Presidentskou volbou na počátku února začne česká volební sezóna 2008. Pak už půjdeme z kampaně do kampaně a nejbližší pauza delší dvanácti měsíců nás čeká až po komunálních volbách 2010 a nově zvolený president celému tomu maratónu bude kynout z výše. Nepřímá volba je zdánlivě odlišnou ouverturou voličského hodokvasu, ve skutečnosti se jí každá strana a každá politická frakce pokouší využít ke svému maximálnímu prospěchu, ať již okamžitému nebo ve výhledu na očekávaný rekorytarizační seriál.

Pro Topolánka neexistuje jiné řešení než Klaus na Hradě. Prohra při východisku sta dvaadvaceti jistých hlasů by uvolnila lavinu, která by jej na příštím volebním kongresu ODS smetla. ODS má v presidentské volbě nepochybně nejvyšší sázky, na straně druhé má kursy, na které je hanba sázet. Zkušený vyjednavač Topolánek dokázal presidenturu vykouzlit už před pěti lety, namotivovat dostatečný počet volitelů by pro něj mělo být malinou.

Pro oba zdroje i součásti Strany zelených je Klaus ďáblem. Jejich postoj k únorové volbě je jasným, a protože to je dnes prakticky to jediné, na čem se dokáží shodnout, je otázkou, zda nejde o poslední postoj, kterým někoho na dlouhou dobu zaujmou.

Dlouho jsem se snažil přijít na to, proč se v hledání Antiklause tolik angažuje Paroubek. Buď ví, co jiní ani netuší, nebo se snaží hájit vnitřní jednotu ČSSD pomocí vnějšího konfliktu. To ovšem přináší další vodu na modrý mlýn, protože hlasy pro Klause v presidentské volbě mohou snadno ovlivnit výsledky oranžového sjezdu. Pokud se s Klausovým znovuzvolením pokusili na kongresu ODS vážně hazardovat lidé, pro které je Klaus oficiální ikonou, proč by nemilovanému předsedovi nemohlo namydlit schody pár socánků, kterým je Klaus v zásadě volný? Po výrazném protiklausovském angažmá bude Klausovo vítězství těžkou porážkou Paroubka v každém případě. Pokud by k němu náhodou došlo v prvním kole hlasy socialistů ve sněmovně, bylo by ranou srovnatelnou s protaktizováním postu předsedy sněmovny, navíc o to tvrdší, že v přímém přenosu.

O komunistech bych také rád napsal něco peprného. Ti se ovšem chovají jako klidná síla, snaží se nevyrušovat a čekají, že na ně něco vybude s minimálním úsilím. V posledních letech se jim to vyplácí! Protože nemohou počítat s tím, že by byl zvolen kandidát podle jejich gusta, bude jejich úsilí směřovat k další plíživé legitimizaci jejich dinoparty a také k tomu, kterak získat pár bodů v přetahované o voliče s ČSSD. Protože jde o velmi jemnou hru, je obtížné jejich skutečné chování odhadnout, ale platí – slabší ČSSD = silnější KSČM.

Aby se únorová volba stala zimní selankou, stačilo by jediné. Aby Klausovi svoji veřejnou podporu vyslovili lidovci. Ti by nejspíše svoje hlasy rádi zobchodovali obvyklým způsobem, ale nemohou se domluvit ani co za to, ani kdo je pokladníkem. Podobně jako zelení jsou paralyzováni existencí dvou mocenských center. Tím prvním je stranické vedení znovu zvolené po pokusu Miroslava Kalouska uzavřít registrované partnerství s Jiřím Paroubkem a neregistrované s Vojtěchem Filipem, tím druhým poslanecký klub. Přidejme k tomu tradiční dělení na lidovce české a moravské, na prohavlovský modernizační proud a tradicionalistický skanzen voličského jádra, ještě nezapomeňme na stále nervóznější hledání cesty z biologické pasti hrozící vymazat lidovce z parlamentu již v příštích volbách a máme ten nejhrubší obrys terénu, ve kterém strana bloudí stále usilovněji. Přestože jsem přesvědčen, že to budou právě lidovecké hlasy, které dodají většinu z chybějících devatenácti, je to vnitřní lidovecká krize, která brání tomu, aby se jakýkoli kandidát z vnějšku mohl stát oficiálním kandidátem KDU-ČSL, a brání dokonce tomu, aby jakýkoli kandidující lidovec měl jistotu všech hlasů svých spolustraníků.

Hledáme-li jediný bod, který symbolizuje lidovecký pat, je jím Jiří Čunek. Usnesení o jeho návratu do vlády je hloupostí obdobného kalibru, jako požadavky Béma a Tlustého, aby byli lidovci a zelení silou přinuceni přijmout Klause za koaličního kandidáta. Na rozdíl od kongresu ODS, který se do takové pasti nechytil, to ovšem lidovecké vedení schválilo. Topolánek tak byl postaven před neřešitelný rébus, kterak vyhovět oficiálnímu požadavku vzácné lidovecké nevěsty a současně nenaštvat ty lidovce, kterým Čunek pouze komplikuje život. I oni musí na usneseném požadavku trvat alespoň do zápisu a kamery. Ještěže máme toho Bursíka!

To ovšem neznamená, že představy o ceně za svoji podporu nemají jednotliví poslanci a senátoři. Topolánkovo vyjednávání bude logicky zahrnovat spíše kuloáry než poslanecké kluby a podporování ochoty váhajících než organizování manifestačních podpor. V dané chvíli je to obrovská výhoda, protože zatím jediný známý Neklaus se bez manifestační podpory celé levice plus zelených neobejde a ještě to nestačí.

Přestože Mirka Topolánka čekají na příštím ptačím sletu horké chvilky, rozhodně to ODS přežije a pokud se dvoje podzimní volby nepromění v modrou katastrofu, přežije to i Topolánkova funkce. Lukáš Jelínek začal šířit tezi, že poletující štěstí už bylo hodně unavené, sedlo a přilepilo se. Já sázím na prozaickou pravdu, že Topolánkovým talentem je zřejmě hledat a nacházet kompromisy a východiska, na kterých nejvíce získá on sám. Navíc, dokáže to nikoli jen pro tento okamžik, ale i pro další hru, další dohody a další situace, které bude nutno řešit, což předpokládá určité mantinely a zásadovost. Tím se jeho nadání liší od talentu Paroubkova.

Z výše uvedeného plyne, že šance Jana Švejnara ani nikoho jiného nehodnotím nijak vysoko. Ať do presidentské volby půjde nebo nepůjde, zůstane mu jisté místo v čele dozorčí rady ČSOB a michiganská profesura, takže si alespoň nepohorší na platě. Část českého novinářstva napíše standardní nekrolog o tom, jak jsme my, Češi, zase jednou zašlapali v bláto hozenou perlu, případně dokáží, že jen všeholidem zvolený president je tím presidentem opravdovským.

Vše půjde svým obvyklým tempem, investigativcům budou dál v temných průjezdech předávat maskovaní muži výbušné kufříky drbů a policejních spisů, jenom jmen v materiálech bude povíc, budeme totiž v kampani na podzimní krajské volby.