26.4.2024 | Svátek má Oto


POLITIKA: Kalousek, Schwarzenberg a dlaždiči

9.7.2011

Úpadek české politiky zdaleka nesouvisí jen s odcizením volených zástupců od těch, co jim mandát přidělili. Neméně vážným problémem je neschopnost vést nekašírovaný dialog s otevřeným koncem, s nadějí na kompromis, tedy na to, že jedna strana bude schopna akceptovat argumenty strany druhé. Místo toho se přízemně handluje a brutálně válcuje, ať už na půdě parlamentu nebo v rámci vládní koalice.

Všimněme si ale ještě jednoho příznačného nešvaru – hrubnutí politické mluvy a elementárních mravů. Dříve se myslelo, že je to jen úchylka Sládkových republikánů a pavlačového předsedy sociální demokracie Zemana. Jenže dnes vulgarity létají vzduchem jako by se nechumelilo, a to i z úst, ze kterých by to jeden nečekal.

Už i na těchto vlnách zaznělo, že nekorektní, nesalónní, ba sprosté výrazy ze strany ministra zahraničí Karla Schwarzenberga již dávno nejsou roztomilé. Rakušany už stačil označit za magory, hybatele Věcí veřejných Víta Bártu za pitomce a kompletní koaliční sestavu za paka. Podobných vědomých či dokonce úmyslných vyjádření z úst jediného aristokrata v tuzemské vládě bychom našli pochopitelně více.

Z ještě nižší cenové skupiny jsou ale invektivy šířené ministrem financí Miroslavem Kalouskem. Kdyby se takto pouštěl ve verbálních soubojích muže proti muži do politických provokatérů s hroší kůží typu Davida Ratha, šlo by možná ještě přimhouřit oko. Jenže první místopředseda TOP 09 častuje nevybíravými výrazy i jedince evidentně krotké, navíc často za jejich zády.

Poslanec Věcí veřejných Josef Novotný je prý „blb, ale není to jeho vina: za své IQ nikdo nemůže“. K takto razantnímu Kalouskovu soudu stačilo, že jeho koaliční partner léta a vytrvale brojí proti sociálně-patologickému jevu zvanému hazard. Všimněme si přitom dvou zajímavých aspektů. Jednak by člověk předpokládal, že správce státní kasy lačný tučných příjmů bude jako první usilovat o zdanění hazardu. Tak tomu v našem současném případě není. A na Kalouskově místě bych nevěcnou argumentaci a vzdálené disciplíny do racionálního politického sporu nevnášel. To by pak počestný poslanec Novotný mohl začít srovnávat renomé a náklad hříchů na zádech obou aktérů sporu.

Jako další cíl si Miroslav Kalousek vybral viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu Miloslava Kalu, jenž se již za své politické dráhy těšil pověsti poctivého, umírněného a nekonfliktního zákonodárce. Když se Lidové noviny 25. června zeptaly ministra financí, jestli v lidech nemůže vyvolat nedůvěru informace, že v letech 2006 až 2009 odpustil na sankcích za neoprávněné čerpání dotací třicet jedna z třiceti čtyř miliard, Miroslav Kalousek si postěžoval, citujme: „Jedna malá zrůdička jménem Kala se rozhodla z toho asi před čtrnácti dny udělat mediální kauzu, jak ten zločinný Kalousek odpustil 31 miliard.“ O chvíli později pak ještě dodal: „To, co dělá mimořádně bolševický exposlanec ČSSD Kala, považuji za nehoráznost. Asi mu kolegové z ČSSD poradili, aby to vynesl do médií a znemožnil vládu.“ Tolik Miroslav Kalousek jinak tvrdící, že na neveřejném jednání je své kroky schopen obhájit na základě kontextu jednotlivých případů.

Personálie a údajné „vynášení do médií“ však musel následně uvést na pravou míru redaktor Hospodářských novin Radek Kedroň, který coby vysvětlení do konkurenčních Lidovek napsal: „Jako autor oné mediální kauzy se musím ohradit: dlouhodobě sleduji případ dotovaného lanového centra v Bystřici nad Pernštejnem, jemuž Kalouskovo ministerstvo odpustilo sankce, i když za dotaci padly pravomocné tresty pro úvěrový podvod a úplatkářství. A když jsem připravoval poslední pokračování této ságy, narazil jsem na půl roku starý nález NKÚ, který je veřejně dostupný na internetových stránkách. Nic víc, nic míň.“ Čekat, že by se po tomto svědectví redaktora Kedroně ministr Kalousek panu Kalovi omluvil, by byl předpoklad z jiné galaxie. Nedočká se určitě ani poslanec Novotný. Natolik se česká politika plácá na bahnitém dně kalného rybníka.

Zato veřejnost, včetně mladší generace, která má pro TOP 09 největší slabost, získává zajímavý návod, jak se vypořádávat se svým nemilovaným okolím. Ostatně i v rolích voličů bychom nyní mohli svobodně a veřejně, a to i z médií, na politiky hulákat, že jsou magoři, pitomci, paka, blbové a zrůdičky. A možná by to mnohým šlo jak od plic, tak od srdce. To, že tak ve většině nečiníme, možná souvisí s tím, že máme dobré vychování a dostatečnou sebekontrolu. Naopak v ministerských křeslech by příště mohl usednout kdejaký dlaždič. Patrně by hovořil vybraněji než jeho předchůdci a i výsledky by za ním mohly být hmatatelnější a obecně stravitelnější.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6