Jeden komentátor uvedl dva zajímavé problémy současné domácí politické scény. Prý mu „vrtá v hlavě“ frontální útok Jany Bobošíkové a vrchol odpadlictví Miroslava Kalouska.

Proč se ve volbách do Evropského parlamentu (EP) téměř prosadila dáma, jež určitě chce uspět v říjnovém sněmovním klání? Odpověď není těžká. Populistické, mediálně obratné kampani zaměřené proti sudetským Němcům podřídila i dvě další volební měření sil – loňský souboj o funkci prezidenta a současný konkurz na šéfa České televize. O druhém souboji určitě ví, že úspěch v něm vylučuje zkušenost s jepičím životem takzvané Bobovize – produktem opoziční smlouvy. Přesto se před kamerou neostýchala prohlásit, že bude do posledních sil bránit veřejnoprávní médium před lobbistickými tlaky.

Co si Miroslav Kalousek slibuje od strany TOP 09, jíž odvádí KDU-ČSL vrcholné lidovce stejně jako kdysi krysař městu Hameln dítka boží? Mladých pidistran máme mnoho a zpravidla je jedna bezvýznamnější než druhá – Strana svobodných občanů, Liberálové.cz, Věci veřejné a tak dále. Jen si vybrat.

Obstojný počtář

Exministr financí Kalousek je známý jako obstojný počtář. Proč se tedy pouští někdo natolik vypočítavý jako on do takového problematického podniku? Nástup mu sice trochu ztížil úspěch KDU-ČSL pod vedením Cyrila Svobody ve volbách do EP, který překonal očekávání, ale není to „sTOP stav“, protože Kalousek má nejspíš situaci pod kontrolou.

Z nové strany získal hodně, ještě než vznikla. Zastrašováním imaginární partají ovlivnil souboj o funkci předsedy KDU-ČSL, v němž byl jeho „koněm“ europoslanec Jan Březina. A v krátké době se tím hned dvakrát – ve vnitrostranických i evropských volbách – „nepomstil“ vítězným „socialistům chodícím do kostela“, kteří navíc jako vedlejší efekt získali kariérní saturaci pro staronového europoslance. Ten bude v Bruselu, kde může devět set kilometrů od Prahy a nevětraného českého prostředí bránit olomoucké syrečky.

Palác Charitas zasáhl úpadek stranické morálky. To je skutečně nevšední, protože lidovci poslouchají ve stylu srovnatelném pouze s demokratickým centralismem KSČM. Celkově to však lidovce a jejich disciplínu spíše posílí na pozicích takzvaného rudého koutku, jak se říká levicovému okruhu okolo nového předsedy Svobody.

Využití situace

Bylo jasné, že klinickou smrt politických environmentalistů a pravidelnou dávku „pravdoláskových emocí“ někdo dříve či později využije. A stalo se. Exkomunikovaný a koncepčně poražený Kalousek míní nahradit Stranu zelených, jež ve volbách propadla a v Evropě je svou středopravicovou orientací ojedinělou formací. A navíc si po mnoha hrubkách předáků tragikomicky naříká, že jinde na starém kontinentu ekologické struktury v politice rostou jako pohádková fazole do nebe.

Kalouskova nová strana chce také získat maximální počet bývalých bratří a sester a díky přestupům poslanců má slušné parlamentní zastoupení ještě před tím, než ji uznalo ministerstvo vnitra. Toto podhoubí se pak snaží posílit sTOPovými prvky dalších živořících straniček či hnutím Starostové a nezávislí.

Co s hlasy pravicových religiózních konzervativců nebo relativně movitých městských liberálů, kteří postupně fandili Občanské demokratické alianci (ODA), Unii svobody (US) a Straně zelených (SZ)? Zakladatelům nové strany TOP 09 se pravděpodobně stále zamlouvá idea jakési permanentní koalice podobající se konzervativní dvojstraně CDU/CSU v Německu – toto srovnání je však jen přibližné. Nešlo by o první takový příklad. Před mnoha lety ODS nejprve objala a poté pohltila Křesťanskodemokratickou stranu, jejíž tehdejší předseda Ivan Pilip dlouho obletoval „železného vůdce“ Václava Klause. Než se odehrál „sarajevský atentát“ a byla ustavena – nyní již marginální – vzdorostrana.

Mocenský návrat

Exministr financí Kalousek se zřejmě zadními vrátky obezřetných investic a „restrikcí v sociální sféře“ vrací na politické výsluní. Je-li konstrukce chrámu jeho mocenského návratu správná, lze ho označit za nezeleného. Dobrého stratéga, jenž hodlá chytat „duše“ do sítě formální pravicové alternativy.

Ještě než špílec pronesl šéf sociální demokracie Jiří Paroubek, bylo zřejmé, že v obsahu TOP 09 se skrývá „TOPolánek letní formy 2009“. O sjednocení pravice totiž blouzní Kalouskův „modrý“ chlebodárce od chvíle, kdy mu Martin Bursík skočil do náruče. Či ještě dříve, když si zval předáky Národní strany. Nevede ji však stále tatáž doktorka politologie Petra Edelmannová hlásající také „konečné řešení cikánské otázky“?

Na vrchol nové strany TOP 09 dosadil její hlavní architekt Kalousek namísto sebe jiného člověka, aby mu dělal bílého koně. Osedlal si váženého starce, marketingového Karla Schwarzenberga, který dříve bojoval za nejprve konzervativní a časem liberální ODA, US-DEU, koalici Unie liberálních demokratů a za Stranu zelených. Sobě pak Kalousek ponechal možnost včas sesednout. (Ne)lichotivou přezdívku „český Richelieu“ si tudíž právem zaslouží, neboť je mazanější než liška Bystrouška, nikoli Ondřej Liška, prodloužená ruka odstoupivšího Bursíka.

Politický zombie Bursík, ploužící se veřejným prostorem od Občanského hnutí (OH) přes dočasný kabinet až po překlenovací vládu, si na rozdíl od Miroslava Apostaty (odpadlíka od víry) Kalouska stále činí propagandistické násilí. Údajně se totiž angažuje výhradně z „morálních pohnutek“. Nejspíš proto je z něho politická mrtvola, které nepomůže ani to, že odmítla nabídku spolupráce od TOP 09.

Zato Kalousek se stal nefalšovaným „řidičem ze zadního sedadla“. Normální je evidentně lhát… Ale chytře.

Týdeník EURO 26/2009

Jihočeská univerzita, České Budějovice