Novináři v naší republice se během let změnili z pozorovatelů a komentátorů politické scény v její přímé účastníky a tvůrce. Svými takzvaně investigativními články a reportážemi - buď z hlouposti, ale spíš záměrně - ovlivňují veřejné mínění natolik, že dokáží změnit výsledek voleb či zapříčinit pád vlády. Pohříchu to nedělají jen média, která jsou v rukou soukromých vlastníků, ale své polínko do ohně přičinlivě přikládají i ta veřejnoprávní.

Pro příklady nemusíme chodit daleko. Čtyřiadvacet (pečlivě vybraných?) stránek z Kubiceho zprávy, které měly uniknout ze zasedání bezpečnostního výboru Poslanecké sněmovny, viselo na webu Českého rozhlasu ještě před skončením tohoto jednání. Redaktor České televize rozpoutal Čunkovu aféru díky tomu, že se dostal jakýmsi podivným způsobem k starým výpisům z konta tehdejšího předsedy KDU-ČSL. Další povedený „investigativec“ už dlouhou dobu manipuluje celou politickou scénou a radikalizuje veřejnost postupným uveřejňováním vybraných částí odposlechů telefonních rozhovorů. Získal je údajně z tajného policejního spisu Krakatice vedeného na později zavražděného Františka Mrázka. Spis mu zřejmě podstrčil neznámý muž v temném průjezdu se slovy, že je to skutečně, ale skutečně původní materiál.

Další novináři se zase chytili nabídky Vlastimila Tlustého, který za nimi přišel s tím, že tajně nahraje Mirka Topolánka. Nakonec to celé skončilo blamáží s vířivkou a vyloučením poslance z klubu ODS. Topolánkovu vládu zase položila jedna mimoděk pronesená a nahraná věta Marka Dalíka, kterou Česká televize záměrně připojila k reportáži o jiném tématu. Jiří Paroubek se aspoň na tento dokument vymlouval - zmíněná televize mu svým činem přinejmenším poskytla vynikající záminku.

Jenže naši „vyšetřující“ novináři nespí, a tak před pár týdny Mladá fronta Dnes na základě fotografií najatých paparazziů rozpoutala tzv. „Toskánskou aféru“. Z dálky pořízené snímky přitom nedokazovaly nic jiného, než že se na jednom místě v Itálii sešel předseda ODS, místopředseda ČSSD, šéf ČEZ a několik lobbistů.

Dostali jsem se do současnosti. Včera přinesl server Aktualne.cz článek dalších dvou „investigativních“ novinářek, Sabiny Slonkové a Kateřiny Eliášové. K těmto neohroženým bojovnicím za očistu společnosti se totiž přihrnul nejmenovaný člověk se „žhavou“ novinkou, že před týdnem v restauraci La Vita è bella v pražské ulici Elišky Krásnohorské poseděli v družném hovoru dva lobbisté, Marek Dalík a Jaroslav Tvrdík. První má blízko k Mirku Topolánkovi, druhý je zase pravou rukou Jiřího Paroubka. O čem spolu tito dva debatovali, se z jejich úst naše „vyšetřovatelky“ nedozvěděly. Oba pánové totiž oprávněně usoudili, že těm zvědavým ženským do jejich hovoru lautr nic není. A tak novinářky přišly s „vysoce důvěryhodným zdrojem, který je o jednání informován“. Tento „vysoce důvěryhodný zdroj“ jim měl (s týdenním zpožděním!) prozradit výbušnou informaci, že „oba muži řešili mimo jiné to, zda by ČSSD blokovala případnou nominaci Mirka Topolánka na eurokomisaře“.

Protože tuto větu oba lobbisté pochopitelně popřeli a navíc dodali, že v restauraci pobyli jen pár minut (Tvrdík prý dokonce nestačil ani dopít svou colu light), můžeme se jen dohadovat, zda větu zaslechl kolem procházející číšník nebo zda si ji novinářky vymyslely celou. Podstatné ale je, že novinářky z Aktualne.cz na jediné větě od záhadného posluchače cizích hovorů vystavěly týden po události konstrukci celého „investigativního“, spíše ryze spekulativního článku.

Jeho titulek (Krach voleb: Dalík a Tvrdík tajně řešili osud Topolánka) má v čtenáři navíc vzbudit dojem, že Paroubkovo odmítnutí předčasných voleb bylo přímým důsledkem této schůzky. V článku obě „vyšetřovatelky“ navíc neustále zdůrazňují, že šlo o tajné setkání. Proboha, co je na tom tajného, když je restaurace volně přístupná každému? (Autor těchto řádek včera bez problémů prošel celou restaurací až na příjemnou zahrádku a kdyby se posadil u stolu, jistě by na ulici vykázán nebyl.)

Kdyby těm dvěma lobbistům skutečně záleželo na tom, aby je nikdo spolu neviděl, určitě by si našli místo k rozhovoru někde zcela jinde (kupříkladu občerstvovny Poslanecké sněmovny jsou k tomu jak dělané - a využívané). A ať si o Dalíkovi myslíme cokoliv, lze mu zřejmě věřit jeho včerejší prohlášení, že se Tvrdíka chtěl jen zeptat, zda se v sociální demokracii nezbláznili, jestliže odmítají předčasné volby. A můžeme-li mu věřit tohle, pak si rovněž musíme uvědomit, že byl o Paroubkově rozhodnutí informován předem, a tedy je těžko mohl ovlivnit.

Vyvolávání dojmu, že Tvrdík po posezení s Dalíkem zvedl sluchátko, informoval Paroubka a ten dal vzápětí příkaz, ať poslanci otočí na obrtlíku a hlasují proti předčasným volbám, by bylo komické, kdyby to nebylo smutné.

Ještě smutnější ale je, že všechny zpravodajské weby vzaly z prstu vycucaný „objev“ konspirativní schůzky za bernou minci a bez přemýšlení jej papouškovaly na svých stránkách. Jen aby náhodou nebyly mezi těmi, které tuto „senzaci“ neuveřejní...

Závěr však může být vážnější: Někdo má možná nesmírný zájem znemožnit Topolánkovi eventuální angažmá v Bruselu, a proto vznikl článek Slonkové a Eliášové. Pomocí „vysoce důvěryhodného zdroje“ se do hloupoučké konstrukce podařilo vsunout větu, že pánové Dalík a Tvrdík domlouvali pro Topolánka místo eurokomisaře. Předseda ODS sice několikrát popřel, že by měl takový úmysl, po zveřejnění článku jej ale bude muset popírat ještě vehementněji. Ostatně odpovídalo by to i názoru v úvodu tohoto článku, že mnozí novináři už u nás politiku nekomentují, ale snaží se utvářet...