premiéra, jmenováním vlády, s koaličním vyjednáváním o ministrech, atd.

Vzniká námitka, že prezidentský systém by mohl v evropských podmínkách vést k diktatuře. Že prý jedině parlamentní systém s poměrným hlasování je ta pravá demokracie. A že máme středoevropské tradice, a že je nutné nechat systém "usadit". A pak za padesát nebo za sto let už bude dobře.

Tahle námitka také zaznívala v jedné chudé středoevropské zemi, která měla za sebou dlouhou dobu nestability, ba i občanských válek. Řeč je samozřejmě o Švýcarsku. Když Švýcaři ve 30. letech 19. století opisovali americkou ústavu pro vlastní potřeby, také se báli silného prezidenta. (Měli ještě celkem nedávnou zkušenost s Napoleonem.) Jak to vyřešili?

Namísto prezidenta zavedli prezidium: kolektivní orgán, který má podle ústavy vždy právě sedm členů. Orgán se nazývá Federální rada neboli Bundesrat, Conseil fédéral, Consiglio federale, případně Cussegl federal (to je rétorománsky, kdybyste náhodou váhali.) Každým rokem je jeden člen vlády jmenován formálním prezidentem bez faktických pravomocí. Tím je vyřešen problém kumulace moci v jedněch rukou: diktátorem se prostě nikdo stát nemůže.

Sedmičlenná "prezidentská vláda" je také důvodem, proč Švýcarsko například nemá ministerstvo zdravotnictví: protože ke zvýšení počtu členů vlády by bylo třeba změnit ústavu. To je velmi úsporné opatření, zejména ve srovnání s vládami, kde se ministerská křesla vyrábějí uměle. Aby se všichni koaliční partneři nasytili moci a peněz.

Jmenování švýcarské vlády je přímo v rukou parlamentu, tedy Federálního shromáždění. Prezident je Federálním shromážděním vybírán z řad vlády vždy na dobu jediného roku. Žádné folklorní tanečky jako na Pražském hradě. Žádné "pověření k sestavení vlády" a podobná ptydepe jako z Havlových absurdních her. Švýcarský proces je jednoduchý a přímočarý. Švýcarská ústava nezná rozplizlé formulace typu "prezident jmenuje". Švýcarsko nepotřebuje televizní exhibice politologů a ústavních právníků debatujících o svých názorech na pravomoci prezidenta.

Proč, proboha, Česko nemůže mít pořádnou ústavu napsanou gramotnými, systémově uvažujícími, inteligentními lidmi?

Argumenty, že nejsme jako národ dostatečně vyspělí, jsou hloupost. Švýcaři přijali pořádnou ústavu po dlouhém váhání teprve v roce 1848, když prožili desítky let v chaosu a v občanských válkách. Změna systému má za následek změnu chování lidí. Vždy a všude.

Nová ústava.cz