26.4.2024 | Svátek má Oto


POLITIKA: Ondráček v čele komise pro kontrolu GIBS

23.12.2017

Komunista Zdeněk Ondráček byl zvolen* do čela poslanecké komise pro kontrolu GIBS - Generální inspekce bezpečnostních sborů. Podle Miroslava Kalouska máme vládu bývalého „estébáka“ a do čela komise sněmovna zvolila „mlátičku“.

Komunisté už v minulosti obsazovali docela významné posty. Předseda komunistů Vojtěch Filip a (ne)vědomý spolupracovník StB se stal místopředsedou sněmovny už v roce 2002. Už tehdy to způsobilo velký povyk a argumentovalo se ohrožením demokracie. Faktem je, že tehdy komunisté dosahovali o mnoho lepší výsledky než letos (v roce 2002 přes 18 %!). Letos se však díky souběhu celé řady okolností a hlubokému propadu levice obecně (součet ČSSD a KSČM dává méně než 15 %) stalo postavení komunistů v poslanecké sněmovně mnohem významnější. Důvody jsou v zásadě jenom dva. Tím prvním je ochota komunistů podpořit menšinovou vládu Andreje Babiše, tím druhým je snaha komunistů i po špatném volebním výsledku dosáhnout takového postavení ve sněmovně, aby mohli alespoň něco vydávat za úspěch.

Diskuse o tom, zda komunisté neměli být po listopadu 1989 jako strana úplně zakázáni, trvají s různou intenzitou po celou dobu. Radikální názory na absolutní zákaz KSČ narazily ihned po listopadu na odmítnutí této politiky Václavem Havlem, prvním polistopadovým prezidentem Československa. Podle hesla „Nejsme jako oni!“ byla povolena účast KSČ v prvních svobodných volbách v červnu 1990. Různé předvolební průzkumy dokonce naznačovaly, že by se komunisté nemuseli ani do federálního shromáždění dostat, protože jejich volební preference oscilovaly kolem 5 %. Po oznámených výsledcích kde komu spadla čelist. Komunisté se stali nejsilnější politickou stranou s více než 13 % získaných hlasů a při volební účasti přes 96 %! Získali bezmála milion platných hlasů a tento výsledek je zdaleka nejlepším v jejich polistopadové historii. I když tehdy agentury zajišťující průzkumy veřejného mínění před volbami v případě výsledku KSČ naprosto propadly, ukázalo se, že si oslovení voliči KSČ nechávali svůj názor z větší části pro sebe a odpovídali, že neví, koho budou volit. V tehdejší atmosféře nadšení z konce bolševika to bylo dokonce pochopitelné.

Zatímco po listopadu 1989 jsem byl docela horlivým zastáncem zákazu KSČ, postupně jsem na tento zákaz změnil názor. Lze s poměrně velkou jistotou odvodit, že zatímco volební výsledek prvních svobodných voleb by při zákazu KSČ dopadl přibližně stejně s tím, že by voliči komunistů zřejmě nešli k volbám, už výsledky volby roku 1992 by v případě zákazu KSČ zřejmě vypadaly docela jinak a zřejmě by velmi posílila sociální demokracie, která v roce 1992 překročila 6 %. Je možné, že by se ČSSD zřejmě stala druhou nejsilnější stranou po ODS a tato strana, která těžila z velké rozdrobenosti politické scény (podobně jako v současnosti), by měla mnohem horší pozici při prosazování politiky transformace české ekonomiky na kapitalistickou (tržní) a na rozdělení Československa. V tehdejší době se ještě všechny ostatní strany chovaly ke KSČ podobně, jako v současnosti některé strany ke straně Tomia Okamury, a názor komunistů více méně nikoho nezajímal.

Teprve po volbách 2006 rozhodl Jiří Paroubek, poražený vůdce ČSSD, že použije hlasy pro KSČM v politickém zápasu s vítěznou ODS Mirka Topolánka, a rozehrál takzvaný politický pat. Tehdy komunisté a sociální demokraté získali dohromady 100 poslaneckých mandátů a tento výsledek už pak v dalších volbách nikdy nezopakovali.

Úpadek komunistů a i sociální demokracie má různé příčiny. Zatímco v případě komunistů je to částečně i věkovou strukturou jejich voličstva (stále u nich ještě dominují starší ročníky), v případě sociální demokracie je patrný celoevropský kolaps volebních výsledků těchto stran. Ukazuje se, že voliči sociální demokracie jsou snadným terčem pro nové strany, které kladou důraz na obnovu státní suverenity (jako byla a je strana UKIP ve Velké Británie), nebo různé protimigrační strany, u nás reprezentované SPD.

Případ Zdeňka Ondráčka, bývalého příslušníka Pohotovostního pluku VB, je zajímavý jenom tím, že on jako mladý člen VB vystoupil z anonymity a poskytl rozhovor československé komunistické televizi ve dnech „Palachova týdne“ na počátku roku 1989. Tehdy uplynulo dvacet let od smrti studenta Jana Palacha, který se na protest proti sovětské okupaci Československa v roce 1968 upálil na Václavském náměstí. Tehdy už byla cítit bezradnost Jakešova vedení KSČ, které bez opory stalinistické KSSS (kterou ovládl reformátor Michail Sergejevič Gorbačov) nevědělo, co si počít. Nechalo tedy mlátit mladé příslušníky VB do demonstrantů a, světe div se, Gorbačov ho za to nejen že nepochválil, dokonce ho kritizoval!

Dnešní KSČM je samozřejmě tak jako po celou polistopadovou éru pohrobkem bývalého komunistického režimu. Právě komunistická ideologie je tou, kterou lze bez jakékoliv pochybnosti označit za extremistickou. Komunisté se však často halí do docela zábavné mlhy „demokratické“ strany a dokonce horlí proti „protievropské“ Okamurově SPD. To jsou ale paradoxy, že?!

Rozložení sil v poslanecké sněmovně jednoznačně naznačuje, že komunisté budou hrát velmi důležitou roli při podpoře vlády Andreje Babiše. Čím více se budou pravicové strany od Babiše distancovat, tím důležitější roli budou komunisté hrát. Navíc, pokud v ČSSD převáží dosud potlačované proudy kolem Jiřího Zimoly a Michala Haška, může se nakonec obnovit i koalice ANO, ČSSD a lidovců s tím, že pokud budou tyto strany „zlobit“, bude moci ANO pohodlně prosazovat zákony s komunisty a SPD. To vše je ve hře a právě takto je třeba číst zvolení Ondráčka do čela komise pro GIBS.

* Volba se bude pro neplatnost v lednu opakovat – pozn. redakce NP

Převzato se svolením autora z JanBarton.blog.idnes.cz