Devět z deseti..., kočky by kupovaly..., podle průzkumu preferencí...

Všichni to známe. Politické strany se v zápalu volebního boje často a rády obracejí o pomoc k osvědčeným PR agenturám. Kdyby to některá strana neudělala, zdiskreditovala by se v té smečce natolik, že by sama z politiky odešla. Prostě používat PR agentury je in. Jenže všechny PR agentury se vyvinuly z reklamních agentur a používají osvědčené triky.

Každý reklamní agent ví, že zákazníci nekupují zboží nejkvalitnější ani nejlevnější, ale to, které kupuje většina. Proto se dovídáme z reklamy, že většina (9 z 10) zubních lékařů doporučuje zubní pastu A, nejlepší pro vaše miláčky je krmivo B a jen s výrobkem C dosáhnete plného zdraví. Reklama je to založená na všeobecně rozšířené víře, že většina má pravdu. A protože tuto víru nelze vyvrátit (víra totiž filosoficky patří mezi pravdy „zjevené“, které nepodléhají rozumu), je dobré ji využít pro reklamu, ať již obchodní nebo politickou.

Takový „průzkum veřejného mínění“ nemůže zklamat. I kdyby se ve volbách ukázalo, že průzkum „nevyšel“, nic není ztraceno, vždycky se to dá nějak „vysvětlit“ a ostatně po volbách už je to jedno. Proto je tím jediným účinným pomocníkem rozumu neohlížet se na „průzkumy“ a volit podle rozumu. Což je často těžké, právě kvůli tomu rozumu.

Tak pár příkladů. Volební preference má nejvyšší ANO. Proč? Rozhodně není důvodem kvalitní finanční politika ministra Babiše. Nárůst počtu úřadů, z nichž má každý něco kontrolovat a živí se daněmi občanů, rozhodně připomíná Čapkův dotaz, který v jedné z jeho povídek vznesl Archimedes k římskému centurionovi: „Kdo bude hlídat hlídače?“ Vymyslíme další úřad, který bude spotřebovávat peníze daňových poplatníků, aby zajistil účelné využití daní? Ale co když i na tomto novém úřadu budou úředníci úplatní? Vymyslíme další úřad, až do úplného vyčerpání daňových výnosů. Kdo bude „živit“ stát, když budou všichni jen brát?

Snad by bylo dobré, kdyby si páni ministři (nejen financí) uvědomili, že stát nemá žádné „své“ peníze kromě těch, které sebere občanům. A páni hodnostáři by pak možná pochopili, že hlavní jejich zájem je, aby občané mohli pracovat a vydělávali na daně. Řekněme tedy zcela otevřeně, že státní výdaje nehradí „úřední razítko“, ale pracující občané. A že razítkování lejster není práce, nýbrž občany placená služba, která musí být co nejúčinnější (ekonomicky), aby si občané nenajali lepšího „držitele razítek“.

TOP 09 je „revoluční strana“ podobná Unii svobody, Věcem veřejným apod., jejichž původním účelem bylo protestovat proti vládnoucí, lehce pravicové straně. Životnost nejvýše dvoje volby, než se konečně neosvědčí natolik, že to pochopí i pomaleji chápající volič. Přesto je nutno konstatovat, že pan Kalousek byl po Václavu Klausovi druhý nejlepší ministr financí, jakého jsme od r. 1990 měli. Jeho proklínanému druhému pilíři důchodového systému se vytýká, že byl příznivý až při příjmech vyšších než 15.000 měsíčně. Jenže když jen jedním očkem pohlédnete do Ročenky Českého statistického úřadu, zjistíte, že kolem 80 % příjmů státního rozpočtu plyne od občanů s příjmem 15.000 až 25.000. Takže je možná na místě a logické, tuto kategorii zvýhodnit, protože je to hlavní přispěvatel na vaše platy, páni úředníci.

Sociální demokracie je už dlouho stranou bez výrazných osobností a její politika je v mlze. ODS se dosud nevzpamatovala z rány, kterou jí ne zcela korektně zasadil zásah policie, dodnes soudně neodůvodněný. Novou silou, alespoň pro přechodné období, se zdá být KDU. Volit „protestní“ strany je nejisté a nemají většinou skutečný program. Např. protiimigrační propagace je účelná a vhodná, ale jako jediný program velmi nedostatečná.

V roce 1946 bylo dobré heslo „Volte, koho chcete, ale volte.“ Nezúčastnit se voleb je ten nejhorší druh alibismu („Já je nevolil, to nejsou moji ministři – poslanci“).

Dalším vážným důvodem ke kritice českých politiků je jejich vztah k migrantům – připrchlíkům. Jsme-li členy určitého spolku, je vhodné respektovat pravidla, což vláda odmítáním relokace nečiní. Na druhé straně vláda neučinila ani sebemenší pokus přimět partnery, aby jako imigranty chápali také migranty z Ukrajiny, Číny a Vietnamu. Pokud by tomu tak bylo, ČR by několikanásobně splnila svou povinnost. A není ani ten sebenepatrnější důvod, proč by připrchlíci z Afriky a Blízkého východu měli být relokováni a připrchlíci z Číny, Vietnamu či Ukrajiny nikoliv. A to je velkým a asi už nenapravitelným proviněním českých vyjednavačů.

Při sledování necenzurovaných informací z Itálie či Řecka je zřejmé, že tyto země příliv nemohou dlouhodobě zvládnout. Chybou EU však nepochybně je, že nedokáže ochránit své vnější hranice před hromadnou invazí zcela cizího a nepřátelského etnika. EU by měla trestat nelegální vstup na své území, včetně organizací, které plánovaně loví připrchlíky u lybijských břehů a vozí je do Evropy.

Připrchlíci, kteří jsou nelegálně na evropském území, by měli nejen dodržovat zákony, zvyky a tradice evropských zemí, ale měli by být trestáni evropskými soudy podle zákonů platných v zemích, kam se vnutili. Opatření nemohou být jen relokace. Ta řeší okamžitý problém. Je třeba trestat připrchlíky za činy, které jsou v Evropě trestné, navíc při sexuálně motivovaných činech (nejen znásilnění) je nezbytným preventivním opatřením kastrace a pokud se připrchlík neintegruje do zákonem určené doby, řekněme pěti let, musí být deportován, protože integrace po delší době je již značně nepravděpodobná. Je také nepřípustné, aby podpory připrchlíků byly hrazeny ze státního rozpočtu, protože ne všichni občané je vítají. Tedy buď referendum o přijímání, nebo hradit ze sbírek, do kterých budou přispívat ti, kteří je chtějí přijímat.