Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996POLITIKA: Test loajality
Korupce ve veřejné správě České republiky není ničím novým. Ruka ruku myje na úrovni komunální i vrcholné politiky. O neprůhledném propletenci vztahů kapitánů byznysu a politiků, ne-li celých politických stran, pochybuje málokdo. A sotva kdo bude také rozporovat podezření, že korupčníkům a klientelistům se tradičně nejlépe vede na ministerstvu obrany, kde se rozhoduje o zakázkách s takřka astronomickými rozpočty.
Stávající ministr obrany Alexandr Vondra by rád poměry změnil. Jeho konkrétní kroky to potvrzují. Resort obrany postupně opouštějí nejpodezřelejší osoby. Na ulici ovšem nekončí. Naopak zhusta míří na ministerstvo financí. Tomu momentálně velí jeden z někdejších náměstků ministra obrany, Miroslav Kalousek. Pro něj jde o dávnou minulost, náměstkoval v letech 1993 až 1997. Alexandr Vondra přitom tvrdí, že právě v devadesátých letech byl systém připomínající chobotnici nastaven. Kalousek ale připomíná, že byl propírán ze všech stran a nikdy mu nic dokázáno nebylo. Má pravdu, přitom oněch kauz byla spousta: padáky pro českou armádu, modernizace tanků T-72 a jejich prodej do Alžírska, štábní informační systém, prodej kasáren na pražském náměstí Republiky, výměna stíhacích letounů MiG-29 za polské vrtulníky nebo miliardová zakázka na dodávky potravin armádě. Podobně čistí jako Kalousek vyšli z nejrůznějších podezření i další náměstci.
K řadě z nich cítí Miroslav Kalousek nebývalou loajalitu, pakliže nejde přímo o vztah otcovský. Martinu Bartákovi, náměstkovi ministra obrany v letech 2006-2009, nabídl křeslo náměstka na financích poté, co o jeho služby na obraně neprojevil zájem Alexandr Vondra. Náměstka ministra obrany v letech 2002-2003 Pavla Severu prosazoval do funkce generálního sekretáře TOP 09. Jaké měl úmysly s náměstkem ministra obrany v letech 2003-2010 Jaroslavem Kopřivou, můžeme jen spekulovat. Kopřiva v létě ve funkci skončil kvůli dojednávání provize ze stamilionové zakázky na nákup minometů. Na jeho schůzkách s lobbisty prý byla zmiňována i jména Severy a Bartáka.
Loajální byl i Martin Barták. Na ministerstvo financí si s sebou z obrany přivedl dva vlivné muže. Prvním je bývalý náměstek Jan Fulík, který stál za podivným pořízením letadel CASA, kvůli němuž bude Česká republika čelit žalobě Evropské komise. Druhým pak bezpečnostní ředitel úřadu David Průša.
Dlouho se zdálo, že loajalita někdejších špiček ministerstva obrany je neprůstřelná. Ale protože – jak známo – „vyšší bere“, nabourala ji loajalita mnohem silnější, loajalita k stěžejnímu českému spojenci a k pověsti země za hranicemi.
Martin Barták měl podle někdejšího amerického velvyslance u nás Williama Cabanisse* a prezidenta americké pobočky firmy Tatra Duncana Sellarse za vysokou finanční částku nabízet urovnání problémů mezi firmami Tatra a Praga, které blokovaly obchod Tatry s ministerstvem obrany. Čerstvě se jako svědek proti Bartákovi přihlásil i americký podnikatel a ekonom Marc Ellenbogen. Za Martina Bartáka se naopak postavil ředitel společnosti Praga Export Petr Ptáček. Nadnesl otázku, proč Cabaniss informuje o dění před třemi lety až nyní. Na druhou stranu nelze pominout, že na českou korupci si američtí diplomaté neoficiálně stěžují už roky. Jednou z posledních kapek mohla být i nedávná zkušenost Americké obchodní komory, která před sněmovními volbami s českými partajemi a neziskovými organizacemi projednávala koncepci protikorupčního boje. Ovšem po volbách se po hezkých předsevzetích slehla země.
Být obviněn bývalým velvyslancem Spojených států amerických je silná káva. Zvlášť když Barták fungoval jako součást administrativy, která deklarovala, že transatlantickou vazbu pokládá za klíčovou. Tuto třaskavou nálož nemohli k Washingtonu loajální premiér Nečas a ministr Vondra přehlédnout. Stranou musela jít i někdejší Bartákova těsná spolupráce s vlivnými figurami občanských demokratů Janem Vidímem a právě Petrem Nečasem. Ostatně i do Fischerova úřednického kabinetu byl Barták vyslán na post premiérova zástupce coby nominant ODS s pevnou důvěrou stranického vedení. To všechno je teď minulostí.
Petr Nečas přitom může z celé šlamastyky vyváznout beze šrámu. Nejenže Bartákovo údajné počínání jednoznačně odsoudil. V premiérův prospěch hovoří i jeho osobní poctivost a letitý tlak na bourání korupčních a klientelistických vazeb. Úspěchů zatím moc nemá, dokonce ani jeho vlastní poslanci nemíní ukončit angažmá ve firmách se státní účastí, o to radikálnější proto Nečas musí být v situacích, v nichž může naplno ukázat své svaly. A to i za cenu dalšího koaličního konfliktu s místopředsedou TOP 09 Miroslavem Kalouskem. Ten přitom tahá za kratší konec provazu. Sám sice čistý jak lilie, ovšem obklopující se lidmi, kteří jsou zpochybňováni jeden za druhým. Zkoušena je tím nejen loajalita ministra financí, ale také míra loajality ministra zahraničí a šéfa TOP 09 Karla Schwarzenberga. Dosud s Kalouskem tvořil nerozbornou dvojici a při každé příležitosti se jej zastával. Nyní to tak jednoduché nebude. Zatímco kdysi mohl Karel Schwarzenberg nad spolehlivostí kontroverzního Jiřího Čunka mávnout rukou, Kalouskova zarputilost otřásá jak koalicí, tak česko-americkými vztahy. Tím spíš bude zajímavé sledovat, jak dlouho Kalouskovo bratrství s někdejšími druhy z ministerstva obrany vydrží.
Všimněme si při tom všem spekulování jedné věci. Celá Bartákova kauza sklouzává do roviny gest, symbolů a politických tanců. O víkendu vyústila v koaličně-opoziční přestřelku, za čí vlády byl resort obrany neprůhlednější. Obávám se, že se ocitáme na nejlepší cestě nebojovat ani tak s korupcí samotnou, jako ji spíš používat coby klacek na politické oponenty. Proto buďme vděční aspoň za onen tlak ze zámoří, který nejspíš hned tak nepoleví. Ve Spojených státech je lobbing také častým hybatelem politických a legislativních dějů. Vztahy mezi politiky, státními úředníky a lobbisty tam jsou však nastaveny na mnohem vyšší a etičtější úrovni než v českém Balíkově.
Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6
⃰ pan Cabannis je již tři roky členem rady automobilky Tatra - pozn.red.
