19.3.2024 | Svátek má Josef


POLITIKA: Reforma veřejných financí jako politické rozhodnutí

7.6.2007

Loajalita nemusí být v současnosti něco oceněníhodného. Méně pak v politice, kde spíše než rozhodnutí omezit vlastní ambice ve prospěch celku rozhoduje kandidátova průraznost. Na tuto poučku vsadil poslanec za ODS Vlastimil Tlustý svojí kritikou vládní reformy veřejných financí. Otevřeně jí kritizuje a deklaruje pochybnosti nad svým souhlasem s předloženým návrhem. Na první pohled zásadově pravicové jednání však není tak ušlechtilé, jak se může zdát.

Realismus místo iluzí

Nižší daně bezpochyby potřebujeme. Současný systém je složitý, netransparentní a neúměrně zatěžuje malé a střední podniky. Reforma vlády jistě není dokonalá, vyvažuje desítky zájmů a chtě nechtě musí být kompromisem. Na druhou stranu - daně významně zjednodušuje. Vlastimil Tlustý navrhuje autentické pravicové snížení devatenáctiprocentní DPH, sjednocení individuální a podnikové daně, zjednodušení daňového přiznání a jako modelu mu zřejmě nelze mnoho vytknout. Zásadním na celém přijetí reformy je však, vedle toho, že zahrnuje rovněž reformu sociálního systému, i fakt, že jde o politické, resp. kompromisní rozhodování. To při svých zkušenostech jistě ví i Vlastimil Tlustý a jeho vystoupení jen evokují dojem, že má postranní úmysly. Těmi je vítězství ve vnitrostranickém souboji s Mirkem Topolánkem.

Před volbami se ODS snažila vzbudit image jednotné strany. Ve volbách do krajských zastupitelstev v roce 2004 použila slogan Jsme tým a vyvarovala se (alespoň navenek) vnitřních pnutí, která sužovala sociální demokracii. Sázka na kartu soudržnosti se ODS vyplatila. Osobnosti různých charakteristik působily kontrastně k Jiřímu Paroubkovi, který postupně získával pověst diktátora. Krátce po volbách se ukázalo, že prezentovaná jednota strany je iluzí. V ODS začaly různé skupiny ventilovat svoje dlouho zadržované požadavky vůči většinovému názoru, vybrali si pro to však nejméně vhodnou chvíli. Úkolem strany je v zásadních okamžicích, jakým reforma veřejných financí bezesporu je, udržet tyto spory mezi sebou a neprezentovat je v okolí. Vlastimil Tlustý tuto zásadu politické strany nepochopil a škodí nejen jí (a tím spíše jedinému myslitelnému vládnímu kabinetu), ale i sobě.

V případě zásadního návrhu jednotné hlasování

Vlastimil Tlustý rovněž nebere ohled na charakter předkládaného zákona. Spolustraníci se mohou lišit v méně podstatných či morálních otázkách, v zásadních bodech programu by se však měli shodovat. V případě reformy veřejných financí se jedná o normu přelomového charakteru, jež vyžaduje vpravdě státnické řešení a jejíž nepřijetí by bylo vůči českým občanům krajně nezodpovědné. V českém prostředí rovněž její odmítání přispívá k pádu vlády a nástupu socialistů k moci. A ti by si s hrozbou bezprecedentního krachu daňového a důchodového systému příliš těžkou hlavu nedělali. Tím, že komplexní návrh bombarduje, Vlastimil Tlustý této konstelaci jen nahrává.

Ambicí Vlastimila Tlustého je bezpochyby být něčím víc než jen řadovým poslancem. Je ale překvapující, že zkušený politik jeho kalibru si neuvědomuje krátkozrakost svého postoje, který nepoškodí nejen ODS, ale i jeho samotného. ODS hrozí v lepším případě ztráta vládního mandátu, v horším vlastní kredibility v zodpovědném přístupu ke krizovým situacím. V tom případě ztratí důležitou předvolební kartu, hlasy ve volbách a Vlastimil Tlustý další možné podporovatele vlastní reformy. Z jeho, ale i z pozice všech zodpovědných poslanců je reforma jediným myslitelným řešením.

výkonný redaktor CEVRO Revue