Zdá se, že i sociální demokracie má svého finančního experta, který šokuje ráznými výroky a zaplňuje titulky novin. Jan Mládek zaperlil svým výrokem o parazitujících soukromnících a vzápětí dal podnět k bengálu úvahou o tom, jak dlouho má důchodce žít.

Jaksi mimo pozornost zatím uniká výzva Jana Mládka k diskusi o té věci. Zatím to je jen námět k pranici mezi takzvanou pravicí a takzvanou levicí, přičemž jedni i druzí musí hrát se stejnými kartami. Mají určitý obnos a ten je třeba aplikovat. Průměrný věk roste, za dvacet let se protáhl o sedm let mužům a ženám o pět – to jen na okraj debaty o tom, jak bylo za komunistů líp.

Pobouření nad Mládkovým výrokem je ale přinejmenším podivné ze strany divíšků z ODS. Mládek se zde přimlouvá za prodloužení věku odchodu do důchodu, jde tedy proti zažité představě sociální demokracie jako firmy, která saje státní peníze a distribuuje je svým Tvrdíkům a Palasům a podplácí voliče, aby to mohla dělat. Tedy, ono to tak je, ale Mládkova slova do tohoto konceptu nezapadají.

Problém je to vážný a měl by přesáhnout ideologickou rivalitu. Průměrný věk se sice prodlužuje, ale úměrně se neprodlužuje věk schopný výkonu. Dnes mají problém padesátníci. Kdo zaměstná sedmdesátníka k něčemu jinému, než aby za pár šupů... dělal co? I dědkům Hlustvisihákům odzvonilo a ve vrátnicích sedí mladí ranaři. Takže by bylo dobré místo spílání a podivů se nad touto zásadně důležitou otázkou zamýšlet.