Nebývá příliš zvykem vysílat politická poselství uprostřed vánočních svátků. Kdo tak učiní, zjevně počítá s tím, že se stane středem pozornosti.

Proto poněkud překvapilo, když k tomuto kroku navíc přistoupil křesťanský politik – první místopředseda KDU-ČSL Marián Jurečka. Světu sdělil, že zvažuje kandidaturu na šéfa strany. Uteklo čtrnáct dnů a Jurečka na sklonku minulého týdne oznámil, že do této bitvy nepůjde. Prý se nakonec stejně zaobíral hlavně tím, zda vůbec zůstat ve vysoké politice. Manželka mu však dala požehnání, proto je dál připraven fungovat po boku Pavla Bělobrádka, který to podle Jurečky špatně nedělá.

Před minulým volebním sjezdem lidovců proběhl stejný manévr se stejným výsledkem. Od té doby se ale cosi změnilo. Bělobrádek se důsledně profiloval jako politik, pro kterého jsou zásady - prezentované na pozadí zahraničněpolitických témat, migrační krize či střetů s hnutím ANO – důležitější než uspokojování většinového veřejného mínění.

Marián Jurečka v tradičním tandemu „hodný a zlý“ připomínal toho, který je smířlivý, vstřícný a hladí po hlavičkách. Když se nyní hlásí k záměru „vytvořit silnou protiváhu proti ČSSD a ANO Andreje Babiše“, dopouští se na něj nezvykle ostrého a jednoznačného politického stanoviska.

Naopak Bělobrádek může část spolustraníků svou vyhraněností iritovat. Nehraje politické hry, nepitvoří se, vyjadřuje se, k čemu uzná za vhodné, když má pocit, že otázka, kterou dostane je hloupá, odpoví tak, aby to všem bylo jasné. Nadto nepředstírá, že pro něj politika znamená víc než rodina či zdraví, a je ji připraven kdykoli opustit.

I kdyby si lidovci třeba v duchu přáli mít v čele někoho víc lavírujícího, budou muset letos vybrat zase Bělobrádka. Vedle něj a Jurečky sice loni zaujaly ještě dvě figury, ale s nimi by k extra štěstí nepřišli. Jiří Čunek těží z pevného zázemí na Zlínsku, kde vykonává mandát hejtmana, starosty Vsetína a senátora. Kromě toho nezvykle vřele fandí Andreji Babišovi. Má ale pravdu v tom, že mu pražské politické, mediální a aktivistické prostředí nakloněno není.

Z bažin na vrchol

S Babišem si nadstandardně rozumí i ministr kultury Daniel Herman, který se na podzim paradoxně stal i oblíbencem entity, která bývá zbytečně pejorativně nazývána „pražskou kavárnou“. Tyto hodnotově jednoznačně ukotvené spoluobčany zaujal svým postojem k Číně a Tibetu natolik, že se dál nezaobírali detaily a souvislostmi. Členové KDU-ČSL přesto preferují typy – řekněme – zemitější.

Dnes to vypadá, že jarní lidovecký sjezd zaměstná zejména snaha vytvořit se Starosty a nezávislými společný blok, který by byl třetí silou české politiky, a že personální rošády budou omezeny na minimum. Vykládat si to ale jako personální vyprahlost nebo nedostatek odvahy postavit se lídrovi nelze – ani u lidovců, ani v ČSSD, kterou také čeká sjezd, ani u dalších stran. A to ani v případě, že by na oné personální vyprahlosti něco bylo.

Prvotním cílem partají je přece uspět ve volbách. Třást se svými špičkami na prahu volební kampaně by bylo sebevražedné. Kdo by tak přesto učinil, mohl by být později obviněn, že svojí neloajalitou oslabil volební zisk.

Kromě toho mají klasické strany proti sobě ANO s firemní disciplínou. Babišovci se dokonce netrápí ani ideovou a programovou diskusí a mohou se plně soustředit na vedení marketingové kampaně. Jakkoliv na tom není nic moc obdivuhodného, ostatní aktéři jsou nuceni se tomuto trendu aspoň zčásti přizpůsobit.

O to veselejší to bude ve stranických centrálách po volbách. Což platí i pro lidovce. Sladěná dvojice Bělobrádek-Jurečka je sice vytáhla z bažin bezmála na vrchol, ovšem ani ona zde není na věčné časy.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus