Pytel se roztrhl s komentáři politologů, novinářů a vůbec všech, co píší o tom, jak může vypadat po parlamentních volbách 2006 budoucí vládní koalice. V úvahu připadá zejména ČSSD-KSČM a tzv. Velká koalice  ODS – ČSSD. O těch se hovoří častěji, protože s ohledem na předpokládané volební výsledky vycházející z dlouhodobých preferenci se nabízejí jako klasické většinové. Pak v úvahu přichází (protože pravděpodobnost, že hranici volitelnosti do Parlamentu jiný subjekt nepřekročí) ještě koalice ODS – KDU-ČSL, která však právě s ohledem na preference se bez třetího subjektu, tj. jako menšinová pravostředová, jako pravděpodobná nejeví.

  Co s tím? Ruku na srdce: s ohledem na dlouhodobé preference a volební výsledky posledních dvou parlamentních voleb je daleko pravděpodobnější, že v případě, že by po dlouhých letech vyhrála volby ODS a nepodařilo se jí získat podporu parlamentu při sestavování vlády, by vládu s komunisty buď v pevné koalici anebo jako menšinovou s komunistickou podporou spíše sestavil Jiří Paroubek. Aby tato téměř jistá konstanta padla, museli by buď komunisté nebo socialisté, anebo obě tyto strany dopadnout nad očekávání špatně a naopak ODS nad očekávání dobře. Při známé a trvalé hodnotě ODS kolísající mezi 28-33% procenty by musela ODS dosáhnout opravdu vynikajícího výsledku, abychom mohli konstatovat, že levice neuspěla (stejné pak platí i o možném výsledku KDU-ČSL, která by musela získat hodně nad dosud nedosažitelných 10%).

  Mnoho kritiky ze všech stran sklidil M. Topolánek za svůj výrok o nulové toleranci k ČSSD, kdy předem vylučuje, že by mohla být vytvořena Velká koalice, ale já na takovém vyjádření s ohledem na zkušenosti posledních let a s ohledem na to, co ve vztahu ke komunistům předvádí v posledních měsících J. Paroubek, nic špatného nevidím. Jsou chvíle, kdy opravdu neplatí zlaté pravidlo „nikdy neříkej nikdy“, protože se jeho aplikace prostě nehodí. Pokud by ODS vyhrála volby a spolu s KDU-ČSL by dosáhly tyto strany takových výsledků, že by dokázaly získat většinu v parlamentu, pak by pochopitelně bylo povinností těchto stran, aby sestavily pevnou koaliční vládu, ale jestli výsledky těchto stran nedovolí sestavit většinovou koalici, pak Velká koalice by byla chybou největší.

  Především již jednou ODS mobilizovala a výsledkem byla Opoziční smlouva, která pro řadu členů a sympatizantů včetně mé maličkosti byla nestravitelná a nakonec – o tom jsem pevně přesvědčen – způsobila prohru ODS i v parlamentních volbách v r. 2002. Vyhlášení nulové tolerance se za současné konstelaci voličských preferencí může jevit jako sebevražedné, ale je to jedině možná cesta. Je to správný a konsistentní postoj, ať se to líbí nebo ne. Tady není místo pro pragmatické kompromisy vedoucí k pravolevým paskvilům. ČSSD není SPD, to přece ví každý, kdo jen trochu dá na rozum a ukazuje se, že tady stoprocentně platí, že není sociální demokrat jako sociální demokrat. Nikoho z vedení německé SPD by nenapadlo tlačit věci pomocí podpory komunistů a že by kdokoli z šéfů SPD otevřeně proklamoval paktování s Linke-PDS nebo jen PDS anebo dokonce s Marťany, je prostě nemyslitelné a rovnalo by se to politické sebevraždě. Není-li ODS souzeno v příštím roce zvítězit s takovou převahou, aby mohla vytvořit s KDU-ČSL (ať už je jaká je) většinovou vládu, pak je prostě nezbytné, aby nadále zůstala v opozici a aby se ČSSD konečně předvedla jako strana, jejíž touha po moci a korytech je natolik silná a určující, že hodlá uvrhnout tuto zemi do náručí KSČM a vrátit poměry o mnoho let dozadu. Důsledky takové politiky by jistě nevedly s ohledem na naše členství v EU a NATO k únoru 48, ale i tak by byly opravdu fatální. Je-li však tento národ natolik lhostejný ke svému osudu, natolik oddaný pohádce o pečených kuřatech levičáků létajících do papul pracujících a natolik naivní, že se mohou komunisté změnit k lepšímu a zapomenout na Stát a revoluci velkého Vladimíra Iljiče, pak je nám toto slzavé údolí prostě souzeno. O to větší bude budoucí rozčarování nynějších naivků a o to trpčí bude potvrzení našich současných obav po pár let tohoto levičáckého experimentu. Radost z toho mít nebudeme, ale je-li nám takový vývoj souzen, pak je třeba, aby se levice znemožnila i za cenu toho, že to bude bolet. Bude to bolet všechny a pro ODS jako budoucího vítěze voleb to bude velká zkouška schopností zjednat nápravu. ODS by se již nikdy neměla kompromitovat, jak se to povedlo KDU-ČSL, která nyní trapně statuje socialistickým tanečkům. Včerejší Zaorálkův článek v NP je jen esenciálním důkazem tohoto neblahého vývoje a skutečnosti, že Zaorálek jen účelově omlouvá trapně neomluvitelné.

  Vtipné to není, ale bohužel to může platit: Vzhůru k levicovým světlým zítřkům!