„Cikórky, samý cikórky,“ komentoval mluvčí brněnského Nejvyššího soudu Petr Knötig na Facebooku fotku Romů, koupajících se v kašně. Vypukl mediální lynč, pod jehož tlakem předseda Nejvyššího soudu Knötiga odvolal.

Osobně mi ten hovorový výraz přijde poněkud netaktní, ale Petr Knötig měl ve své obhajobě pravdu – jde o celkem běžně používané slangové humorné označení Romů. Netvrdím, že je to v pořádku, ale zkuste to srovnat s konotacemi, které francouzští karikaturisté z Charlie Hebdo opakovaně přisuzovali muslimům a Mohamedovi. „Jseš si jistej, že Mohamed měl sexuální vztahy s vepřovou hlavou?“ ptá se na jedné kresbě jeden muslim druhého. „Kámo, nemám prachy na to, abych platil devítiletou čubku,“ zní odpověď.

Tohle už není humor – je to zlá, vulgární a odporně xenofobní prasárna. Jde o sprostý útok na náboženského proroka, který je drahý 1,56 miliardě lidí (mně osobně ne, aby bylo jasno, jsem agnostik).

Stádní myšlení

Za právo karikaturistů kreslit a tisknout tyhle ubohé a nevtipné čmáranice se jako jeden muž postavil skoro celý západní svět. Všichni byli Charlie, všichni bránili svobodu projevu jako jednu ze základních hodnot euroamerické civilizace. Byly to hotové orgie stádně-kolektivního vědomí, které nepřipouštělo jiný názor. Zástupy halasných Charlie připomínaly termity svázané neviditelnými feromony, kteří nemají individuální kritické myšlení a vlastní rozum. Chovaly se jako jeden velký superorganismus spojený jedinou obsesívní myšlenkou: „Svoboda slova!“

A teď jeden muž vypustí z klávesnice jedno netaktní slovíčko a svoboda slova najednou neplatí. Politickými korektníky je doslova zadupán do země. „Knötig je zaměstnancem orgánu veřejné správy a jeho svoboda slova tedy není neomezená,“ vysvětloval mi jeden jinak velmi soudný občanský aktivista.

Dvojí metr

Jenže to je jen falešná sofistika. Mezi všemi těmi “Charlie” byly přece i tisíce zaměstanců orgánů státních správ řady zemí světa. Byli mezi nimi politici, herci, novináři, byznysmeni, mluvčí a předsedové soudů a stovky dalších veřejně činných osobností. Ti všichni hájili právo vulgárně urážet představitele islámu. A ti všichni by se teď měli veřejně postavit za Petr Knötiga.

Vůbec přitom nejde o to, jestli s výrazem „cikórka“ souhlasíme nebo ne. Jde o to, že musíme mít právo ten výraz vyslovit, stejně jako máme právo zesměšňovat Mohameda. Svoboda projevu je nedělitelná: buď je, nebo není. Už z principu nemůžeme mít svobodu říkat, psát a vydávat „jen něco“, respektive jen to, co se nám líbí nebo co se „sluší a patří“. Zlá sranda z islámu je OK, ale „výraz cikórka“ je rasistická špína? Plivat na Mohameda se v rámci „svobody slova“ může, ale za jediné netaktní slovíčko o Romech vás vyrazí z práce? Ten dvojí metr přece bije na první pohled do očí.

Mučedník politické korektnosti

Zůstal ve vás aspoň kousek intelektuální konzistence, kritického myšlení a citu pro logiku? Nevypálila vám zatím ještě jedovatá žíravina politické korektnosti všechny mozkové závity? Pak byste teď s námi měli hlasitě křičet: „Je suis Knötig!“

(Autor je redaktorem webu www.g.cz)