Omlouvám se mimopražským čtenářům, že je snad obtěžuji regionální problematikou, nicméně případ tunelu Blanka je typický pro veřejný život v Česku. Jistě i v této kauze platí zákon, že každá pitomost má minimálně jeden rozumný důvod, a zde je zřejmě kořen tvrzení primátora Hudečka, který loni zpochybnil platnost smlouvy s Metrostavem a způsobil zakonzervování stavby a odložení její kompletace.

Hudeček tvrdí, že jeho magistrát udělal to nejlepší, co mohl udělat. Občané však nemají šanci pochopit, co je dobrého na tom zpochybnit smlouvu a nechat soud, aby ji prohlásil za platnou. Primátor jen poukazuje na právní přehmaty svých předchůdců, jež podle něho zavinily promrhání šesti miliard korun.

Třebaže asi nějaké důvody měl, taky by měl občanům srozumitelně vysvětlit, proč byla celá taškařice nutná. Je to přece absurdní, aby soudní arbitráž rozhodla o něčem tak samozřejmém, že Metrostav má stavbu dodělat a objednatel, tedy město Praha, ji musí zaplatit. Jedněm nařídil stavět, druhým platit. Výsledkem tedy bude – jistě půlroční – zdržení konce stavby a ve vzduchu nepříjemný pach podezření, že jsme v rukou šílenců.