19.6.2018 | Svátek má Leoš


POLITIKA: Medaile jsou to poslední

5.3.2018

Chcete vypiplat další Ledecké? Tak nepiplejte jenom Ledecké

Na sportovních úspěších se stále větší měrou podepisují vzdělaní umpalumpové v pozadí. Česko míří k tomu, aby tu i oni vyrůstali mimo systém.

Při každé olympiádě zní skandování: stát a svazy hážou českým sportovcům klacky pod nohy. Kolem her ve Vancouveru a Soči se řešila rychlobruslařská hala pro Martinu Sáblíkovou. Teď už je tématem dráha pro hypotetickou „novou Sáblíkovou“ – a hlavně skutečnost, že se Ester Ledecká vypracovala ke zlatým medailím mimo systém, s podporou bohatých rodičů.

Dají se na to namítnout dvě věci. Za prvé, že drahé sporty dělají převážně děti bohatých rodičů, není zdaleka nejhorší nespravedlnost, která se tu děje. Nejspíš to není ani nespravedlnost: nikde v Listině základních práv a svobod nenajdete snowboard. Možná by měly veřejné peníze sloužit v první řadě k tomu, aby tu lidi nepřimrzali k zemi.

Za druhé: když čeští sportovci sbírají zlaté medaile i bez haly a bez dokonalých institucí, je to přece důkaz toho, že haly a dokonalé instituce nakonec nejsou podstatné. Jde to očividně i bez nich.

Schválně ale na myšlenku, že jsou olympijské medaile národním zájmem a měly by být politickou prioritou, zkusmo přistupme. Jak vypiplat špičkové sportovce pro Kinshasu 2036, Poprad 2038 a Pchjongjang 2040? Mám tip: tím, že nebudeme piplat jen špičkové sportovce.

Ty máš svaly, já mám excel

Přivedla mě na to sama Ester Ledecká, když za své dvě zlaté děkovala podpůrným týmům: „Je to vaše zásluha, já už jenom jezdím z kopce dolů.“

Když mluvíme o podpoře sportu, mluvíme jen o lidech, kteří jezdí z kopce dolů, a občas ještě o těch kopcích. Ne o umpalumpech v pozadí, bez kterých prorazíte maximálně do sestřihů neumětelů.

Ti umpalumpové bývají pro někoho možná překvapivě často vysokoškoláci z podezřele znějících oborů. Vrcholový sportovec potřebuje fyzioterapeuta. Někteří výživové poradce. Všichni manažera, který v excelu načmaryká rozpočet a zjistí, jak v jeho limitech zajistit co největší progres. Potřebují psychology, kteří jim pomůžou předejít blikancům. Právníky, když jdou do střetu s jury. A přinejmenším v kolektivních sportech je už nutné mít po ruce datové analytiky, aby radili se soupiskami a taktikou.

Můžete brblat, že Emil Zátopek tolik hlavounů nepotřeboval, a budete mít pravdu. Ale ve chvíli, kdy si s pomocí podobných profesí navyšují svoji konkurenceschopnost všichni ostatní, vám to brblání moc nepomůže. A to ještě v tomhle sloupku hrajeme fair play a neřešíme dopingový průmysl ani genetické inženýrství.

„Systém Ledecká“ hrozí nejen sportovcům

Investice do medailí prostřednictvím investic do školství, do vědy a do výzkumu mají oproti lití peněz přímo do sportovců jednu podstatnou výhodu: kariéry lidí v podpůrných týmech nekončí ve třiceti. Většina se jich dokáže dobře uplatnit i mimo profesionální sport. A střídání disciplín bývá u intelektuální práce přece jen častější než přezouvání lyží a snowboardu.

Pointy už jste se dovtípili sami. Pokud chcete medaile z budoucích olympiád, nechtějte po politicích, aby stavěli rychlobruslařské haly a nechávali kácet lesy pro další sjezdovky. Chtějte po nich, aby šli do háje se svou averzí k lidem, co neumějí vzít krumpáč do ruky.

Andrej Babiš maluje v O čem sním, když náhodou spím Česko budoucnosti jako zemi vědy a výzkumu. První kroky jeho vlády bez důvěry jdou přesně opačným směrem. Branná cvičení, dílny, pozemky a výchova k vlastenectví bez navýšení počtu vyučovacích hodin a školních rozpočtů zákonitě půjdou na úkor rozvoje jakýchkoliv schopností, které se pro jednadvacáté století jeví být podstatnější.

Olympijské medaile jsou to poslední. Že „české zlato“ letos na Staromák přivezla jen sportovkyně vypiplaná mimo systém s pomocí zahraničních expertů, sice není důvod k národní hrdosti – ale na kvalitu všedního života to nemá nejmenší vliv. Míříme k tomu, aby drahá cesta mimo systém vedla nejenom k medailím, ale i ke kvalitnímu vzdělání. A to nás bude bolet všechny.

Převzato z magazínu Finmag.cz se souhlasem redakce



5 mýtů o nakažení klíšťatech: Pozor si dejte i na zahradě
5 mýtů o nakažení klíšťatech: Pozor si dejte i na zahradě

Klíšťová encefalitida nás neohrožuje pouze v lese nebo na louce. Klíšťata se totiž běžně vyskytují v městských parcích, na zahradách nebo zatravněných hřištích. O klíšťové encefalitidě bohužel koluje dalších několik mýtů. Znáte je?

Diskuse


J. Schwarz
13:40
5.3.2018

P. Rudolf
11:26
5.3.2018

A. Nový 840
11:13
5.3.2018

P. Rudolf
11:34
5.3.2018

J. Schwarz
13:41
5.3.2018

B. Lukáš
9:24
5.3.2018

Š. Hašek
8:32
5.3.2018

V. Kotas
8:52
5.3.2018

J. Schwarz
13:50
5.3.2018

Z. Rychlý
0:57
5.3.2018

počet příspěvků: 14, poslední 5.3.2018 04:21









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.