7.5.2024 | Svátek má Stanislav


POLITIKA: Odbory, korupce a parlamentarismus

22.12.2011

Nedávno prošel Prahou odborářský průvod protestující proti korupci. To je samo o sobě chvályhodné. Řadoví zaměstnanci budou cennou posilou protikorupčního hnutí, v němž se již sešikovali přední intelektuálové, podnikatelé a občanští aktivisté. Zarazila však mělkost odborářských receptů. Řada z nich se týkala uspořádání českého parlamentarismu. Ten předáci Asociace samostatných odborů evidentně neznají ani po teoretické, ani po praktické stránce.

Stěžejním námětem odborářů je zřízení sněmovní komise, která by dohlížela na vyšetřování korupčních kauz. Jednací řád Poslanecké sněmovny dosud počítá pouze s ad hoc ustavovanými vyšetřovacími komisemi ke konkrétním případům. Ačkoli jednají veřejně, přílišnému zájmu občanů se netěší. Navíc výsledky jejich práce lze eufemisticky označit za skromné. Doufat, že změna přijde s jakousi stálou superkomisí, mohou jen nenapravitelní snílci.

Otázka také je, co by ve skutečnosti podobné těleso dělalo. Mělo by snad zasahovat do práce orgánů činných v trestním řízení? Skutečně si zde někdo přeje, aby politici, navíc často ze stran, které jsou v korupčních skandálech samy namočeny, komandovali policisty, státní zástupce a soudce? Pokud bychom takto vychýlili zdejší ústavní pořádky, mohli bychom příště rovnou zřizovat pouliční lidové tribunály.

To ale nic nemění na skutečnosti, že parlament by měl důkladněji plnit svoji roli hlídače exekutivy a spolutvůrce legislativních norem. Zpřesnění a posílení pravomocí by zasloužil také sněmovní kontrolní výbor a rovněž výbor mandátový a imunitní. Tam, kde má parlament kontrolovat jiné veřejné instituce, leckdy tápe v mlhách. Nedávno vzkříšené aféra exministra Aleše Řebíčka navíc volá po snadnějším a výraznějším postihu těch zákonodárců, co odbyli či zfalšovali svá majetková přiznání.

Další nápad části odborového hnutí požaduje snížení počtu poslanců na polovinu, tedy na přesnou stovku. Nevím, čemu by to pomohlo. Poslanci nás bůhvíjaké prostředky nestojí, jejich množství je přiměřené a navrhovaný úbytek by sotva stav korupce na českých tocích ovlivnil. Je sice fakt, že při převažující hlasovací partajní disciplíně člověka občas napadne, zda by nestačilo, aby ve Sněmovně zasedali jen šéfové stran, ovšem to nic nemění na jedinečnosti mandátu každého zastupitele. Souhlasím s odboráři, že větší prostor by měl být dáván přímé demokracii, čili referendům a všelidovým volbám, leč stěží si lze představit vyšachování parlamentu. A čím pestřejší jeho složení je, tím pro demokracii lépe.

Zazněl také požadavek, jenž ve veřejném prostoru přežívá od nepaměti: zrušit Senát. Je prý zbytečný i přes současnou převahu sociálních demokratů, zvlášť když jeho názory může koaliční většina ve Sněmovně pohodlně přehlasovat. Jenže postavení horní parlamentní komory by se nemělo odvíjet od momentálních politických přestřelek. Coby součást systému brzd a protivah je koncipován dlouhodobě. Stejně jako například Ústavní soud.

Kromě toho právě poslední dny naznačily, že i přes převahu koalice ve Sněmovně a opozice v Senátu, může Senát do zákonodárného procesu výrazně zasáhnout. Stal se například významným aktérem v jednáních o úpravě novely loterijního zákona, která se poslancům zrovna dvakrát nepodařila. Senát přišel s takovou podobou regulace hazardu, za niž se nemusí stydět vláda ani Sněmovna. Stejně tak Senát poopravil zákon o zadávání veřejných zakázek. Ten připadal nedůsledný nejen sociálním demokratům a četným protikorupčním sdružením, ale i politikům z vládní TOP 09. A právě tato strana ústy předsedy svého poslaneckého klubu Petra Gazdíka vyjádřila připravenost podpořit při opakovaném projednávání ve Sněmovně senátní - přísnější - verzi zákona..

Značnou roli bude Senát také hrát při dojednávání zákonného ukotvení přímé volby prezidenta.

Zmíněné příklady dokládají význam Senátu jako vlivného ústavního hráče i kontrolora legislativy, kterou chrlí Poslanecká sněmovna. A to jsme neprobrali ani přínos většinového volebního systému, který důmyslně prosívá uchazeče o senátní mandát, ani nasazení některých konkrétních senátorů, namátkou Aleny Dernerové, Jiřího Dienstbiera či Petra Pitharta, v boji s korupcí a klientelismem.

Politika nemá v tuzemské společnosti dobrou pověst. To samé platí o parlamentních komorách i politických stranách. Chceme-li však učinit Českou republiku čistější, spravedlivější a transparentnější, nemá smysl parlamentarismus rušit či oklešťovat. Naopak je nezbytné usilovat o to, aby plnil své nenahraditelné poslání.

Psáno pro ČRo6