30.8.2016 | Svátek má Vladěna






POLEMIKA: Existuje ideologicky neutrální prostor?

10.2.2016

Dnes nevěříme. Jen víme. (Tomáš Sedláček)

Mnohým se zdá, že žijeme v postideologické době. Nic není vzdálenější od pravdy, říká Slavoj Žižek, žijeme v nejideologičtější době, která snad kdy byla. Jak to? Protože si nejsme vědomi své vlastní ideologie, víry, bereme ji jako neideologii. Vypadat a být brána jako neideologie je přáním a cílem každé ideologie. Naši předci také věřili, ale své víry si byli vědomi, věděli, že je to víra. Každý týden si nahlas (v kostele) opakovali vyznání víry. A to nejen aby si připomněli, v co vlastně věří, ale zejména proto, aby si uvědomili, že se jedná o víru. Své víře většinou věřili, že věří příliš málo, a proto se při těchto příležitostech opakuje „věřím, pomoz mé nevíře“. Jinými slovy, měli od své víry odstup, vnímali ji jako víru, stejně tak jako vnímali propast, která je mezi nimi a tím, čemu skutečně věří. Dnes nevěříme, dnes víme.

Minulý týden jsem měl v Evropském domě debatu s Alexandrem Tomským, která měla být o brexitu, ale vlastně se z ní vyklubala velice zajímavá debata o ideologii, možná nejzajímavější, kterou jsem kdy zažil. Tomský stavěl britský pragmatismus proti kontinentálnímu evropskému politickému idealismu. To je myšlenkový pohyb, který se v ekonomii používá dost často: vytvoří se představa, že existuje nějaký neutrální ideologický prostor, který je vědecký, technický, matematický, objektivní a postideologický. No a tento „neideologický prostor“ shodou okolností obsadí právě ekonomie a z této pozice soudí události a návrhy, posuzuje svět a určuje mu cestu vpřed. Je to pozice velice výhodná, protože se vše ostatní jeví jako ideologie, jen ekonomie mluví čistou pravdu. Přitom ekonomie sama je ideologií, ideologií, která používá mnoho čísel a je přesvědčivá. Nic na tom, zda osobně této ideologii věřím, nebo ne, důležité zde je, že se jedná o ideologii. Ekonomické vnímání světa je ideologií ve své nejčistší podobě, navíc svůj ideologický komponent ani nemusí obhajovat. Podobně kdysi argumentoval Václav Klaus, když říkával, že nemá rád -ismy. Zase to vypadalo, jako že tady stojí mocná pravdivá a přirozená ekonomie proti různým nehodným umělým ideologiím. Ale co takový kapitalismus? To je přece také -ismus. A ten rád má. Takže to je spíše tak, že některé -ismy rád má a některé jiné ne. Ale, chápu, to už tak nevyzní.

K některým -ismům se klonit a proti jiným se vyhrazovat je v pořádku − ono to ani jinak nejde. Proti čemu se ohrazuji, je ideologie toho, že ekonomie není ideologie. Koneckonců i pragmatismus je ideologie. Je to asi jako s politickou stranou ANO, která se tváří, že žádnou politikou není. Její klíčovou ideologií je pragmatismus, tedy soustředění se jen na některé faktory a ignorování ostatních. Je to podobné jako u odpovědi s kalašnikovem, když se tazatelka Zemana ptá a několikrát použije k úplné absurditě obrat „jak všichni vědí“. Podobně Zeman vytváří slovník pražské kavárny, aby to vypadalo, že Zemana kritizuje jen malá a nedůležitá část národa.

Je častou chybou, na kterou si musí dávat pozor každý, mít svou ideologii za pravdu (a nikoli víru) a ostatní názory za ideologii. Tomský reprezentoval protievropskou ideologii, kdežto já proevropskou. A debata je od toho, abychom svou ideologii obhájili proti jiné a opačné straně poskytli své argumenty jako inspiraci a podnět k reflexi. Pokud však jedna strana tvrdí, že její politický postoj politický není, pak se nejedná o debatu, ale o jakousi evangelizaci těch špatně věřících.

Ideologie spočívá v tom, že vytrhnu abstraktní matematickou definici a považuji ji za plnou či dostatečnou reprezentaci dané situace. Ale ignorovat, co sčítáme, zda lidi, nebo Židy, nebo jablka − to je to, oč tu běží. A ignorovat, jaký dopad bude toto sčítání mít na jiný konec světa, to je také ideologie. Vnímat svět jako byznys, jako ekonomiku, jako nic víc než arénu růstu HDP − to je ideologie par excellence. A ano, dost možná je pragmatická ekonomická ideologie tou nejekumeničtější vírou globálního světa, ale stále je to ideologie. Nic takového jako ideologicky neutrální prostor neexistuje. Člověk by si tedy měl dávat pozor na ideology, kteří tvrdí, že nereprezentují ideologii. Kdo tvrdí, že žádnou ideologii nemá, ji má jako z praku.

(Existuje ideologicky neutrální prostor? T. Sedláček, HN, 4.února)

*******************************************************

Samozřejmě, že ano! Naprostá převaha běžných výroků a představ o světě, ačkoli nepochybně žijeme ve značně ideologizované politice, nemá s žádnou ideologií nic společného, o vědeckých hypotézách a zákonech ani nemluvě. Sedláček se domnívá, že každý politický názor je ideologický, jen ideologové to nevědí a svou víru považují za samozřejmost. Za příklad dává křesťany, kteří si jsou své víry dobře vědomi svým vyznáním.

Co je ale ideologie? Novověký výklad považuje ideologii za specifický druh světového názoru, který nejen jako filosofie či náboženství odpovídá na existenciální a morální otázky, nýbrž historiosoficky odkrývá smysl dějin a z nich vytyčuje/vylepšuje kolektivní budoucnost lidstva (Popper, Voegelin, Bocheński). Do této kategorie spadá osvícenství, marxismus či dnešní lidskoprávní kult humanismu. Sedláček ideologii bohužel nedefinuje a dále mluví jen o nereflektované víře. Je ovšem nesmysl dělat z náboženství ideologii, postoj k posvátnému je recept na individuální spásu, nikoli politický program na vylepšení osudu lidstva.

Ve veřejné debatě s ním jsem se snažil dát do protikladu vůči ideologii Evropské unie neideologický pragmatismus Angličanů, kteří budování neznámé budoucnosti na jakémkoli základě odmítají. Vytýčili si tradičně prostor politické svobody s přesvědčením o lidské omylnosti (pokus omyl) a jejich politická elita vztahuje toto omezení pokorně i na sebe na rozdíl od evropské jakobínské reprezentace. Budoucnost se tak vytváří neplánovaně, čili spontánně, zezdola a nemá předem daný cíl. Tvrdit, že i v tomto případě jde o jakousi ideologii, znamená tento skromný, empirický a antiideologický postoj hrubě deklasovat.

Za nejčistší ideologii však považuje můj kritik ekonomii. To je od ekonoma opravdu trefné! Dnes a denně sledujeme, jak jsou ekonomické hypotézy nedostatečné či v v různých modelech tautologické. Jistěže ekonomismus také existuje, je to ideologie, jež tvrdí, že se lidé řídí výlučně hospodářskými zájmy, ta je ale poměrně vzácná! Ekonom by měl hájit základní pravdy svobodného trhu, protože právě jemu (mimo jiné nezbytné faktory) tolik vděčíme za nepředstavitelný rozmach společnosti posledních 300 let. Jak prohlásil čínský diktátor Teng Siao-pching koncem sedmdesátých let po návratu ze Singapuru: „kapitalismus není žádná ideologie,” je to objev.

Sedláček právem brojí proti těm, kteří pravdu o nějaké části reality povyšují na celek nebo argumentují z pozice víry. Mýlí se však, považuje-li veřejnou debatu za výlučný spor politických náboženství. Ve sporu kazatelů totiž žádná argumentace neplatí. Pokud by tomu tak bylo, pak by byla celá naše Západní civilizace smrtelně ohrožena - spočívá totiž na přísném rozlišení rozumu a víry.



Diskuse


V. Vaclavik
21:06
10.2.2016

M. Hanko
13:51
10.2.2016

J. Kanioková
Re:
16:10
10.2.2016

J. Hanzlík
18:08
10.2.2016

V. Podracký
13:06
10.2.2016

V. Podracký
13:04
10.2.2016

J. Kanioková
16:03
10.2.2016

P. Princ
11:33
10.2.2016

J. Kanioková
16:02
10.2.2016

počet příspěvků: 22, poslední 10.2.2016 09:06









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.