Koaliční důvěra setrvale drhne, konsensus nad státním rozpočtem se ztrácí v mlhách, a tak jediné, co ještě v pravicovém týmu ODS, TOP 09 a VV funguje, je ideologie. Všichni společně se klaní konkurenceschopnosti a modernizaci, všichni společně zdatně bojují s bubákem komunismu.

Zákon o protikomunistickém odboji prošel úspěšně Senátem, pročež se můžeme těšit na úředníky kádrující a odměňující příslušníky někdejšího disentu. Vláda se také rozhodla ignorovat analýzu expertů ministerstva vnitra a usnesla se, že do tří měsíců chce mít na stole žalobu, kterou by pohnala před soud KSČM. O vrcholný ideologický přemet se pak postaral premiérův poradce pro zahraniční politiku a lidská práva Roman Joch, který si myslí, že by za krvavým řáděním norského křesťanského fanatika ultrapravicového ražení mohla být rozvědka krutého libyjského vůdce Kaddáfího…

Opět se nám zhmotňuje rčení o chlebu a hrách. Čím je méně prvního, tím víc nám kabinet nabízí druhého.

Ovšem narůstající ekonomický a sociální spor uvnitř koalice zamaskovat nejde. Věci veřejné nechtějí škudlit na školství a dopravní infrastruktuře. Domáhají se daní, které nebudou tak výrazně omezovat nízko a středněpříjmové skupiny. V souladu se svým volebním programem volají po majetkových přiznáních a progresivním zdanění. Superguru VV Vít Bárta zmínil 30% pro ty, co vydělávají nad 100 tisíc korun. Šéf komunistů Vojtěch Filip na to v televizi spokojeně zamlaskal a připomněl, že jim by „stačilo“ zhruba čtrnáctiprocentní zdanění nad sto tisíc, dvacetiprocentní zdanění nad dvě stě tisíc a 30% pro lidi s příjmem nad 300 tisíc.

Nemá však smysl jásat nad tématickým návratem Věcí veřejných do května 2010. Prakticky kdykoli mohou své ekonomické a rozpočtové priority vyobchodovat za něco jiného. Například za rozdělení sněmovního branně-bezpečnostního výboru, k jehož sloučenému ustavení došlo v rámci šetření teprve vloni, a za předsednickou funkci v jedné samostatné části pro svého předsedu Radka Johna, který ještě před rokem požadoval dokonce sloučení ministerstev obrany a vnitra….

Věci veřejné působí neseriózně na koaliční partnery i na levicovou opozici. Je jim jasné, že aspoň o nějaký výsledek, jenž by před příštími volbami předložily voličům, se mohou pokusit leda ve vládě. A správně tuší, že výhodnější pro ně je být sociálním okrajem pravicové vlády než pravicovým lemem vlády levicové. Možná kvůli tomu brzy opráší jiné své pozoruhodné programové nápady, třeba daňovou amnestii či zdanění prostituce. Jenže vyškrábat se zpátky nad pětiprocentní hranici hlasů nutných pro usednutí ve Sněmovně jim to nejspíš stejně nepomůže.

Kreativitu Věcí veřejných se pokusil trumfnout ministr financí Miroslav Kalousek (TOP 09). Prý není úplně proti progresivnímu zdanění a dokázal by to vysvětlit svým voličům. Leč nemylme se: neplánuje více sazeb pro daň z příjmu, uvažovat je s to pouze o daňových úlevách pro nejchudší. Opět nám tak připomněl rozdíl mezi solidaritou vnímanou jako vyrovnávání šancí a solidaritou coby charitou, almužnou, drobky shrabovanými soucitnými konzervativci dolů ze stolu.

VV doufají, že ještě ovlivní podobu rozpočtu na rok 2011 a že dokáží prosadit úpravy do připravovaných daňových zákonů. TOP 09 se tváří, že do konce prázdnin je ještě možné jednat. Například předseda poslanců TOP 09/STAN Petr Gazdík by chtěl stihnout prosadit nižší sazbu daně na knihy a tiskoviny. Konzultace, přestřelky i mystifikace uvnitř vládního tábora tak budou určitě pokračovat dál. Stěží se ale vymknou rámci danému jednak ideologií, jednak tlakem nadnárodních finančních skupin. Přesně jak se sluší na éru, v níž se politika dál a dál vzdaluje občanům, zatímco podléhá ekonomickým veličinám a vládnutí zpohodlňujícím dogmatům.

NašiPolitici.cz