3.5.2024 | Svátek má Alexej


Pětašedesát procent proti

24.10.2015

Bylo celkem snadné zjistit, jak si stojí sympatie vůči Evropské unii v české veřejnosti. Výzkum reprezentačního vzorku ukázal, že je pětašedesát procent občanů nevraživě naladěno. Obtížnější by bylo zjistit, proč tomu tak je, jakkoli se příčiny dají tušit.

V Evropě se rýsuje velký pás neporozumění. Občané někdejšího východního bloku jsou více ostražití vůči levicovému způsobu uvažování. Toto uvažování dává přednost tomu, co by mělo být, a nepřihlíží k tomu, co je. Naše společnosti na východ od železné opony mají za sebou půl století trvající experiment se sociální rovností povýšenou na státní náboženství. Ve výsledku nejhůře dopadly důsledky právě na ty sociální vrstvy, jimž mělo být pomoženo. Dělník i zemědělec byli vykořisťováni mnohem víc, než jejich soudruzi západní. Pracovali za méně peněz, za horších podmínek a bez ochrany odborů, čili v podstatě bez jakékoli ochrany, a byli vydáni na vůli a nevůli zaměstnavatele, jímž byl stát. Ostatně dodnes se nepodařilo důsledky sociálního experimentu napravit. Společnosti západní tuto zkušenost nemají. Odtud plyne to rostoucí odcizení.

Z lidských práv se stalo náboženství. Kdo o jejich zbožnění zapochybuje, ať se postaví do fronty na nálepku fašisty, xenofoba, egoisty, bolševika, Hitlera a Stalina v jednom. Jako každé exaltovaně pojímané náboženství zaslepuje i náboženství lidských práv soudnost.

Právě toto náboženství je v pozadí dvou obrovských selhání vedení Evropské unie, totiž ukrajinské a imigrační krize, a daří se mu více ve společenstvích Západu než poučeného Východu.

Za žalostný výkon bývá v demokratických společenstvích bezprostřední odplata. Politiku nelze změnit bez změny osob, které ji provozují. Nepochybujme, že konce desetiletí se ve funkci nedočká nikdo ze současných předáků, ale před tím nastanou velké výměny v národních sborech zákonodárných a následně vládních.

Čímž se dostávám k jádru věci. Hezky ho vysvětlil jeden občan v internetové diskusi, když upozornil, že je třeba odlišovat antievropanství a odpor vůči vedení Unie. Není to totéž. Naši lidé, troufnu si tvrdit, nejsou antievropští. Ale mnozí se cítí ohroženi neodpovědnou politikou, založenou na ušlechtilých lidskoprávních frázích, zatímco praxe jde jinudy. Imigranti se nekontrolovaně a nekontrolovatelně valí, úředníci vydávají příkazy o rozdělování, a zatím se nepodařilo re-alokovat ani tisíc z těch nešťastníků. Ano, jsou to nešťastníci, protože lidé jako Merkelová je přilákali do Evropy za vidinou něčeho, co Evropa není fyzicky schopna plnit. Tito unijní předáci se řídí lidskoprávním náboženstvím a naši lidé jsou i v tomto ohledu sekulární. Proto ty výzkumy vycházejí, jak vycházejí. A co ti zoufalí lidé, kteří v proudech přicházejí? Naletěli na vidinu, za kterou není žádný obsah, a bude následovat zklamání a hněv. Ten ovšem budou následně řešit ti, co přijdou po Merkelových.

Aston Ondřej Neff