Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996POLITIKA: Levičácké sněmovní panoptikum
Projev Jiřího Paroubka nasadil určitou laťku budoucího dění v ČSSD. Paroubek ve svém vystoupení dokázal, že se od své předvolební rétoriky neuchýlil ani o pověstný Klausův milimetr. Je to stále velmi schopný demagog. Česko je v podání Paroubka, ale i Ratha, Škromacha či Zaorálka, složeno z „boháčů“ a „chudáků“. Jak řekl další, pražský vůdce ČSSD Hulínský, stokoruna má jinou hodnotu pro „chudáky“ a jinou pro „boháče“. Tento brilantní postřeh z učebnice marxistické dialektiky je jen dalším důkazem toho, že se česká levice zarputile drží starých marxisticko-leninských návodů na třídní rozdělování společnosti. Skuhrání nad tím, jaký úděl připravuje Nečasova vláda pro naše „chudé“, tak bylo leitmotivem vystupování poslanců ČSSD.
Také KSČM v podání Filipa, Dolejše a dalších prokázala „statečnost“ ve vedení svého třídního boje. Filip si vzal na mušku zahraniční orientaci Česka a obvinil vládu z toho, že nemá koncepci zahraniční politiky. Přisadil si dokonce i tím, že řekl, „někteří (?) chodí prý raději do Bruselu, než aby jednali s naší vládou“. Dolejš zase prokázal schopnost i ochotu poradit „vládě kapitalistů“, jak správně naši zemi spravovat.
A tak jedinou výjimkou v řadě levičáckého žvanění bylo vystoupení poslance Peciny, bývalého ministra vnitra úřednické vlády. Vystoupil krátce, dva ministry pochválil, pak krátce konstruktivně zakritizoval (ovšem z nadhledu!) a skončil. Propastný rozdíl mezi Pecinou a Paroubkem byl evidentní. Vzhledem k tomu, že mnohem více projevů poslanců ČSSD bylo paroubkovských a prakticky žádný další podobný vystoupení Peciny se nekonal, zatím v ČSSD vítězí klika Paroubka a Ratha. S těmito poslanci nebude mít Bohuslav Sobotka snadnou práci. Těžko se mu totiž podaří českou veřejnost přesvědčit, že se v jím řízené straně cosi pozitivního děje. Možná bude nutné české levici zasadit ještě jednu ránu z milosti v blížících se volbách do obecních zastupitelstev a senátu. I Vladimír Špidla blahé paměti odcházel na etapy, když se o jeho odchodu rozhodlo definitivně až po drtivé porážce v senátních volbách roku 2004.